Klíčovou otázkou pro Jobse bylo: „Dal bych si s tímto člověkem pivo?“ Pohovory často probíhaly formou procházky, která končila v baru nebo restauraci. Cílem bylo poznat uchazeče v uvolněném prostředí a zjistit, zda by si s ním Jobs „sedl“.

Technologický vizionář kladl netradiční otázky jako „Co jsi dělal minulé léto?“ místo obvyklých dotazů na pracovní úspěchy. Nešlo mu o správné či špatné odpovědi, ale o celkový dojem z uchazeče.

Tato metoda měla několik výhod: 1. Umožnila Jobsovi vidět uchazeče mimo formální prostředí. 2. Pomohla prolomit připravené odpovědi a dostat se k autentickému já uchazeče. 3. Usnadnila posouzení charakteru a osobnosti kandidáta.

Přes zdánlivou neformálnost tohoto přístupu Jobs stále hledal špičkové talenty, které nazýval „Áčkoví hráči“. Jeho cílem bylo najít nejlepší možné kandidáty pro Apple.

Tento neortodoxní přístup k náboru ukazuje, že někdy může být efektivnější poznat potenciální zaměstnance v méně formálním prostředí. Možná by i další firmy mohly zvážit podobný přístup při hledání nových talentů.