Tu první, dobrou vyslala do světa samotná firma: Začali jsme vyrábět ranní chlebík s vitaminem D posilujícím imunitu. Druhou, horší přinesla Evropská komise: Inovativní linka na ranní chlebíky není inovativní, a tak Česku neproplatíme 100milionovou dotaci, kterou na ni Penam dostal. Třetí, ještě horší vzkaz přišel z Agrofertu: Nic se vracet nebude. A konečně, vůbec nejhorší slova pronesla ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová: Po Agrofertu nebudeme žádat vrácení, odvoláme se.

Minulý týden vyjevil problém České republiky v celé jeho obludnosti. Česko má premiéra, který ještě jako podnikatel švindloval s dotacemi. Tento premiér se sice naoko svého byznysu vzdal, přesto za něj ale ministři bojují jako lvi. A nikdo s tím v podstatě nemůže nic dělat.

Nabízelo by se řešení v podobě vypilování zákona o střetu zájmů, který by přísněji omezoval propojení politiků, byznysu a čerpání dotací. Tyto úvahy jsou ale z principu špatné. Správným řešením je ukončení dotačních programů jako takových. 

Fakt, že se v Česku podařilo dotáhnout přisátí byznysu na stát k dokonalosti, totiž neznamená, že dotace škodí jen u firem napojených na politiky. Dotační programy jsou ekonomickým zlem i z jiných důvodů. Křiví trh. Zvýhodňují firmy s dobrými známostmi, a naopak způsobují nekonkurenceschopnost těch, které čerpat nechtějí. Dotace svádějí ke korupci. A konečně, jdou na předražené projekty – investice z vlastních peněz by byly levnější.

Neznamená to, že bychom měli rezignovat na vymáhání peněz od Penamu a ostatně všech firem, které čerpaly neoprávněně. Do budoucna ale excesům nejlépe zabráníme tak, když začneme pracovat na odstranění dotací – pro začátek alespoň těch v byznysu.