Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Že by měl nastat konec tvrdého alkoholu, se Josef Nejedlý nebojí. Tuzemák prý nadále zůstane jedničkou mezi lihovinami, a to i v konkurenci karibských rumů z třtinového cukru. „A proč by ne? Není to nějaké podřadné pití,“ podtrhuje.
„Že je rum škodlivý? Nesmysl,“ říká Josef Nejedlý, ředitel jindřichohradecké likérky Fruko-Schulz, která se letos po 12 letech vrátila do českých rukou. Podle něj se neustále zvedá spotřební daň, aby se pilo méně – a to i přesto, že díky výrobě a prodeji alkoholu tečou do státní kasy miliardy, doplňuje.
„V Česku je mnohem více diabetiků a obézních lidí než alkoholiků. Tak ať zavedou spotřební daň na všechny nezdravé potraviny,“ vyzývá osmapadesátiletý podnikatel. „Mnohem škodlivější než panák nebo dva denně je, když člověk jí každý den bůček a zapíjí to kolou nebo jiným sladkým šmejdem,“ tvrdí Nejedlý.
Začátek rozhovoru strávíme debatou o zvyšování spotřební daně na tvrdý alkohol a údajně nespravedlivém protežování vinařů. Dotkneme se ale i dalších témat. Například toho, jak dnes pijí mladí lidé. „Moje generace zapíjela rum vodkou. Tehdy ale ani nebyla taková škála možností. Teď existují různé míchané drinky, málokterý mladý člověk si na baru objedná panáka absintu,“ míní Nejedlý.
Ačkoliv je vlajkovou lodí likérky Fruko-Schulz Jindřichohradecký tuzemák, vychází teď firma vstříc právě i mladším lidem, kteří už obvykle čistý tvrdý alkohol nepijí. „Začali jsme vyrábět celou řadu likérů určených do míchaných nápojů. Teď máme asi 25 druhů. Mladí si to v barech dávají,“ popisuje.
Že by měl nastat konec tvrdého alkoholu, se ale Nejedlý nebojí. Tuzemák prý nadále zůstane jedničkou mezi lihovinami, a to i mezi konkurencí v podobě karibských rumů z třtinového cukru. „A proč by ne? Je vyráběn z českých surovin a kvalitního lihu. A i když nemusí zrát v sudech, tak to není nějaké podřadné pití – nikdo přece nemůže tvrdit, že Diplomático nebo Zacapa jsou kvalitnější než Jindřichohradecký tuzemák,“ dodává šéf likérky v rozhovoru pro Hrot.
V něm se dále dozvíte, proč se nebrání vývozu do Ruska, jaký je příběh IbalGinu a jak se firmě daří pod novým majitelem.
Stát se především nechová fér vůči výrobcům piva a lihovin. Je zcela nepřijatelné, aby na některé druhy alkoholu uvalil spotřební daň, zatímco tiché víno je od ní osvobozeno. Nám v rámci konsolidačního balíčku zvedl spotřební daň o 10 procent, od nového roku se zvedne opět o 10 procent, v roce 2026 pak o pět procent. Od vinařů stát nemá ani korunu, protože v jejich případě je spotřební daň stále nulová.
Tohle je absurdní. Člověk se může opít z pěti lahví vína úplně stejně, jako se opije z jedné lahve tvrdého. Na lidský organismus to působí totožně. Ve víně je stejný alkohol jako v pivu nebo v rumu. Proč by měli mít vinaři nějaké výjimky?
Je to úplně jinak. 75 procent vína se dováží ze zahraničí. Takhle se akorát otevírají nůžky mezi cenou vína a lihovin. Vinaři dnes mají oproti nám zcela nestandardní pozici na trhu. Politici by se nad tím měli zamyslet.
Samozřejmě. Jsme členy Unie výrobců a dovozců lihovin, která sdružuje 15 největších firem v oboru. A jsou to desítky nekonečných hodin jednání s ministry a dalšími politiky.
Zatím ne, karta se už ale obrací. Bohužel loňský konsolidační balíček zablokovala na poslední chvíli KDU-ČSL. Znám ovšem velké množství politiků, kteří jsou našim snahám nakloněni – a jde i o některé lidovce. Myslím si proto, že situace spěje k tomu, aby se podmínky narovnaly a byly spravedlivé pro všechny.
Letos to ještě nebude. Snad příští rok.
Ano. Respektive je to tak, že my nezdražujeme ani o desetník. Za růst cen může spotřební daň. Takže teď už bude stát přes 220 korun. Pro zákazníka je to nepřijatelné, pro nás nespravedlivé. Zvlášť, když v obchodě lze koupit levné krabicové víno i za 35 korun.
