Tři roky velké čínské zdi mlčení. Proč pořád nevíme, odkud se vzal covid
Čína úspěšně sabotuje pátrání po původu covidu-19. Na suchu nyní uvázlo i vyšetřování vedené WHO, a tak se pravdu o vzniku pandemie nejspíš nikdy nedozvíme
ilustrační foto | Profimedia.cz
Covid je na světě už tři roky. Zabil miliony lidí, způsobil ekonomické škody v řádu bilionů dolarů a pak zmutoval tak, že se ho už (skoro) nikdo nebojí. Víme toho o něm spoustu, ale pořád nám uniká to základní: odkud se virus SARS-CoV-2 vzal.
Teorií existuje spousta a tři z nich jsou realistické. Zaprvé na člověka přeskočil z netopýra vrápence přirozeným způsobem, zadruhé to vzal oklikou přes neznámého zvířecího mezihostitele a zatřetí unikl z laboratoří Wuchanského virologického institutu, který leží v epicentru prvotního výskytu nemoci a studiem netopýřích koronavirů se zabýval. A pak jsou tu teorie nepravděpodobné, konspirační a pološílené, podle nichž ho na svět vypustil George Soros, Židé, muslimové, americká vojenská biolaboratoř Fort Detrick či její neexistující pobočky na Ukrajině, CIA, různá rozzlobená nebo lidstvem otrávená božstva, 5G sítě, z vesmíru přilétnuvší meteorit či Bill Gates. Každý si může vybrat dle své nátury, což je sice hezké, ale ta pluralita zastírá otravný fakt, že se pravdu zřejmě nikdy nedozvíme.
Dobrat se jí chtěla spousta organizací i soukromníků, ale pátrat přímo u zdroje, tedy ve Wu-chanu, měla dovoleno – byť ve velmi omezené míře – jen Světová zdravotnická organizace (WHO). Vyšetřování WHO zahájila už v lednu 2021, o dva měsíce později publikovala první zprávu. Poté se vše jaksi zadrhlo a právě před čtrnácti dny vědecký časopis Nature konstatoval, že WHO kvůli vytrvalému odporu čínských úřadů „v tichosti odložila druhou fázi svého dlouho očekávaného vědeckého vyšetřování původu pandemie covidu-19“.
Už od vypuknutí pandemie lze ve vystupování čínských představitelů pozorovat stejné vzorce chování. Popsat je můžeme slovy odvádění pozornosti, agresivní komunikace, nátlak na zainteresované západní vědce, tajnůstkářství, mlžení nebo rovnou lež (korunou všech lží bylo stvoření neexistujícího švýcarského epidemiologa). Proč to Peking dělá, přesně nevíme, ale výsledky to každopádně má: místo vědy se prosazuje politika a podezření, že Čína něco tají, je každým dnem silnější.
Žádná fáze dvě neexistuje
Nature svůj článek opřel o rozhovor s Mariou Van Kerkhoveovou, americkou epidemioložkou a šéfkou oddělení WHO, které se zabývá nově se objevivšími nemocemi a zoonózami. Ta doslova prohlásila, že WHO chtěla pátrat po původu covidu v několika fázích (ta první skončila publikováním zprávy na jaře 2021), ale „plán se změnil“ a „žádná fáze dvě neexistuje“. Dodala, že „politika napříč světem reálně zbrzdila pokrok v pochopení původu“ covidu, a popsala, jak se šéf WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus pokoušel přimět čínské politiky k větší otevřenosti a sdílení informací. Nic z toho ale nebylo, což okomentovala slovy: „Opravdu hluboká frustrace.“ Nature kvůli těmto obviněním kontaktoval čínské ministerstvo zahraničí, ale na otázku, proč se zastavila druhá fáze pátrání, odpověď nedostal.
Pouhý den po publikování článku, tedy 15. února, zařadila WHO zpátečku. Kerkhoveová svá předchozí slova na tiskovém brífinku poněkud zmírnila (odvolávání příliš příkrých slov o Číně a covidu je zase vzorcem chování obvyklým pro západní vědce), když odmítla, že by WHO potichu ustoupila od hledání původu covidu: „Neudělali jsme to a neuděláme to.“ Zároveň však připustila, že „aktualizované“ plány WHO týkající se druhé fáze pátrání po počátcích covidu musí být koncipovány obecněji, což zdůvodnila tím, že Čína dál odmítá poskytnout potřebná data a pustit do Wu-chanu mezinárodní vědecké týmy.
Jinak řečeno, vyšetřování se nemá o co opřít a uvázlo na suchu. Také šéf WHO Ghebreyesus v tentýž den připustil, že Čína nespolupracuje, a dodal, že už před sedmi týdny poslal „vysoce postavenému čínskému představiteli“ další dopis, v němž ho žádal o součinnost. Odpověď však dosud (do středy 22. února) nepřišla.
