Pět ze sedmi největších evropských a amerických investičních bank loni v Číně buď prodělalo, nebo zisk razantně snížilo. Finanční domy v reakci na to začaly v Číně propouštět zaměstnance. Zastavily tak patnáct let postupné expanze v zemi. 

List Financial Times prošel nedávno zveřejněné výroční zprávy sedmi největších investičních bank, které provozují specializované čínské divize. Pět z nich vykázalo ztrátu nebo výrazný pokles zisku. Těchto sedm bankovních divizí loni zaměstnávalo 1781 lidí, což je oproti roku 2022 třináctiprocentní pokles. 

Čínskou ekonomiku sužuje dlouhodobý útlum v oblasti nemovitostí, rostoucí geopolitické napětí mezi Washingtonem a Pekingem a protikorupční tažení úřadů. V důsledku toho ubylo aktivity i na tamních finančních trzích. „Západní investiční banky se ocitly v začarovaném kruhu,“ uvedl Chan Lin, ředitel pro Čínu v poradenské firmě The Asia Group. „Nízký objem obchodů znamená méně investic, což objem obchodů dále omezuje.“ Některým bankám proto podle Chana dochází trpělivost – zejména ve chvíli, kdy příležitosti v Indii, jihovýchodní Asii a USA vypadají slibněji. 

Mezinárodní finanční skupiny mohou v Číně od roku 2020, kdy tamní finanční regulace doznala několik zásadních změn, plně ovládat své místní divize cenných papírů. Tyto divize však představují jen malou část jejich celkových zisků. 

Nesplněné naděje 

Globálně vzato banky v roce 2023 zrušily více než 60 tisíc pracovních míst. Pokles počtu fúzí a akvizic, stejně jako emisí primárních akcií, měl za následek pokles jejich příjmů z poplatků za zprostředkování těchto služeb, jež tvoří základní část jejich příjmů celkových.

Loňský čínský útlum ostře kontrastuje s ještě nedávno oblíbenou nadějí finančníků. Domnívali se, že jejich byznys v této zemi nadále poroste, i když jinde po světě bude zpomalovat. Například Jamie Dimon, šéf banky JPMorgan a nejrespektovanější postava (přinejmenším) americké finančnické scény, na květnové konferenci uvedl, že část jejího investičního bankovnictví v Číně „spadla z útesu“. 

Počet zaměstnanců se od roku 2009 téměř nepřetržitě zvyšoval. Dokonce i v roce 2020, kdy brutální protipandemické restrikce čínské centrální vlády přijímání nových lidí komplikovaly, klesl počet zaměstnanců ve zmiňovaných bankovních divizích jen o méně než tři procenta. 

Čínská divize Credit Suisse (kterou loni celou převzal její švýcarský konkurent UBS), propustila rekordních 46 procent zaměstnanců; zbylo jich 126. Nový vlastník UBS se v červnu rozhodl tuto divizi prodat do čínských (polostátních) rukou. Naopak počet zaměstnanců divize samotné UBS udržel na 383; UBS se tak stala jedinou velkou investiční bankou, která v Číně nepropouštěla.

Čínská divize Morgan Stanley poprvé od roku 2019 vykázala ztrátu; divize ve své výroční zprávě uvedla, že tamní podnikatelské prostředí bylo „náročné“. Mezitím konkurenční bance JPMorgan klesl čínský zisk o 55 procent na 16 milionů dolarů.  

Ospalá burza 

Přesto právě JPMorgan v Číně propouštěla mnohem méně než její tamní konkurenti. Podobně na tom byla pouze Deutsche Bank, která ovšem vlastní pouze třetinu Zhong De Securities, svého čínského joint venture.

Goldman Sachs China se v loňském roce oddělila od partnera ve společném podniku. I díky tomu se se zotavila ze ztrátového roku 2022, ale její zisk ve výši 193 milionů renminbi byl nižší než v kterémkoli jiném roce od roku 2018. Počet zaměstnanců v její čínské divizi klesl z 500 na 370; to však bylo v souladu s celkovým trendem, v jehož rámci banka snižovala propouštěla po celém světě. Někteří zaměstnanci byli přesunuti do jiných jednotek banky a někteří zůstali u jejího bývalého partnera ve společném podniku Beijing Gao Hua Securities, uvedl mluvčí. Banka přitom dříve plánovala zdvojnásobit počet svých zaměstnanců v Číně na 600.

Podle květnových údajů firmy Dealogic společnosti na čínském trhu uskutečnily primární emise akcií v hodnotě pouze 8,3 miliardy dolarů. To je nejméně od roku 2009. Rovněž přeshraniční aktivita včetně fúzí a akvizic zůstala slabá. 

Je ovšem třeba připomenout, že výkonnost čínských divizí globálních investičních bank nemusí vystihovat celý obraz bankovního byznysu v zemi. Některé banky mají v zemi i další divize; mnohé z nich využívají svých tamních konexí ke generování příjmů, které se účetně objeví v Hongkongu nebo dalších zemích. 

Údaje za loňský rok jsou přesto v ostrém kontrastu s rokem 2021, který byl pro investiční banky v celosvětovém měřítku rekordní. Šest ze sedmi uvedených bank tehdy v Číně zakončilo roční hospodaření v černých číslech.

Příslovečnou výjimku z pravidla tentokrát tvoří čínská divize banky HSBC, jež poprvé za svoji existenci dosáhla zisku. „Vyplynulo to z rostoucí klientské základny a rozšířených produktových možností HSBC,“ uvedl mluvčí banky. 

Odstrašující příklad 

Opatrnost investičních bank není bezdůvodná. Již od osmdesátých let, kdy Čína nastoupila cestu ekonomických reforem, se mezi podnikateli vžilo rčení, že dělat v Číně byznys a vydělávat tam peníze jsou dvě odlišné věci, přičemž prvně jmenovaná je podstatně snadnější než ta druhá.

Konkrétní příklad poskytuje příběh věřitelů největšího čínského developera Evergrande. Jeho strmý vzestup - a následný ještě strmější pád - vrhá světlo na hluboké rozdíly mezi finančními, právními a politickými systémy pevninské Číny a zbytku světa. „Vyvolává to otázky, jak bude v budoucnu mezi Čínou a Západem proudit kapitál,“ komentoval to list Financial Times.

Společenství mezinárodních investorů se chtělo podílet na velkém realitním boomu v Číně a tamní realitní společnosti si uvědomily, že je to skvělá cesta k získání hotovosti. V jistém smyslu to bylo dokonalé spojení. Bylo ovšem založeno na předpokladu, že trh s nemovitostmi bude neustále růst. Ten se ukázal jako mylný. Investiční banky nechtějí být další v řadě těch, kdo se na podobném předpokladu spálí.