Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Na českých školách se ukrajinská krize zatím tolik nepodepsala. Nastoupila totiž ani ne polovina dětí uprchlíků
Měla to být jedna z největších krizí tuzemského školství za poslední dekády. Z důvodu ruské agrese na Ukrajině mělo v Česku najít dočasný či trvalý domov až 150 tisíc dětí, na které školská síť absolutně nebyla kapacitně ani personálně připravená.
Realita je ale nakonec zcela jinde. Zapsala se méně než půlka, 66 tisíc dětí. Z toho deset tisíc už navíc stihlo docházku ukončit. Odborníci hledají důvody, proč se v původních odhadech tolik zmýlili.
Osmiletá Olga uprchla společně s maminkou a o dva roky starší sestrou z oblasti Charkova koncem února, tedy jen několik dní poté, co ruský prezident Vladimir Putin oznámil zahájení speciální vojenské operace na Ukrajině s cílem „denacifikovat a demilitarizovat“ zemi. Ačkoli celá rodina malé Olgy nemá s nacismem nic společného, maminka pracovala v pohostinství, otec v dopravním podniku, všem tento Putinův nesmyslný krok změnil život. Muž zůstal, aby se zapojil do obrany země. Ženy odjely autobusem do Česka, kde získaly status válečných uprchlíků. A Olga se sestrou nyní navštěvuje základní školu v Praze 6, kde se jí podle vlastních slov moc líbí.
„Máte barevné třídy, můžu tu kreslit a zpívat, navíc tu nejsem sama, z Ukrajiny nás je ve třídě pět,“ říká poměrně zdařilou češtinou malá Olga. Té jde nový jazyk o poznání lépe než její mamince. Ta se i kvůli jazykové bariéře spíše drží v ústraní a zmíní jen to, že zapsat děti do školy byla jedna z prvních věcí, které jí místní organizace pomáhající uprchlíkům poradily.
Nejdříve celá rodina zamířila z pražského hlavního nádraží do azylového bydlení, následně na lékařské prohlídky, pak se již dívky šly podívat na novou školu. Zápis prý nebyl složitý a výuka v češtině dívkám příliš nevadí. „Pomáhá nám asistentka, která taky utekla před válkou, takže když si nejsem jistá nějakým slovíčkem, hned mi pomůže. Hodní jsou ale taky spolužáci a učitelé, nespěchají na mě,“ říká Olga.
V Česku se celá rodina snaží žít úplně normálním životem, k čemuž jí pomáhají dobrovolníci z neziskové organizace Meta. Dívky kromě docházky do české školy každý večer ještě usedají k počítači, kde mají úkoly od ukrajinských učitelů. I přes velmi složitou situaci totiž ukrajinské školství nerezignovalo na snahu vzdělávat děti – a ty se tak učí distančně, podobně jako to bylo u nás v době pandemie. To experti považují za velmi důležité.
Ozbrojený konflikt jednou musí skončit a vedení země v čele s Volodymyrem Zelenským chce, aby se mladí lidé v budoucnu vrátili domů a pomáhali státu s nezbytnou obnovou. Nemohou si dovolit přijít hned o několik generací občanů. „Nechceme, aby děti přišly o své spojení s domovinou,“ uvedlo k tomu již dříve ukrajinské velvyslanectví v Praze. Online výuka tak zajistí, že děti nebudou nijak zásadně pozadu, dále se budou učit národní historii a nezapomenou na svou mateřskou řeč.
Po hromadném úprku Ukrajinců ze země to chvíli vypadalo, že české školství takovou zátěž nemůže unést. Ministerstvo školství odhadovalo, že o místo v našich vzdělávacích institucích bude usilovat až 150 tisíc ukrajinských dětí mladších osmnácti let. Někteří odborníci to označovali za podhodnocené číslo a sami odhadovali až 200 tisíc dětí.
