Když se premiér Andrej Babiš loučil s ministrem zdravotnictví Adamem Vojtěchem, vzkázal, že si cení toho, jak zvládl první vlnu boje s covidem. O hodnocení té druhé raději mlčel a věděl proč. Není to ale Vojtěch, nýbrž celá vláda, za kterou odpovědnost jde. Vyhlášení nouzového stavu je nejlepším příkladem toho, že od jara se na boj s druhou vlnou nijak nepřipravila. Ve sněmovně totiž už přezrává několik covidových zákonů, které měly budoucí nouzový stav nahradit. Jenže někdo tady doufal, že už nebudou potřeba.
Pandemická legislativa by asi sama o sobě nesnížila počet nakažených, umožnila by ale reagovat na situaci, kterou ministr Vojtěch s premiérem Babišem při vidině krajských voleb přehlíželi. Bylo by dopředu jasné, které mechanismy se spustí, kdo je spustí a kdy. Vyhnuli bychom se překotnému vyhlašování a odhlašování bizarních zákazů, jakkoli mohou mít v současné době oprávněný smysl.
Už třeba 7. května vláda schválila speciální pandemický zákon. Ač má ve sněmovně většinu, zákon se zasekl v prvním čtení a nikdo si ho nevšímá. Místo toho koalice vrhla sílu třeba na prosazení zahrádkářského zákona. Děkujeme.
Existuje jedna teze, proč pandemický zákon vláda nechce. Dává totiž dost pravomocí sněmovně, své kroky by si od ní musel nechat kabinet posvětit. A pustit k pultíku opozici v tak ostře sledované věci se pochopitelně premiérovi nechce. Na druhou stranu přiznejme, že sněmovní kolečko by znamenalo určité zdržení, ale určitě by to nebylo skoro pět měsíců jako v případě vlády, která tenhle zákon dosud neprosadila.
Máme tu ještě novelu zákona o ústavní bezpečnosti. Nesouvisí přímo s pandemií, má k tomu ale nakročeno, stačí pár změn. Jenže ještě je v připomínkovém řízení. Vláda si každopádně zákon napsala lépe než ten pandemický: umožňuje jí třeba opakovaně odkládat volby, což je nástroj, který se dá docela zneužít.
Rychlejší a flexibilnější nákupy i distribuci ochranných pomůcek by mohl zajistit zase balíček změn zákona o veřejných zakázkách, ale ani ten není na pořadu dne. Navrhla ho v polovině července opozice, a tak je jeho šance mizivá.
Nouzový stav, který vláda nyní vyhlásila, by neměl být automatický lék na každý její problém. Jde o zcela mimořádný institut, který umožňuje zasáhnout do základních práv občanů nebo třeba zvyšuje trestní sazby. O jakou právní mimořádnost by se mělo jednat, ukazuje případ onoho chudáka, který má jít za krádež vibrátoru za nouzového stavu na dva roky do tepláků. Soud nemohl jednat jinak, protože v zemi se děla mimořádnost srovnatelná s ohrožením státnosti nebo něčím podobným.
Vláda měla dost času na to, aby pandemickou legislativu připravila a nemusela si teď pomáhat nouzovým stavem. Ale měla letní pohodu. Možná si měl premiér tu dovolenou na Krétě letos opravdu odpustit.
