Od minulého čtvrtka známe čtveřici „semifinálních“ lokalit, ve kterých by za půl století mohlo navždy spočinout vyhořelé palivo z Dukovan a Temelína. Překvapivě mezi nimi není Kraví hora na Vysočině.
Ne že by region, kde se historicky těžil uran, byl pro stavbu hlubinného úložiště zrovna vhodný. Právě naopak, před Kraví horou opakovaně varovali četní experti včetně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Jenže právě zde, v bývalém dole Rožná, vznikla už před pár lety podzemí geologická laboratoř za více než tři miliardy korun.
Je přitom sporné, zda poznatky z místa budou přenositelné i do oblastí, které se nakonec ukázaly pro jaderný odpad příhodnější. Skeptici proto předpokládali, že stát nebude chtít proinvestované miliardy nechat ležet na dně bývalého dolu a Kraví horu protlačí aspoň mezi zúženou čtveřici míst. Vedle kritiky za neuváženou investici je tedy na místě i malá pochvala státu a Správě úložišť radioaktivních odpadů, že na potenciálně nevhodné lokalitě netrvali za každou cenu.
Debata kolem Kraví hory ovšem zároveň ukázala, že vyhořelé palivo se může snadno změnit v ekonomickou špinavou bombu, která snadno dokáže zlikvidovat mnohem více než tři „zanedbatelné“ miliardy. V současnosti se náklady na stavbu a provoz úložiště odhadují na 111 až 130 miliard korun. Nikdo přitom nedokáže zaručit, že se částka kvůli kumulaci podobných kiksů nezdvojnásobí.
V sousedním Německu po desetiletí počítali s tím, že vyhořelé palivo skončí v solném masivu v Gorlebenu a v místě proto při přípravách utopili 1,6 miliardy eur, tedy zhruba třetinu toho, na kolik má přijít tuzemské úložiště. Pak však musela vláda, neschopná čelit statisícovým demonstracím a sílícím pochybnostem expertů, lokalitu stornovat a začít úplně od začátku.
To se klidně může opakovat i v Česku. Definitivní místo pro stavbu má být vybráno do roku 2025, úložiště však zahájí provoz až v roce 2065. Mezičas zabere průzkum a stavba. Zároveň to přináší dostatek času k získání dalších poznatků a budoucí generace geologů může klidně přijít s názorem, že volba jejich dnešních předchůdců nebyla vůbec správná.
Osud Gorlebenu a nikoliv jednotek, ale i desítek a stovek utopených miliard nepředstavuje ani v Česku nijak nepravděpodobný scénář. S tím se asi nedá nic dělat, radioaktivní odpad je nutné si po sobě zase uklidit. Zaráží jen, že při horké debatě o ceně za výstavbu nových bloků, kde celý problém začíná, se o ní překvapivě nikdo nebaví.
