Nejdřív bezpečí, až pak nějaké peníze

Pokud nebude olympiáda, nebude to pro Japonce národní tragédie, říká Ondřej Votruba. Přestože v Japonskou očekávali více než dvacetiprocentní čtvrtletní pokles HDP, dokáže Ondřej Votruba, který žije a pracuje v Tokiu, na krizi najít pozitiva. Třeba to, že Japonci konečně zkusili, co je to flexibilní pracovní doba nebo home office. 

V Česku se už teď mluví o druhé vlně nákazy, kterou jsme původně očekávali až na podzim. Jak to vypadá v Japonsku?

V Japonsku také roste počet nakažených. Vlastně se jedná o podobný vývoj jako v Česku. Poslední dny jsou dokonce bezprecedentně rekordní: nejdřív padla hranice tisíce nových případů nákazy denně a brzy už jich bylo 1520 za den. To jsou čísla, která vypadají relativně hrozivě, ale je třeba si uvědomit, že Japonsko má proti Česku zhruba dvanáctkrát více obyvatel, takže v přepočtu k populaci i těch patnáct stovek nakažených je totéž jako něco přes stovku u nás. 

Opatření se zavádějí postupně a nejsou nijak drastická – a ani být nemohou. Japonské zákony totiž neumožňují opatření přikazovat, vždy se jedná pouze o doporučení. Ta doporučení mají několik úrovní, ale i ta nejsilnější úroveň se dá přeložit jako „důrazná výzva“, nikoli příkaz či nařízení. Nehrozí tedy ani pokuty. Například se nyní doporučuje uzavírat restaurace nejpozději ve 22.00. Většina případů nákazy totiž souvisí s tzv. „joru no mači“, tedy s nočním životem – kluby, bary, kabarety apod. Většinou se jedná o mládež – dvacátníky či třicátníky. Úmrtí nebo i vážných stavů je naštěstí málo.