Konec německého mýtu? Volkswagenu láme vaz historicky zakořeněné toxické řízení

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Automobilka Volkswagen čelí největší krizi ve své historii. Někdejší tahoun německé ekonomiky láme rekordy v zadlužení, už za týden má začít série zaměstnaneckých stávek, jež by mohla ochromit celé odvětví. Kde se stala chyba? Pro odpověď se musíme vrátit do minulosti.

Celý článek
0

Esej: Hlavolam peněz ve 21. století

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Cena, kterou za cosi zaplatíte, má sklon naznačovat hodnotu onoho čehosi, říkají ekonomové. Vztah mezi jedním a druhým se však komplikuje ve chvíli, kdy de facto neexistují ani peníze, jimiž byste platili, ani ono cosi, co byste za ně koupili. Existuje reálná obava, že jsme v rozřeďování významu pojmu hodnota zašli příliš daleko – a čeká nás ostrá, nepříjemná korekce.

Celý článek
0

Argentinský „řezník“ Milei radí Muskovi: státní zaměstnance vyhazuj ve velkém

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Prezident Argentiny Javier Milei se proslavil pózováním s motorovou pilou. Symbolizovala razanci, s níž se chystal ořezat státní výdaje. Po svém zvolení zrušil polovinu ministerstev a propustil desítky tisíc státních úředníků. To samé radí Elonu Muskovi, jenž má pročistit americkou federální byrokracii.

Celý článek
0

Na internetu jsme všichni nejchytřejší

Hodně se mluví o absenci mediální gramotnosti. V něčem jsme se ale stali až příliš gramotnými. Alespoň někteří z nás, kdo trávíme na internetu hodně času.

Na internetu jsme všichni nejchytřejší
Twitter, ilustrační foto | Profimedia.cz

Všichni jsme nejchytřejšími Václavy Klausi, kteří přesně vědí, do kterého kvadrantu politického kompasu zařadit snowboard a kam lyže. Občas to bývá zábavné, častěji se ale cyklíme a neleze z toho nic užitečného.

V perfektním třídění memů, tweetů a fotografií do schémat nás vycvičil internet. Přenesl nás ze světa geografického nedostatku – New York Times si v Prachaticích zkrátka nepřečtu – do světa digitálního nadbytku. Všechno máme neustále na dosah palce.

Nejcennějšími se proto stávají společnosti, které nám pomáhají s orientací – Google, Facebook, Amazon. Obsahu ale pořád existuje tolik, že nezbývá než číst podobně jako crawler prohlížeče. Neustále klasifikovat, organizovat, indexovat.

Naše hypergramotnost se snad nejvíc projevuje v přemýšlení o politice. Kulturní války, o kterých se tolik mluví v posledních letech, úzce souvisejí s naší novou gramotností. Všichni víme, kam v našem systému umístit obhájce aut ve městě a kam kritika prodeje kaprů. V rychlém klasifikování si počínáme docela racionálně.

Nese to spoustu problémů. Naše čtení začíná být paranoidní. Předpokládáme nejhorší úmysly. Řadíme do kvadrantů, v nichž teprve jednotlivé výroky dostávají kontext, který jim už ale přiřazujeme my samotní. Má rád spalovací motory, takže i Mussoliniho. Nejí maso, tedy Stalin. Lidé jsou jednorozměrní. Dobří a špatní. Vytahujeme na ně staré tweety. Cyklíme se v podobných debatách. Akorát v nich odškrtáváme naše bingo karty a stavíme na odiv vlastní gramotnost.

Ticho není cesta. Předvádění naší nově nabyté gramotnosti ale také ne. Nemá být cílem sama o sobě, musí sloužit jako nástroj pro myšlení. Úkol této dekády. 

Autor píše pro Médiář.cz