První fáze
Odmítavý čínský postup není pro nikoho zasvěceného překvapením. Vše začalo už v lednu 2021, kdy do Číny přijel mezinárodní vyšetřovací tým vyslaný WHO. Požadavek Pekingu, že členové týmu musí být předem schváleni a bude je doprovázet stejný počet čínských vědců, lze pochopit.
Číňané si ovšem vymínili další ústupky, které pravomoci vyšetřovatelů náležitě „vykastrovaly“. Tým neměl možnost prozkoumat nezpracovanou dokumentaci, seznam prvních pacientů ani odebrané krevní vzorky a do Wuchanského virologického institutu mohl – pod dohledem – nakouknout jen na několik málo hodin. „Dostali jsme prezentaci a poté jsme mohli rozmlouvat a klást otázky, které jsme chtěli položit, ale vůbec jsme nedostali možnost prohlédnout si nějakou dokumentaci,“ připustil později šéf týmu, Dán Peter Ben Embarek.
Výsledkem čínského „zájezdu“ byla zmíněná zpráva z března 2021, v níž se objevily čtyři hypotézy vzniku pandemie. Za „pravděpodobný až velmi pravděpodobný“ prohlásila zpráva přenos viru z netopýra na člověka přes neznámého mezihostitele, za „možný až pravděpodobný“ přímý přenos bez mezihostitele, za „možné“ rozšíření nemoci prostřednictvím čerstvého či mraženého jídla (tato hypotéza se koncentrovala na wuchanský trh zvaný Chua-nan a dnes je prakticky mrtvá) a za „velmi nepravděpodobný“ únik viru z místní biologické laboratoře.
Falešný epidemiolog
Z čínského pohledu bylo povinnosti učiněno zadost, jenže zpráva měla tak očividné „mouchy“, že ji za metodologické nedostatky a podlézání čínským zájmům okamžitě zkritizovaly Spojené státy, Evropská unie a dalších třináct zemí. O měsíc později zveřejnilo rozsáhlý otevřený dopis 24 západních vědců, kteří zprávě vytýkali spoustu věcí, včetně toho, že „nebylo poskytnuto žádné pádné zdůvodnění“ pravděpodobnosti jednotlivých hypotéz.
Skutečně horko ale začalo být v létě 2021. Nejdřív Ghebreyesus na tiskové konferenci označil za „předčasné“, aby WHO vyloučila hypotézu laboratorního úniku, a vyzval čínské představitele, aby pro druhou fázi vyšetřování poskytli „nezpracovanou dokumentaci“ a audity wuchanských laboratoří. Poté přišla čínská reakce. Náměstek čínského ministra zdravotnictví Ceng I-sin žádost odmítl s tím, že plán WHO „nebere v úvahu zdravý rozum a odporuje vědě“.
Čínská propaganda kromě toho vyrukovala se švýcarským epidemiologem Wilsonem Edwardsem, jehož svědectví o tom, že někteří západní kolegové vědci byli „vystaveni obrovskému tlaku, a dokonce zastrašování ze strany Spojených států a některých médií“, citovala snad všechna čínská média. Jen škoda, že žádný takový epidemiolog neexistoval, a tak švýcarské ambasádě v Pekingu nezbylo než se v žertu obrátit na čínskou veřejnost a vyhlásit po Edwardsovi na Twitteru pátrání: „Pokud existujete, rádi bychom se s Vámi setkali!“ Paralelně navíc Peking vyrukoval s jinou dezinformační kampaní, v níž tvrdil, že covid nepochází z Číny, ale uměle vznikl v americké biologické laboratoři Fort Detrick.
Konec nadějí
Šlo o průhledné triky, ale k odvedení pozornosti stačily. Bylo to zapotřebí, protože právě v tom okamžiku – tedy v srpnu 2021 – poskytl bývalý šéf vyšetřovacího týmu WHO Ben Embarek dánské televizi TV2 pozoruhodný rozhovor (referovala o něm média po celém světě a dobré shrnutí v angličtině lze nalézt třeba ve slovutném časopise BMJ – British Medical Journal). V něm mimo jiné popsal, jak čínská polovina vyšetřovacího týmu tlačila na to, aby se v hypotézách vůbec neobjevila možnost úniku z laboratoře.
