Hlavním tématem letošního ročníku Světového ekonomického fóra v Davosu měla být obnova důvěry mezi klíčovými globálními hráči. A opravdu, při jejím vzývání většina hlavních hostů nešetřila optimismem.

Jenže v málokterém případě šlo o optimismus upřímný. V obnovu důvěry nevěří skoro nikdo. Povinný a falešný optimismus byl primárně určen domácímu publiku, a to zvláště tam, kde jsou letos alespoň polosoutěživé (když už ne ryze demokratické) volby, což je skoro všude. Případně to byl „optimismus“ postavený na předpokladu, že se z nenaplněných zářných zítřků politici nemusejí nikomu zpovídat, případně mohou vinu za neúspěch jednoduše hodit na někoho jiného.

Jak odlišná ve skutečnosti jsou východiska globálních aktérů, a jak je tím pádem jakýkoli optimismus lichý, dobře ilustrují výroky jednoho mocného muže a jedné (ne)mocné ženy. Protože dámy mají přednost, začněme slovy předsedkyně Evropské komise Ursuly von der Leyenové.

Ta upozornila: „Svět se nenachází v jediném bodě zvratu; nachází se v mnoha bodech zvratu.“ A vyzvala země, aby „prohloubily globální spolupráci více než kdykoli předtím“. Čínský premiér Li Čchiang kontroval více než výmluvně: „Je nezbytné, abychom se zbavili předsudků, překlenuli rozdíly a pracovali jako jeden celek na řešení deficitu důvěry.“

Mezi jejich vyjádřeními lze vypozorovat jasný rozdíl. Von der Leyenová ještě vzývá návrat zanikajícího světa, kde Západ pořád ještě ovlivňuje pravidla globálního dění, byť se mu to den ode dne daří méně a méně.

Druhý muž čínského režimu ovšem jasně varuje Západ, že začíná nový světový řád, ve kterém bude muset rychle hodit za hlavu „předsudky“ typu univerzálních lidských práv, liberalismu a demokracie, ale i férové obchodní výměny a hospodářské soutěže. Jinak skončí na druhé, slepé koleji.

Zdálo by se, že kakofonie nemůže být větší. Jenže ona ve skutečnosti je. A netýká se jen napětí mezi Západem a zbytkem světa, nýbrž je přítomna i v „západní debatě“. Momentálně má společného jmenovatele ve formě obav z Trumpova návratu a jeho důsledků. Znejistěna je především Evropa, která přemýšlí, co si počne, jestliže Spojené státy skutečně vycouvají z podpory Ukrajině, což bude jen prvním krokem ke stažení Washingtonu ze starého kontinentu.

Klíčová otázka diskuse zní, zda je Evropa schopna nahradit americkou tvrdou sílu. V ní rezonovala i slova Françoise Heisbourga z londýnského Mezinárodního institutu pro strategická studia, který poukázal na to, že hodnocení Německa jako druhého největšího proukrajinského vojenského dárce za USA je poněkud zavádějící.

„Skutečný rozdíl je v tom, že Francouzi a Britové poskytují zbraně, které jsou strategicky důležité a užitečné, zatímco Němci ne,“ řekl. A dodal: „Němci si odškrtávají políčka.“ To mimo jiné znamená, že odmítají dodat přesné rakety dlouhého doletu Taurus, což navrhovala německá křesťanskodemokratická opozice, ale většina zákonodárců to odmítla z obavy, že by se Německo mohlo stát přímým účastníkem konfliktu. 

Za velkou louží mezitím politici s neskrývanou radostí hloubí stále nepřekonatelnější příkopy. A ti, kteří se je snaží zasypávat, jsou kritizováni jako kolaboranti. Své o tom může říci šéf JPMorgan Chase Jamie Dimon, který v minulosti (a znovu teď v Davosu) opakovaně chválil některé Trumpovy kroky při podpoře domácího podnikání a deregulace a naopak kritizoval Bidena za jeho příliš etatistickou hospodářskou politiku. Demokraty pak nabádal, aby byli uctivější k Trumpovým voličům, protože jinak mohou zapomenout na Bidenovo znovuzvolení. 

Na hlavu americké demokratické administrativy se ostatně v Davosu sneslo neobvyklé množství kritiky. A to kvůli přešlapování Kongresu ve věci podpory Ukrajině, nekritické obhajobě izraelské odplaty Hamásu i za útoky proti jemenským Hútíům.

Podle vlivného serveru Politico byla nejlepší ilustrací rozpolcenosti americké politiky chabá účast kongresmanů. Namísto loňských jedenácti zákonodárců, kteří patřili k „ozdobám“ všech davoských debat a večírků, tentokrát přijela jen sedmičlenná delegace, jež navíc odjela už po necelých 48 hodinách.

A to z příznačného důvodu: kongresmani se museli vrátit do práce, protože by chyběli při těžkých střetech demokratů a republikánů v Senátu i ve Sněmovně reprezentantů.