Holušová musela v pátek doslova během okamžiku utnout rozjetý NeFestival Colours, neboť hygienici v Moravskoslezském kraji s okamžitou platností bez jakékoliv přípravy zakázali pořádání akcí nad sto osob.
Důvodem jsou některé nové případy nákazou covid-19 ve slezských firmách. Pomiňme následnou mediálně trapnou přetahovanou o to, kdo na rychlém zavedení nových opatření trval víc – zda ministr zdravotnictví Adam Vojtěch, či místní hygienické stanice.
Pomiňme zjevné rozpory v rozhodnutí, když se lidé mohou nadále běžně srocovat v obchodních centrech, zoologických zahradách či v hromadné dopravě. A také fakt, že podle jiných dat to vypadá, že například největší ohnisko nákazy v nedaleké Karviné už pomalu chladne.
Mnohem větším problémem je signál, který vláda a příslušní úředníci vypouští do éteru. Vláda na jedné straně do ekonomiky pumpuje desítky miliard na restart ekonomiky, na straně druhé si ale řešení krizové situace sama prodražuje podobnými výstřelky.
Zde totiž nejde jen o Colours. Důkazem toho je rozbujelá panika a rozhořčené reakce z koncertních sálů, divadel, cirkusů a festivalových areálů ze všech koutů země. Vláda totiž vzkázala, že je schopná z „preventivních důvodů“ zastavit během chvíle úplně všechno.
Pro byznys, kde obchodní model a cash flow stojí a padá na průběžném předprodeji vstupenek, důvěře a dlouhém očekávání, není horšího poselství. Organizátoři napříč Českem se teď obávají, že ani sebelepší program dnes lidi nepřinutí kupovat lístky několik měsíců dopředu.
Bez předprodeje zase nemohou festivaly fungovat a poptávat umělce. Stejně tak umělci jen těžko mohou plánovat hudební šňůry, když vláda jasně říká, že tento druh byznysu ji vlastně vůbec nezajímá. Stejně tak se tato schizofrenie může ale přelít do už tak zdevastovaného nákupu letenek, rezervací hotelů a celých dovolených. Škody z této atmosféry strachu vláda určitě spočítané nemá.
Obezřetnost je určitě na místě, stejně jako praktická opatření v místech podobných akcí. Ale tohle už opravdu zavání mocenskou obsesí. A kam se poděla chytrá karanténa? Využití velkých dat od operátorů, sofistikované trasování a dálkové dosledovávání potenciálních hrozeb, o kterých jsme v minulostí slýchali z každého vládního rozhovoru?
Byla to tedy jen líbivá hesla pro záře kamer? Nebo je jejich využívání příliš složité, málo křiklavé a možná i pracnější, než jedním razítkem připravit pár tisíc lidí o zábavu i živobytí?
