Žehnání válkám od zástupců církve není v dějinách výjimečným fenoménem. A v putinovském Rusku se stalo přímo jedním z atributů národní identity. Hlavním představitelem Ruské pravoslavné církve je patriarcha Kirill, jenž je znám svým blízkým vztahem s ruským prezidentem. Ve funkci je od roku 2009. V éře Sovětského svazu údajně spolupracoval s KGB, v minulosti podpořil ve funkcích Fidela Castra i Alexandra Lukašenka, o Putinově vládě pak hovořil v roce 2012 jako o „Božím zázraku“.
Agresivní válku vedenou Ruskem, jež se po prvotním nezdaru zadrhla a je doprovázena zvýšenou brutalitou vůči civilistům, včetně bombardování porodnic, školek a škol, moskevský patriarcha neodsoudil. Naopak, vítá ji jako součást „boje proti hříchu a liberálnímu Západu“, jenž je v ruské společnosti vnímán jako úpadková forma společenského zřízení. I proto duchovní vůdce východního křesťanstva v minulosti kritizoval například pochody homosexuálů a dalších menšin v západních metropolích.
Jeho fanatická podpora ruské agrese (protipólem je papež František, který naopak vyzývá k ukončení bojů) ale nyní dokázala rozštěpit různé skupiny v jinak relativně jednotné pravoslavné církvi. Od Kirilla nyní dávají pochopitelně ruce pryč ukrajinští představitelé pravoslavného křesťanského učení. Ve veřejných kázáních už vyjádřili vůli osvobodit se od moskevského „duchovního diktátu“. A to i ti, kteří Kirilla ještě po anexi Krymu podporovali.
Propaganda z kostela
Moskevský patriarcha ve svém kázání 6. března před začátkem pravoslavného půstu zopakoval tvrzení ruské propagandy, že se Ukrajina podílela na genocidě Rusů v Donbasu na východě země, kde separatisté za podpory Kremlu vedou už od roku 2014 boje za odtržení. Nezmínil se přitom vůbec o bombardování civilních objektů po celé Ukrajině nebo o ruské invazi na dalších místech nezávislé země. „Vstoupili jsme do boje, který nemá význam fyzický, ale metafyzický,“ řekl mimo jiné.
Lidé v oblasti Donbasu podle jeho slov trpí, protože odmítají přijmout takzvané hodnoty, které nabízejí ti, kdo si „nárokují světovou moc“. Kromě kritiky homosexuality hovořil rovněž o „nadměrném konzumu“ západní společnosti.
Pravoslavní věřící na Ukrajině jsou posledními výroky Kirilla doslova zděšeni. Moskevský patriarcha tradičně požívá velké vážnosti a kritika jeho úřadu je v pravoslavné církvi výjimečná. Nyní se ale situace dramaticky mění, uvedla agentura AP.
Už v letech 2018 až 2019 vznikla v Kyjevě Pravoslavná církev Ukrajiny, jež nechce mít s ruskou církví nic společného. I přesto zůstávala moskevskému patriarchovi řada kněží, mnichů i věřících loajální. Válka nyní ale tyto poměry převrátila vzhůru nohama.
Biskupové v ukrajinské církvi povolili kněžím, aby ve svých veřejných modlitbách nepřipomínali patriarchu Kirilla, což je pro věřící zásadní změna. Až patnáct ukrajinských diecézí povolilo vynechání jeho jména.
Chybí vůle k zastavení násilí
Mluvčí ukrajinské pravoslavné církve Mykola Danilevič potvrdil, že kněží patriarchu Kirilla při svých bohoslužbách nezmiňují. Důvodem je to, že nehovoří o „zrádné invazi“ na Ukrajinu. Danilevič kritizuje zejména skutečnost, že z jeho úst neslyšeli věřící výzvu k zastavení válečného šílenství.
Cyril Hovorun, profesor ekumenismu a mezinárodních vztahů na University College Stockholm, míní, že Kirill žije ve zlaté kleci. Za podporu Putina a jeho politiky platí vysokou cenu a nemůže svobodně vystoupit proti válce, i kdyby chtěl. „Je to naprosto nesvobodná postava, která musí věrně následovat oficiální politiku,“ prohlásil.
Také zástupci pravoslavné církve ve Spojených státech nechápou, jak může moskevský duchovní ospravedlňovat invazi a vraždění nevinných lidí. Pokud by Rusko nakonec Ukrajinu obsadilo, duchovní, kteří kritizovali Kirilla, mohou být odstraněni, varoval John Burgess, profesor teologického semináře v Pittsburghu, jenž se zabývá pravoslavím v současném Rusku.
Od moskevského vedení se distancovala rovněž Ruská pravoslavná církev v Amsterodamu. Chce být přiřazena ke konstantinopolskému patriarchátu, větvi pravoslavné církve se sídlem v Istanbulu.
