Totemy u čerpacích stanic hlásají kolemjedoucím motoristům den ode dne horší a horší zprávy. Pohonné hmoty podražují a nezdá se, že by se blížil konec. Obecně je strašidlem situace na Ukrajině a hrozící válka, jejíž součástí by mohlo být přerušení dodávek nejen plynu, ale i ropy z Ruska. Problém je ale o dost hlubší, a ani kdyby to Putin zabalil a jel po ruském zvyku chytat ryby na led Ladožského jezera s lahví vodky, mračna na ropném nebi se nerozplynou a slunce nezasvítí. Barel ropy vyhlíží stodolarovou hranici a experti už počítají se 120 dolary v případě Brentu. A ti odvážnější i se 150, a to ještě letos.
Ropa není
Loňské oživení světové ekonomiky z pandemického útlumu zvedlo poptávku, na niž nejsou rozhodující producenti schopni reagovat. Minulý týden na konferenci o energetice v Rijádu prohlásil prezident organizace OPEC a ministr energetiky v Kongu Bruno Jean-Richard Itoua, že přední světoví producenti by na trh rádi pustili více ropy, ale nemohou, protože ji nemají. Je to důsledek dlouhodobě nízkých investic do prospekce a těžby.
Dokud se investice neoživí, nelze čekat zvýšení dodávek. Zástupci zeleně uvědomělých zemí protestovali a dožadovali se toho, aby investice plynuly především do obnovitelných zdrojů. Kterak fotovoltaiky a větrníky přepraví přes oceány obří kontejnerové lodě, na nichž je světová ekonomika zcela závislá, nám však zatím neobjasnili. Ani nesdělili, kde lze koupit vodík do sluníčkového kamionu křižujícího kontinent.
Trh si prosadí svou
Řečnit na konferenci je jedna věc, ale druhou je, co se opravdu děje na trhu. Ten si totiž nakonec prosadí svou i přes všechny regulace. Pět největších ropných koncernů vykázalo v posledním kvartálu minulého roku volný cash ve výši 36 miliard dolarů. Za celý rok to bylo rekordních 116 miliard. Zlí ničitelé planety dobře slyší nejen hulákání bojůvek Greenpeace a dalších zelených aktivistů, ale i jasné politické signály a zařizují se podle toho. Volný cash nejde do investic, ropných ani větrníkových, ale do dividendy. Různé vodíkové technologie budoucnosti, do nichž by ti zlí kapitalisté měli investovat zcela objektivně, narážejí na přírodní i ekonomické zákony. A to jsou pak lepší dolary v hrsti než zelené sny s velmi nejasnou návratností na střeše. Hamižnost prostě vítězí i v tomto případě. A že osmdesát procent světové spotřeby energie má stále původ ve fosilních palivech a ani v této pětiletce světového Green Dealu se to evidentně nezmění, je ropným akcionářům jedno. Ti budou mít vesměs na novou teslu, a co a za kolik bude lít do nádrže své škodovky Pepa z Ledče, je jim srdečně jedno. Může si vyskočit na koníčka nebo si o tom alespoň zazpívat.
Plánované hospodářství je mocná čarodějka a dokáže vyrobit ekonomiku nedostatku prakticky přes noc. Ropa v tom měla za plynem a elektřinou jisté zpoždění, ale zdá se, že ho už úspěšně dohání.
