Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
V brzké době skončí životnost velkého počtu větrných a solárních elektráren. Technologie pro recyklaci existují, zatím ale nejde o výnosný byznys.
Obnovitelné zdroje energie mají tvořit základ energetického mixu západních zemí. Na rozdíl od slunce a větru ale samotné elektrárny nejsou „nesmrtelné“.
Průměrná životnost solárních panelů se pohybuje mezi 25 a 30 lety. „Na odpočinek“ tak zatím odcházejí jen ty nejstarší elektrárny; další významnou část odpadu představují mechanicky poškozené či jinak závadné panely.
Objem solárního odpadu ale bude v příštích letech rychle narůstat. Podle deníku The Wall Street Journal loni celosvětově skončila životnost solárních panelů o celkové hmotnosti asi 30 tisíc tun. V roce 2035 to už ale bude milion, a v roce 2050 dokonce deset milionů tun.
Zatímco Spojené státy nechávají zatím problematiku recyklace spíš neviditelné ruce trhu, Evropská unie, světový lídr v regulacích, má i pro tuto oblast své směrnice. Ty od roku 2015 nařizují povinnou recyklaci. Zjednodušeně řečeno, cílem směrnice je, aby na skládkách nekončila více než pětina zbytkových materiálů ze slunečních elektráren.
Otázkou je, zda se tyto smělé cíle podaří naplnit. Problém není v tom, že bychom „odpadní“ solární panely, respektive materiály, z nichž jsou vyrobeny, neuměli využít. Firmy zabývající se recyklací ale nemají dostatečné kapacity a zřejmě je jen tak mít nebudou.
Důvod? Linky na sofistikované, průmyslové rozebírání fotovoltaiky se zatím v malém objemu ekonomicky nevyplácejí.
Recyklovat v co největší míře solární panely ale bude v budoucnosti nutné nejen kvůli likvidaci odpadu. Mají sloužit také jako zdroj surovin, které v důsledku rostoucí poptávky po obnovitelných zdrojích prudce podražují.
Vyřešit bude třeba také ekonomickou stránku věci. Ani v Evropě by se totiž firmám demontáž slunečních elektráren nevyplácela sama o sobě.
V Evropě včetně Česka tento problém zčásti řeší povinné recyklační poplatky. Konkrétně u nás se platí minimálně 8,50 koruny za kilogram. Tyto peníze výrobci nebo dovozci panelů odvádějí na vázaný bankovní účet, z něhož se pozdější recyklace financuje. Ani tento poplatek kompletně náklady nepokryje; stačí zhruba na polovinu výdajů, které jsou s dopravou a zpracováním vysloužilých solárních panelů spojené.