Uprchlická vlna nás zasáhla v době, kdy zejména v oblastech Prahy, středních Čech či na jižní Moravě z důvodu nástupu silných populačních ročníků nebyla místa ani pro české děti. I proto se nějakou dobu uvažovalo nejen o integraci, tedy včlenění ukrajinských dětí do českých třídních kolektivů, ale rovněž o vytváření velkých ukrajinských tříd, kde by se děti učily podle ukrajinských osnov a s učiteli stejné národnosti. To odborníci považovali jen za krajní variantu. „V takových případech bylo až příliš velké riziko segregace. Ta by v konečném důsledku nepomohla nikomu. Jako klíčové se pro úspěšnou integraci nakonec ukázalo primární rovnoměrné rozložení mezi regiony, aby veškerý tlak nedopadal jen na Prahu a největší města,“ zdůrazňuje Kristýna Titěrová, programová ředitelka organizace Meta. Děti se postupně dostávaly do takzvaných adaptačních skupin, které předcházely běžným třídám, a v nich se v menších kolektivech učily český jazyk.
Zatěžkávací zkouškou mělo být září, kdy se mělo naplno ukázat, kolik ukrajinských dětí nakonec skutečně do škol nastoupilo. Statistiky, které zveřejnilo ministerstvo školství na konci měsíce, byly překvapivé. Do mateřských škol se zapsalo deset tisíc dětí, do základních škol 51 tisíc žáků. Na střední školy jen pět tisíc žáků a studentů. Celkem tedy 66 tisíc žáků. Tedy méně než polovina oproti odhadům.
„Tento počet však zahrnuje i ty z nich, kteří již v předchozím období přestali tyto školy navštěvovat, a to například z důvodu návratu rodiny na Ukrajinu. Takových je asi deset tisíc,“ uvádí Aneta Lednová, tisková mluvčí resortu. Proč je nakonec žáků ve školách výrazně méně, ministerstvo netuší. Podle Jana Mareše, odborného náměstka ministra pro oblast vzdělávání a mládeže, by v Česku mělo aktuálně přebývat zhruba 130 tisíc ukrajinských dětí do osmnácti let věku.
Teoreticky celá polovina dětí do českých škol tedy vůbec nenastoupila. Problém je, že tyto údaje nejsou spolehlivé. Statistiky spravuje ministerstvo vnitra. To sice má poměrně přesná data ohledně nově příchozích uprchlíků, u těch stávajících je to však už složitější. Není vzácné, pokud se celá ukrajinská rodina během večera sbalí a přes noc se vrátí zpátky na Ukrajinu, aniž by to komukoli sdělila. S tím, jak se Ukrajině v posledních týdnech daří postupně osvobozovat svá území, by se tento scénář mohl stát ještě častějším.
Nejproblematičtější skupinou jsou u nás středoškoláci. Do Česka jich z Ukrajiny uteklo dvacet tisíc, do školy ale nastoupila jen čtvrtina z nich. Z průzkumu agentury PAQ Research vyplynulo, že mladí uprchlíci nemají o možnosti zápisu ke studiu dostatek informací. Překážkou bývá také neznalost jazyka a třeba i složitá finanční situace ukrajinských rodin. Míra příjmové chudoby mezi ukrajinskými uprchlíky v Česku je nesrovnatelně vyšší než v české populaci.
I při započtení humanitární dávky a hodnoty podpory na bydlení žije v příjmové chudobě přes 35 procent uprchlíků, zatímco mezi Čechy devět až deset procent. Je tedy možné, že část mladých raději než školu navštěvuje brigády, aby rodině finančně vypomohla. Podle ministerstva je častým problémem také přetlak na určité studijní obory a v určitých lokalitách. Struktura středních škol je však plně v kompetencích krajů.
Médii publikované příběhy ukrajinských dětí v Česku často slouží jako názorné ukázky bezproblémové integrace. Ostatně i popis životní situace malé Olgy v úvodu tohoto článku lze ve zkratce označit za příklad dobré praxe. Na internetu však mnozí rodiče přibližují své zážitky, které mají k ideálnímu stavu daleko.