Jednoznačně. Celosvětově jde spotřeba tvrdého alkoholu dolů. Je to dané i touhou po zdravém životním stylu. Ale v momentě, kdy se od nového roku opět radikálně zvedne spotřební daň, tak si lidé, kteří chtějí konzumovat hlavně „volty“, dvakrát rozmyslí, jestli si za 220 korun koupí půl litru tuzemáku nebo šest litrů vína. Tohle všechno nám velmi škodí. A nebo třeba nápady Pirátů.
Piráti chtějí prosadit zákon, který by omezil reklamu na alkohol v televizi a rozhlase. Běžet by mohla jen ve večerních hodinách. Navrhují také, abychom nemohli sponzorovat sportovní akce. Měli by si radši uvědomit, že pokud nebudeme moci pouštět naše reklamy během různých utkání, tak sport přijde o velkou část sponzoringu.
Proč bychom nemohli ukazovat veřejnosti naše novinky? To není podpora alkoholismu, ale seznamování lidí s tím, co zrovna vyrábíme. A nikdo z nás přece nechce pouštět reklamy na alkohol během dětských pohádek nebo motoristických pořadů.
Věřím, že žádný konec nenastává a že ho lidé budou konzumovat i nadále. Samozřejmě dnešní mladí lidé pijí jinak než pila moje generace, která zapíjela rum vodkou. Tehdy ale ani nebyla taková škála možností. Dneska existují různé míchané drinky, třeba mojito, gin & tonic nebo aperol. Málokterý mladý člověk si na baru objedná panáka absintu.
Ano, my na zábavě vypili klidně deset piv. To už dnešní mladí nezvládnou.
Jasně, začali jsme vyrábět celou řadu likérů určených do míchaných nápojů. Teď máme asi 25 druhů. Mladí lidé si to v barech dávají. Oproti tomu já nechodím do hospody, abych si tam dal exotický liči koktejl. To si radši dám whiskey nebo rum, samozřejmě čistý. Tohle je ten rozdíl mezi mojí a mladší generací.
Piju.
Chutná. Kdyby mi nechutnal, tak ho nevyrábím. Já piju celý náš sortiment, záleží na společnosti, ve které se zrovna pohybuji. A konzumuji spíše tvrdý alkohol než pivo a víno. Nemám se za co stydět. Ale nechci, aby to vyznělo, že jsem alkoholik. Nepiju každý den.
Mezi lihovinami je tuzemák stále jedničkou. Pije se ve všech ročních obdobích. Dává se do kafe, je oblíbený na různých zábavách, v zimě se konzumuje na horách, babičky ho dávají do bábovek. Je to taková univerzální lihovina.
Někomu samozřejmě chutnají více, jsou ale trojnásobně dražší než náš český rum. Na vesnicích se jednoznačně pije víc tuzemák. Takže si myslím, že má svoje místo na trhu a že jeho pozici nejprodávanější lihoviny uhájíme. A vůbec – proč by ne? Je vyráběn z českých surovin a kvalitního lihu. A i když nemusí zrát v sudech, tak to není nějaké podřadné pití – nikdo přece nemůže tvrdit, že Diplomático nebo Zacapa je kvalitnější než Jindřichohradecký tuzemák.
Celou škálu nápojů, asi 42 druhů alkoholu. Od absintu, který má 70 procent, po slabé 15procentní likéry.
Vůbec ne, je to vyloženě česká a slovenská záležitost. V zahraničí ho nikdo nezná. A nebudeme přesvědčovat Němce, aby ho začali pít, protože by se nám to stejně nepodařilo. Druhů alkoholu tam mají dost.
Vyvážíme do asi 36 zemí světa, jde především o absint, gin a likéry. Mezi naše zajímavé destinace patří kromě Evropské unie Mexiko, Tchaj-wan, Čína, Rusko nebo Mauricius.
Ano, ale to vyrábí třeboňský Regent. Jde spíš o takový vtípek, protože je na té plechovce plachetnice, kterou má na sobě i náš tuzemák. Určitě nejde o sortiment, na kterém budeme dál stavět.
Ostatně my máme fóry rádi. Populární byl třeba IbalGin, ten na trhu vydržel čtyři roky. Pak se ale přestal líbit farmaceutické firmě Sanofi, která vyrábí lék ibalgin, a zažalovala nás. Po soudních sporech, které jsme ovšem vyhráli my, jsme s ní uzavřeli mimosoudní dohodu a přestali IbalGin vyrábět. Ale byl to dobrý vtípek.
Já si nechal udělat ochrannou známku na „Ibal“. Mohl bych mít IbalTuzemák nebo IbalVodku, tak proč bych nemohl vyrábět IbalGin? Měli jsme ale indicie, že se Sanofi chce soudit až u Soudního dvoru Evropské unie. Právníci nám tedy nakonec doporučili, abychom se stáhli, protože bychom jako trpaslík z Jindřichova Hradce neměli šanci. Šlo už o miliony eur. Ale život jde dál. Připravujeme zas jinou novinku, jednu už máme vymyšlenou.
