Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Válka na Ukrajině ukázala nezbytnost NATO pro bezpečnost Evropy. Hrozba konfliktu s Ruskem dělá z Aliance žádanou společnost, do které chce Švédsko i Finsko.
Severoatlantická aliance se po napadení Ukrajiny Ruskem opět stává přitažlivým bezpečnostním klubem, kde chce být prakticky celá Evropa. Nově do Aliance chtějí vstoupit tradičně neutrální severské země Finsko a Švédsko bez ohledu na to, co na to říká Kreml. Ve většině členských zemí se kredit Aliance a jejích struktur zvyšuje.
To, co tvrdila řada odpůrců vojenského uskupení, že v dnešní době není třeba být v organizaci, jež vznikla v roce 1949 jako reakce na rozpínavé nálady Sovětského svazu v Evropě, neplatí. Dlouhodobí kritici vojenských aliancí uznávají, že Evropa se bez NATO, kde hlavní roli hraje americká armáda, není sama schopna ubránit vojenským hrozbám. Dokládá to i postoj Německa, a hlavně Zelených, ze kterých se stali na místní politické scéně jestřábi, kteří v roce 1980 měli v programu rozpuštění Aliance a demilitarizaci západního Německa.
Vojenští plánovači v Americe zase uvažují, že by po vzoru NATO vznikla nová vojenská aliance v Pacifiku, jež by účinněji zadržovala čínský vliv v regionu. Prvním náznakem bližší vojenské spolupráce je smlouva AUKUS, již uzavřely Spojené státy, Spojené království a Austrálie. Canberra se dostává k nejmodernějším vojenským technologiím včetně jaderných ponorek a hypersonických zbraní.
„Starý šerif studené války opět získal pozornost a k překvapení mnohých se ukázal jako pozoruhodně bystrá a schopná síla v boji proti Rusku,“ napsal ve své analýze britský The Guardian.
Moskva zase tradičně vnímá NATO jako vojenské uskupení, které chce Rusko (původně Sovětský svaz) zničit. I proto vznikla v roce 1955 Varšavská smlouva. V polovině roku 1990 se podařilo, i zásluhou Václava Havla, „komunistické NATO“ rozpustit. Samotný skomírající Sovětský svaz doufal, že nepřežije ani NATO.
V dalších letech Havel společně s Madeleine Albrigtovou prosadili ve Spojených státech myšlenku, že se má Aliance rozšířit o bývalé komunistické satelity, protože to oslabí vliv Ruska i komunistické ideologie. V roce 1999 byly přijaty kromě Česka i Polsko a Maďarsko. Poláci dnes představují významný motor NATO ve východní Evropě.
Z Aliance se stala také politická organizace, jež prosazuje ve světě západní hodnoty a ochranu lidských práv. V nových členských zemích, které většinou poznaly, jak vypadá „bratrství“ s Kremlem, jde o jistotu, že je Rusko opět nenapadne. V západní Evropě se jedná o jaderný deštník, který chrání členy před jadernými raketami Ruska, případně Číny.
Navíc dlouhá léta členství v NATO bylo výmluvou pro to, aby země v Evropě nemusely vydávat tolik peněz na obranu jako americký spojenec. To by se v následujících letech mělo výrazně změnit.
Americký generál Alfred Gruenther v padesátých letech minulého století prohlásil, že NATO je stav mysli, který umožňuje šířit demokratické hodnoty a principy ve společnosti. V letech 1953 až 1956 byl velitelem spojeneckých sil NATO v Evropě. Možná i proto je Severoatlantická aliance v Moskvě vnímána jako ztělesnění zla.
Samotný rozpočet Aliance je na papíře skromný. Jedná se o 2,5 miliardy dolarů. Pokud se k tomu ale započítají výdaje na obranu jednotlivých členských zemí, je obrovský. Jen Washington vynakládá na bezpečnost přes 800 miliard dolarů. Zbytek členských států „dává“ 364 miliard dolarů.
Druhý největší rozpočet v NATO má Británie, téměř 72 miliard dolarů, třetí je Německo s 62 miliardami, Francie vynakládá 57 miliard dolarů. Pro srovnání, Rusko mělo loni rozpočet na obranu 66 miliard dolarů. Požadovaná dvě procenta HDP vydává menší část členských zemí. Kromě Spojených států to je Řecko, Polsko, Velká Británie, Chorvatsko, Litva, Lotyšsko a Estonsko.
Že mají Spojené státy v Alianci hlavní slovo, je zakotveno i v ustanovení, že případný záměr opustit organizaci se oznamuje americkému prezidentovi. Velícím důstojníkem sil NATO byl také od roku 1949 vždy Američan.