„V naší třídě je deset Ukrajinců. Původně jsme měli dvacet dětí, po tomto návalu najednou třicet dětí. Dcera je z toho vyřízená, s Ukrajinci si nerozumí, protože neumějí česky. Učitelé naprosto bez motivace, všechno se zdržuje, nikdo se nic nenaučí, ředitel se brání, že jinak to nešlo,“ píše v jedné z rodičovských diskusí Jan, obyvatel Prahy 6. „Uvažujeme, že změníme školu. Důvod jsou děti z Ukrajiny. Syn říká, že se kvůli nim nic nenaučí,“ říká redaktorovi Hrotu tatínek třeťáka z Prahy 7. A podobně hovořil v rozhovoru pro regionální Deník například Antonín Klecanda, školský expert pražských Starostů a nezávislých, dosud starosta Prahy-Kolovrat. „Integrace do běžných tříd není ideální. Školy například na jihovýchodě Prahy jsou přetížené. Učit zásadní předměty v přeplněných třídách by silně degradovalo kvalitu vzdělání. Navíc na Ukrajině je i jiný systém vzdělávání,“ vyjmenovával problémy Klecanda.
Školám se však postupně daří problémy napravovat. Ministerstvo školství zjednodušilo nabírání asistentů pedagogů z Ukrajiny a zajistilo i jejich financování. V ideálním případě by tak každá třída s ukrajinskými žáky měla mít svého asistenta, který dětem pomáhá. Podle učitelského spolku Začni učit! by časem mohly v Česku působit tisíce ukrajinských asistentů pedagoga, ale rovněž učitelů. „Pomůžeme tisícům motivovaných žen a ony můžou pomoci nám. Je to situace, kdy si můžeme pomoct navzájem,“ říká Petra Yakubov, koordinátorka projektu s názvem Začni učit v Česku! Podle ní Česku dlouhodobě chybějí učitelé některých aprobací a učitelský sbor u nás také čelí stárnutí. Ukrajinské asistentky a učitelky by situaci mohly zlepšit. Spolek jim proto pomáhá například s nostrifikací diplomů o dosaženém vzdělání nebo s hledáním práce na školách.
Proti těmto aktivitám se však razantně postavili někteří učitelé. V září představili internetovou petici s názvem Proti ukrajinizaci českého školství.
„Jsme národem Komenského, nikoli Zelenského! Jednoznačně se ohrazujeme proti snaze českého ministra školství zavést tzv. sladění postupu ve výchově a výuce s Ukrajinou. Problém utečenectví z Ukrajiny není možné spojovat s ,radikálním zásahem‘ do výuky a výchovy českých dětí! Ukrajinské školství je dlouhodobě v tristní situaci a je kritizováno i ze světových organizací,“ uvádí petiční výbor. Za celou akcí stojí několik národoveckých spolků, například Aliance národních sil či Hnutí PES, které podporovaly rovněž zářijové protesty proti vládě.
Hlavní tváří je Vladimíra Vítová, předsedkyně Aliance národních sil, vysokoškolská pedagožka, v letech 1998 až 2002 mluvčí ministerstva školství. Místopředsedou Aliance národních sil je učitel dějepisu na Gymnáziu Soběslav Marek Adam. Aliance na konci února například vydala prohlášení ve znění: „Podporujeme snahy Ruska o demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Zvrácenou protiruskou politiku bohužel podporují i všichni ti, kteří schvalují nesmyslné a nebezpečné kroky naší vlády a prezidenta ČR proti Ruské federaci.“ Spousta lidí si však petici s lidmi, kteří občas bývají v médiích označováni za kolaboranty a antisemity, nespojí. Na začátku října tak měla petice již přes 3500 podpisů a podle informací Hrotu se hromadně šíří i ve sborovnách škol.
Nejen proti petici vzbuzující negativní nálady ve společnosti se však rozhodly bojovat neziskové humanitární organizace. Konsorcium, které spojilo například Charitu ČR, Adru či Člověka v tísni, chce v následujících týdnech prezentovat osvětovou kampaň, jejímž hlavním cílem je vysvětlit, že Česko bude mít z uprchlíků nakonec mnohem více benefitů, než kolik nás budou stát. Ukrajinky se prý mohou stát významnou pomocí pro české školství, sociální služby nebo zdravotnictví. K tomu neziskovky spustily speciální webové stránky Zacitspolecne.cz.