Podrobnosti vám neřeknu, bude to ale taková menší provokace na Evropskou unii (jde o nový likér s přídavkem chilli s názvem Green Deal – pozn. red.). Každopádně připravujeme i nové řady lihovin a začneme znovu vyrábět sirupy, a to ještě letos. Na tom jsme se dohodli s novými majiteli.
Přesně tak. V roce 2012 nás koupila petrohradská skupina Ladoga. Tehdy vypukla metanolová aféra a my nevěděli, jestli náš byznys vůbec přežije. Taky to mohlo skončit tak, že by se zavřely všechny lihovary a tvrdý alkohol by produkovali jen černí výrobci ze severní Moravy. Vezměte si, že v té době se až 25 procent lihovin prodávalo na černo.
Takže jsme se připojili k velkému holdingu, v němž jsme kromě Ladogy byli my, dva francouzští výrobci koňaků a dva španělští vinaři. A patřili jsme tam až do letošního března.
Změnilo se toho hodně. Především máme zase otevřené dveře k odběratelům a dodavatelům, kteří nás kvůli ruskému vlastníkovi házeli přes palubu (šlo například o Alzu, Mall nebo Globus – pozn. red.). Teď zase útočíme na trh. Jsme opět ryze českou firmou, která vyrábí nápoje převážně z českých surovin.
V té době jsme toho nelitovali, protože to byla nabídka, která se neodmítá. Stát pak ale začal konečně řešit černou výrobu, zavedl kolky a kamerové systémy ve firmách. Nelegální palírny měly původně 25 procent trhu, dnes to jsou dvě nebo tři procenta. Takže ano – kdybychom to věděli, tak bychom firmu neprodali. Po bitvě je ale každý generál.
Ano, ale už tam nemáme takové objemy jako loni. Řeknu to zcela otevřeně – nebráním se tomu vyvážet do Ruska. Dělají to všichni světoví výrobci alkoholu, navíc dodržujeme zásady Evropské unie, která zakázala export luxusního zboží do Ruské federace. A to včetně lahví s tvrdým alkoholem, které jsou dražší než 300 eur (přes 7500 korun – pozn. red.).
Nicméně v současné době je ten vývoz na bodu mrazu a uvidíme, jak se bude vyvíjet dál. Postupně hledáme i jiné trhy, které nám to Rusko trochu vynahradí.
Ano, šla tam asi půlka celého našeho exportu. Teď je to vyrovnané mezi Evropskou unií, Čínou, Tchaj-wanem nebo i Mauriciem. Objemově teď jde čtvrtina výroby právě do zahraničí.
Jistě. Jinak ziskově ten celkový export překonává české prodeje.
Můj profesní příběh je velmi jednoduchý – ve firmě pracuji už 34 let. Nastoupil jsem do ní hned po studiích, tehdy se ještě jmenovala Fruta státní podnik. V roce 1991 byl přijat zákon o privatizaci a likérku dostal v restituci Rudolf Schulz, tedy potomek původních majitelů. Později jsme ji od něj odkoupili. Do názvu jsme ale vrátili jeho příjmení. A on byl velmi spokojený s tím, jak jsme firmu rozjeli. Určitě jeho jménu neděláme ostudu.
Zprvu to byl opět takový fór. Když jsme u továrny stavěli čerpací stanici, tak tam byl tříproduktový totem – a nabízel jen benzin a naftu. Já nechtěl, aby tam bylo prázdné okénko, tak jsem ze srandy řekl, že tam dáme tuzemák.
Nejprve jsme ho stáčeli do pivních sudů a točili ho přes pípy. Pak byl ale stále větší zájem, tak jsme zavedli potrubí přímo z likérky. A teď už prodáváme desítky tisíc litrů rumu ročně. Je to pro nás výborná reklama, protože jsme jediná čerpací stanice na světě, která kromě pohonných hmot čepuje i tuzemák.
Určitě ne, celníci by to nedovolili. Přímo na čerpací stanici máme daňový sklad, všechen tuzemák kolkujeme a je tam i kamerový systém s online přenosem na celnici. Oni tak mají pod kontrolou, že se u nás neodehrávají žádné daňové úniky. Jinde by to možné nebylo, protože v Česku nemůžeme přepravovat lihoviny ve větších objemech než jsou tři litry.
Náš loňský obrat za prodej výrobků, služeb a zboží byl 203 milionů korun. Hrubé tržby včetně spotřební daně a DPH dosáhly téměř půl miliardy korun. Zisk činil 13 milionů korun.
S novým majitelem máme velké plány. Chceme investovat desítky milionů do fabriky, abychom se stali plnohodnotným konkurentem Božkovu a dalším výrobcům. Uděláme díru do světa.
To zas ne, nic tak odvážného tvrdit nechci. Patříme nicméně mezi pět největších výrobců tvrdého alkoholu – a tuto pozici si chceme udržet.
