O další pohled na chování generace Z se pokusila společnost Jigsaw, analytická firma pod technologickým obrem Google. Pochopení chování mladé generace na internetu je nesmírně důležité, a to nejen pro účely marketingu a správně navržené reklamy, ale také pro média, politiky a pro potřeby vzdělávání. Průzkumy proto zjišťují například způsob konzumace zpravodajského a jiného obsahu nebo to, jací jsou mladí spadající do Gen Z jako voliči.

Jak uvádí on-line deník Business Insider, v Jigsaw se pokusili o něco jako zmapování digitální informační gramotnosti. Avšak ze zkoumání vyplynulo, že nic takového se u lidí narozených v období 1995 až 2014 mapovat nedá. „Už během týdne výzkumu jsme museli tento pojem v podstatě zahodit,“ přiznala Yasmin Green, generální ředitelka Jigsaw.

V čem se analytici přepočítali? Do celého šetření prý vstupovali s tím, že budou sledovat, jak mladí lidé ověřují informace, které se dočtou na různých koutech internetu, na webech či sociálních sítích. Jenže se ukázalo, že není co sledovat. Později narození se prý „nevydávají na lineární cestu k hodnocení pravdivosti čehokoliv.“ To je rozdíl od předchozích generací, které si něco přečtou a pak tuto informaci dále načítají, utvrzují se třeba u více zdrojů.

To u Gen Z nefunguje. Informace prý konzumuje tak, že využívá spíše „lidové heuristiky důvěryhodnosti.“ Údaje bere jako ověřené třeba podle toho, kolik komentářů se u nich vyskytuje a jakého jsou vyznění.

Klíčová jsou vyjádření jiných lidí, které mají mladí lidé ve sledování, v přátelích a podobně. Po zběžném pročtení komentářů, palců a jiných rychlých reakcí pak mladý člověk vyhodnotí, zda danému příspěvku důvěřuje, či nikoli. 

Generace Z však není hloupější. Její členové rozeznávají rozdíl mezi důvěryhodnými zprávami a čím dál častějšími memy vygenerovanými umělou inteligencí. „Jen je to nezajímá.“ Problém také je, pokud je příspěvek nebo článek příliš dlouhý. Ze sledování vyplynulo, že pokud je článek časově náročný nebo může čtenáře emocionálně rozrušit, ti jej raději přeskočí. Nápovědou prý je pouhý titulek textu.

Relevanci tvrzení pak mladí vyhodnotí podle sociálních signálů svých vrstevníků, nikoli na základě nosné informace či primárně podle vlastní úvahy. Není překvapivé, že pokud jde o výběr konzumovaného obsahu, lidé z generace Z spíše spoléhají na to, co jim předpřipraví algoritmy sociálních sítí.

Sami si proaktivně vyhledávají články jen v případě, kdy se skutečně potřebují něco dozvědět, je to nutné pro jejich profesi nebo vzdělávání. Přitom vycházejí z přesvědčení, že pouze důležité věci se objeví ve feedu sociální sítě. Platí prý tedy, že pokud se něco objeví, musí to být důležité a zasluhuje si to pozornost.

Tradiční média stále hledají cestu, jak ekonomicky přežít. Některá spoléhají na internetovou reklamu, jiná zamykají svůj obsah za paywall, častá jsou různá předplatná nebo příspěvky příznivců. Žádná z těchto cest ale u Gen Z nemá pochopení, a to včetně různých kombinací. Ukazuje se také, že mladí lidé jsou citlivější, pokud jde o bombastické titulky (clickbait) vedoucí k rozkliknutí obsahu. 

Analytici uvedli, že sledovaná skupina mladých většinou nečetla dlouhé články. A také nevěří ničemu s reklamami za paywallem. Vadila i vyskakovací okna, kde médium žádalo o dary nebo předplatné.

Titulky vyvolávající emoce, dříve typické pro bulvární média, větší zájem Gen Z nevyvolaly. „Pokud děláte clickbait, nevěříte ve svůj obsah,“ řekl jeden z respondentů výzkumníkům. „A zdroje zpráv — dokonce i velká média typu CNN a The New York Times — dělají clickbait. Ty články okamžitě vyhazuji.“ 

Experti rovněž varují před zásadnějšími závěry. Jednak nepracovali s velkým vzorkem, spíše se zaměřili na podrobné sledování menšího počtu respondentů. Dále se prý Gen Z nedá šmahem označit za hloupější nebo omezenější, že by si snad neuvědomovala význam informací o dění kolem sebe. 

Generace Z není méně inteligentní nebo pečlivá než předchozí generace. Ví, jak něco hlouběji prozkoumat. Jen to obvykle nechce. Pro budoucnost tedy bude důležitá správná motivace. Pokud mladí neuvidí význam v tom analyzovat důkladněji zprávu a ověřovat její zdroj, činit to nebudou.

Prostředkem k přijetí dané zprávy tedy bude všeobecná reakce okolí daného čtenáře. Ten spoléhá, že pokud je něco podvod, fake news či dezinformace, ostatní z jeho sociální skupiny na to upozorní. Ve výsledku tak každý bude více spoléhat na ostatní, nikoli tolik na sebe.