Národní fotbalový tým Kazachstánu prohrál ve Francii. Může to vést až k tichému palácovému převratu
Fotbalový fanoušek je zvláštní biologický druh. Nevyniká inteligencí či půvabem, smyslem pro fair play ani žádnou jinou ctností, snad kromě schopnosti ignorovat nepřízeň počasí. Jeho jediným výjimečným povahovým rysem je naprostá loajalita vůči oblíbenému klubu či reprezentaci – a to ještě jen v případě, že se vyhrává. V případě prohry dokáže, podoben zhrzenému milenci, o sto osmdesát stupňů otočit; ze zlatých hochů je najednou banda darmošlapů.
Jediné, co je horším nebezpečím než takto zatrpklý fotbalový fanda, je zatrpklý fotbalový fanda s politickou agendou. Své o tom vědí i tam, kde fotbal není přirozeně doma, například v Kazachstánu. Tamní reprezentace odjela v druhém listopadovém týdnu do Francie, aby tam sehrála poslední utkání kvalifikace na nadcházející mistrovství světa v Kataru. Proti ní nastoupil domácí tým. Běžná událost, řeklo by se, i ve sportovním kontextu; jinak nic, o čem byste se za normálních okolností dočetli v ekonomickém týdeníku.
Sebevědomí zmizelo
Okolnosti však docela normální nebyly. Francie drží titul mistra světa a vítězství ve své skupině měla již před zápasem jisté. Nebylo logické očekávat, že by Kazaši měli v Paříži zvítězit, pokořit Vítězný oblouk, rozebrat Eiffelovu věž, udělat na Napoleona v Invalidovně dlouhý nos a slavně odtáhnout zpět do Nur-Sultanu. Z důvodů, o nichž bude řeč vzápětí, však v horních patrech kazašské moci vznikl dojem, že by jejich fotbalisté mohli mít šanci uhrát nějaký pěkný výsledek; třeba remízu nebo prohru o gól.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot