Intenzivní zemědělství, davy turistů v přírodě, ale i úbytek myslivců a malá obliba zvěřiny jsou podle Jiřího Janoty důvodem přemnožení zvěře v Česku
Sídlo Českomoravské myslivecké jednoty (ČMMJ) na jižní periferii Prahy připomíná spíše předimenzovanou podnikatelskou vilu než útulnou hájenku. Myslivci si svému vkusu přizpůsobili aspoň interiér, místnosti zdobí četné trofeje a masivní dřevěný nábytek. Jednota přitom disponuje reprezentativním domem v Jungmannově ulici v centru Prahy, který však z části komerčně pronajímá. Členů v průběhu let ubývá a i myslivci musejí počítat. A to nejen peníze, ale i zvěř, z jejichž populační exploze veřejnost myslivce částečně viní.
Předseda jednoty Jiří Janota myslivce hájí, zároveň však nepopírá, že lov je potřeba zintenzivnit. „Apeluji na myslivce, i když to neradi slyší: Střílejte na prasata, střílejte je všechny, protože pokud je nebudete střílet, tak je budete sbírat do igelitových pytlů a vozit do kafilerie,“ říká.
Jak to aktuálně v Česku vypadá se zvěří? Podle mého osobního dojmu bych řekl, že divočáků ubylo, spárkatá zvěř je však přemnožená stále.
Nemám rád formulaci, že zvěř je přemnožená. Pokud je něco přemnoženého, tak se druh nestačí uživit a vymírá. Je však pravda, že určité druhy zvěře v určitých lokalitách jsou ve výrazně vyšších stavech a je potřeba je snižovat. Před třemi lety byla republika přemnožená prasaty. Pak přišel africký mor, vypsalo se zástřelné a došlo k jejich poměrně silné redukci. Dnes jsou lokality, kde jich je opravdu méně, ale i lokality, kde jich je pořád dost. Všeobecně stavy zvěře v Česku stoupají, ale to je problém celé Evropy.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot