Vědkyně se ptají přímo dětí a zkoumají, jak prožívají čtení a samotné příběhy. A v čem všem se dospělí mýlí
Ať se zeptáte kohokoli, dozvíte se, že čtení je důležité, že číst se má a že dnešní děti nečtou. Vědecký tým Anežky Kuzmičové a Markéty Supa z Univerzity Karlovy nyní zkoumá, jak děti vlastně prožívají příběhy a co jim čtení, jako jedna z forem konzumace příběhů, dává.
„My dospěláci často řekneme, že děti nečtou, ale nikdo neřeší, co by je na tom čtení mohlo zajímat. My se proto ptáme přímo dětí a chceme zjistit, jak čtení funguje v jejich životě, co jim dává a nedává a co jim přináší další formy příběhů,“ popisuje Kuzmičová, proč čtení zkoumají v kontextu dalších aktivit, jako je dívání se, poslouchání, hraní si či tvoření. „Zaměřujeme se na dětské prožívání komplexně – jak děti o příbězích přemýšlí, zda si o tom pak chtějí povídat a sdílet prožitek.“
K tomu tým z Univerzity Karlovy vyvinul nový výzkumný přístup, kdy s dětmi vedou rozhovory „jejich jazykem“ za pomoci speciálních kartiček nebo třeba látkového panáka. V projektu zjišťují, jak děti čtení a příběhy prožívají pocitově i fyzicky, ale třeba i jaké polohy nejraději zaujímají nebo zda preferují čtení, poslech audioknihy či dívání se na film nebo seriál.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot