Opakovanou mantrou profesora Fialy při nástupu do funkce bylo opětovné spojení společnosti rozdělené babišovsko-zemanovskou politikou, což znělo moudře, ale v praxi se to opravdu neprojevilo. Schválený pandemický zákon s doprovodem šibenic před Sněmovnou z jedné strany a doporučováním kyanidu do nápoje obstruujícího Tomia Okamury ze strany druhé.
Vyvolat takovýto spor pro zákon, který při troše dobré vůle není ani trochu potřeba, vyžaduje značnou dávku arogance, kterou v tuto chvíli česká společnost tak jako tak přetéká. Je to ale jen důsledek nevynucené chyby, která se stala hned po ustanovení nové Sněmovny, kdy vládní pětikoalice odmítla dát místopředsednické křeslo Okamurovi a zablokovala i volbu místopředsedy za ANO. Tato politicky bezvýznamná maličkost, která měla být tím úplně prvním krokem k naplnění Fialovy mantry, ukázala nedospělost koaličních vůdců, kteří zjevně nechápou, jakou odpovědnost za tuto zemi jim voliči pověsili na hrb.
Tato země totiž nepotřebuje rozpočtové škrty, ale rozsáhlou reformu veřejných financí s dlouhodobými efekty. O tu se pokusila Nečasova vláda ve velmi křehké politické pozici, a ať se to někomu líbí, nebo ne, dokázala udělat velký krok vpřed, pokud jde o udržitelnost penzijního systému i nastavení daní. Učinila tak na sílu proti ideologicky „zabejčené“ socialistické opozici. Ta po vyhraných volbách s Babišem za velkého jásotu zbourala úplně všechno, což je naprosto zásadním důvodem našich nynějších problémů. Současná vládní koalice teď nepoučeně vstupuje do stejné řeky a reálně opět hrozí, že buď spálí svůj politický kapitál v nepopulárních opatřeních úplně zbytečně, nebo nic neprosadí a pak se ztrácí smysl její existence.
Ano, já vím. Čapí hnízdo a dotace na toustový chléb. A taky Okamurovo referendum o EU. Opravdu si někdo myslí, že to je to nejdůležitější, o co teď jde? A je nutné k tomu ve Sněmovně stavět barikády a hnát lidi na náměstí? Vždyť je dobojováno.
A mimochodem, ten zlojed Zeman, který fakt nerozumí makroekonomii, a veřejným rozpočtům už vůbec ne, rozuměl vždy politice jako málokdo. Jeho výrok z konce devadesátek, v němž označil voliče republikánů, tehdejší ostřejší obdoby dnešní SPD, za zdivočelé sociální demokraty, se potvrdil do puntíku.