Dohadování prý bylo dlouhé a drsné a nakonec Číňané souhlasili jen „pod podmínkou, že nedoporučíme provádění žádných konkrétních studií, které by tuto hypotézu rozvíjely“. A fakt, že zařazení této hypotézy do zprávy bylo pro čínské vědce i úředníky „klíčovým sporným bodem“, nyní Nature potvrdil i další člen týmu, australský virolog Dominic Dwyer.
ilustrační foto
Profimedia.cz
Ben Embarek toho ale řekl daleko víc. Mimo jiné zmínil, že víc než samotná laboratoř Wuchanského virologického institutu ho znepokojovala „jiná laboratoř“, která ležela „hned vedle trhu“ Chua-nan a „potenciálně“ nemusela mít „stejnou úroveň odbornosti či zabezpečení“. V doplňujícím článku na webu TV2 navíc zmínil, jak si vykládá čínské tajnůstkářství: „Pravděpodobně to znamená, že za takovou událostí stojí lidská chyba a oni by nebyli zrovna šťastní, pokud by to měli přiznat.“ Když pak po něm ale The Washington Post chtěl další komentář, prohlásil, že jde o špatný překlad z dánštiny, a odmítl ho poskytnout. Zmírňování příliš příkrých slov o Číně a covidu bylo, jak už víme, v nedávných měsících jednou z obvyklých činností západních vědců.
Tím horká část „války o covid“ skončila. Čína řekla ne a WHO v listopadu 2021 ustavila Odbornou poradní skupinu pro hledání původu nových patogenů (SAGO), pod niž spadá i covid. Když před dvěma týdny představitelé WHO čelili kritice ze strany Nature, oháněli se tím, že „se v jistém smyslu stala druhou fází“ pátrání po covidu právě SAGO. Otázka zní, jestli lze takovou argumentaci trefněji vystihnout slovem „směšná“, či „smutná“.
Ptákopravectví
Všechny výše zmíněné pochybnosti a podezřelé okolnosti rozhodně neznamenají, že covid musel uniknout z laboratoře. Ve skutečnosti pro to neexistují žádné důkazy a neexistují ani pro to, že virus SARS-CoV-2 nějaká laboratoř před vypuknutím pandemie vůbec „měla na skladě“.
Čínské tajnůstkářství je sice krajně podezřelé, ale kvůli absenci opačných důkazů je stále nejpravděpodobnější teorií, že virus přeskočil na člověka mimo laboratoř – ať už někde v přírodě, nebo na wuchanském trhu Chua-nan. Sám Ben Embarek ve zmíněném rozhovoru označil za nejpravděpodobnější verzi, při níž se jako první od netopýrů nakazil zaměstnanec laboratoře „během odebírání vzorků v terénu“. Tato teorie v sobě spojuje laboratorní i přirozenou hypotézu, jenže – nehledě na skutečnost, že Ben Embarek je zřejmě tím nejpovolanějším člověkem na světě (mimo Čínu ovšem) – i tak jde jen o spekulaci, kterou lze prohlásit za pravdivou zhruba stejně jako starořímské ptákopravectví.
Pak tu samozřejmě jsou studie publikované čínskými vědci (týkaly se třeba hledání protilátek na covid v plazmě wuchanských dárců krve z podzimu 2019 či nálezů stop po covidu odebraných na již mnohokrát zmíněném tržišti Chua-nan). Otázkou ovšem je, nakolik lze krizové vědecké komunikaci totalitního státu věřit. Politika vůbec pátrání po původu covidu vládne, a je tak třeba nahlížet i na říjnovou předběžnou zprávu republikánských členů „covidové“ komise amerického Senátu, v níž bez přesvědčivých důkazů stojí, že pandemie „byla s největší pravděpodobností výsledkem incidentu souvisejícího s výzkumem“.
Teoretizování se samozřejmě nevyhnulo ani Česku, a tak se v lednu k teorii laboratorního úniku přiklonili v televizních Otázkách Václava Moravce jak biochemik Zdeněk Hostomský, tak epidemiolog Roman Prymula. Proč by ale někdo měl dát zrovna na odborný názor „plukovníka“ Prymuly, který je jedním ze symbolů zbabraného boje proti covidu, není úplně jasné.
Kde nic není…
Nic lepšího než názory, hypotézy a teorie ale nemáme a nejspíš ani nikdy mít nebudeme. Je to mrzuté hned z několika důvodů. Zaprvé, pravdu je vždy dobré znát – už z principu. „Miliony lidí přišly o život a mnoho jich trpělo. Celý svět se stal rukojmím viru. Z morálního hlediska je velmi důležité vědět, jak jsme přišli o své blízké,“ popsal tento aspekt před dvěma týdny šéf WHO Ghebreyesus. A zadruhé, znalost toho, jak vznikla pandemie covidu a za jakých okolností virus SARS-CoV-2 přeskočil na člověka, může být pro budoucnost docela praktická.
Koronavirů je mnoho a se všemi nemusí být taková „legrace“ jako s covidem. Ten se sice projevil jako mimořádně nakažlivý, ovšem jeho smrtnost byla naštěstí poměrně nízká. Když v minulosti přeskočily ze zvířat na člověka jiné koronaviry – SARS a MERS –, dokázal ten první zabít každého desátého nakaženého, a ten druhý dokonce každého třetího. Svět tehdy zachránila jen jejich relativně nízká nakažlivost.
