Mokřady jsou místa, kterým se v Hrotu budeme v našem letním seriálu věnovat, protože jsou nezastupitelná pro udržení vody v krajině - potřebujeme je (nejen) v Česku ve vlastním zájmu obnovovat - a potom jsou samozřejmě také tajemná a krásná.

Je to trochu paradox, ale první mokřad, který jsem poznal jako své boty, leží asi třicet kilometrů na jih od Bílého domu. Jmenuje se Huntley Meadows. Jak napovídá název, kdysi dávno to byla mléčná farma jistého pana Huntleyho, pak tady stály jakési armádní vysílačky, ale já něj vzpomínám jako na první místo, kde jsem před čtvrtstoletím s naprostým úžasem z povalového chodníčku pozoroval samici bobra, jak kousíček ode mě vede svoje bobříky bažinou. Mockrát jsem tady viděl některá zvířata poprvé - od kolibříků přes velké vodní želvy kajmanky po různé druhy vodních a zpěvných ptáků.

Nostalgii po Huntleyho loukách lze uspokojit i v naší „matičce stověžaté“. Bobry v Praze najdete mimochodem taky - pozorný návštěvník si všimne pokácených vrb, kterými prozrazuje svoji přítomnost bobří rodina na Vltavě u Císařského ostrova a podél cyklostezky kolem zoologické zahrady.

Minule jsem popisoval meandry Botiče a pidimokřádek patřící k zázraku zvanému Toulcův dvůr, ale co do atmosféry se nic nevyrovná Pískovně. Tato asi sedmihektarová přírodní rezervace se nachází na okraji Dolních Počernic, na dohled od sídliště Černý Most a tamního obrovského obchodního centra, a přestože není velká, atmosféry má na rozdávání. Hlavně je to tím, že tady z mělké vody bývalé pískovny a posléze rekultivované skládky vyrůstají olše. Část zatopených stromů odumřela a výsledný efekt je na pražské poměry úžasný - jsou to takové dolnopočernické mangrove.

V Pískovně jsou k vidění nutrie, které se šíří po celém Česku, ale do naší přírody nepatří ani náhodou, i když je mají lidé rádi. Naopak ledňáček říční k Pískovně patří - jak tak sedí na větvi stromu v mokřadu - a bývá pravidelnou odměnou. Stejně tak žabí koncerty nebo docela pestrý výběr ptačích druhů; zvlášť na jaře a na podzim při tahu jsou tady a na nedalekém Dolnopočernickém rybníku k vidění zajímavé druhy kachen.

Místo je hodně navštěvované a pouštět v tak cenných, a navíc chráněných lokalitách psy na volno znamená koledovat si o špatnou karmu. Respektování přírody je znakem civilizace, a toto by na Huntleyho loukách neprošlo ani před padesáti lety. Ani náhodou. To by bylo hodně velké „no, no“ a mastná pokuta k tomu.

Ze seriálu Malé české ráje dále čtěte:

Článek vyšel v tištěném vydání týdeníku Hrot.