Norsko chce zvýšit příjmy z umělých chovů ryb desetkrát. Sektor se má stát klíčovým odvětvím severské ekonomiky.
ilustrační foto | Shutterstock.com
Poptávka po rybách globálně stoupá, přitom v mořích jich je stále méně. Možnou cestou jsou umělé chovy. Ani akvakultura ale není bez rizik. Norsko, které patří s přehledem mezi největší producenty lososů na světě, nechce o tento významný byznys přijít. Dokonce si jej považuje více než kritizovaný ropný průmysl a plánuje produkci vyhledávaného růžového masa do roku 2050 zvýšit pětkrát a zisky navýšit až desetkrát. Loni severská země vyprodukovala 1,2 milionu tun lososů.
Navyšování produkce bude možné stavbou dalších zařízení na souši, kde se bude jednat o uzavřený systém chovu. Norské firmy už nyní expandují na východ, například do Polska, kde chtějí vybudovat nové kapacity. V umělých chovech v moři totiž musí bojovat s chorobami ryb, zejména s mořskou vší. To je stojí zhruba čtvrtinu nákladů na produkci kilogramu lososa, což je 40 norských korun (100 korun českých). Vši zabíjejí kromě chemických přípravků i laserem.
Umělé chovy znečišťují okolní moře
Obrovské klece, do kterých se vejde až 200 tisíc dravých tažných ryb, znepokojují ochránce přírody. Kromě toho, že ryby nemají přirozený pohyb, znečišťují zbytky krmiva okolní moře. V podmínkách, které se podobají velkochovům drůbeže nebo vepřů, se navíc rychle šíří nemoci.
Producenti ryb ale místo toho, aby zmenšovali chovy a zlepšovali podmínky pro ryby, mají zcela opačný plán, upozornil německý deník Die Welt. Plánují totiž expanzi. Kromě dalších míst ve Skandinávii se jedná o Spojené státy a východní Evropu. Investiční banka Pareto Securities odhaduje investice ve výši 17 miliard eur, aby se chovy z moře mohly přesunout do kontejnerů na pevninu.
Společnost Jurassic Salmon už má závod v Polsku. Podle firmy se jedná o první ekologickou farmu pro chov lososů. Využívá termální slanou vodu v uzavřených systémech na rozloze téměř jednoho hektaru. Jeho konkurent Atlantic Sapphire staví velký závod na Floridě. Obchod s lososím masem je velmi lukrativní, firmy jsou zvyklé na 20procentní výnosy před zdaněním.
Jurrassic Salmon v Polsku
Umělý chov ryb – ať v moři nebo na souši – kritizují ochránci přírody jako příliš velký zásah do mořských ekosystémů. „Je zřejmé, že chov lososů v moři dosáhl vrcholu. Přesunout se teď na břeh a tam pokračovat ale není v žádném případě logický krok,“ zlobí se mořský biolog z organizace Greenpeace Thilo Maack. Udělat z ryby pouze produkt masové výroby je znepokojivé. Firmy by podle něj měly jít spíše cestou udržitelné akvakultury, jež se co nejvíce blíží přírodním podmínkám.
Lidé ze Světového fondu pro ochranu přírody (WWF) uznávají, že produkce ryb z uzavřených systémů, jež se přesunou z moře na pevninu, jsou sice více „zelené“, protože se v nich může lépe kontrolovat například spotřeba léků, ale z hlediska ochrany zvířat ani tyto velké komplexy nejsou ideálním řešením. „Pokud se dravá ryba, jako je losos, domestikuje a je hromadně chována, aby se mohla například exportovat do Číny, nejedná se o správný směr (produkce masa),“ zamýšlí se biolog z WWF Philipp Kanstinger.
Fabian Schäfer z berlínského Leibnitzova institutu pro vodní ekologii a rybolov vnímá nový trend přesunu akvakultury pragmaticky. Vidí v něm výhody, protože se nemoci nešíří na ostatní živočichy v mořích a eliminují se také „útěky ryb“ z klecí. Uměle odchovaní lososi totiž ohrožují divoce žijící ryby. Ale i chovy vybudované na souši by měly respektovat to, že losos potřebuje dostatek prostoru, zdůraznil.
Norský aktivista Alv Arne Lyse z Bergenu připomenul další problematickou okolnost navázanou na rostoucí produkcí lososů. Tím je spotřeba krmiva, jež pochází částečně z moře a decimuje populace drobnějších ryb. Na produkci milionu tun lososů se spotřebují čtyři miliony tun dalších ryb, jako jsou sardele nebo šproty ve formě rybí moučky.
Apetit světové populace po rybím mase stále sílí. Loni se snědlo 180 milionů tun rybího masa. Aby mohla být poptávka uspokojena, musí se stále více ryb chovat uměle a podíl akvakultury na rybí produkci roste. Tento sektor je jedním z nejrychleji rostoucích segmentů v potravinářství. Největší podíl na trhu s umělým chovem ryb má Čína.
I přes snahy zvyšovat objem uměle odchovaných ryb a mořských plodů jich nemusí být za několik dekád dostatek. Z průzkumu organizace Marine Stewardship Council (MSC), jež propaguje udržitelný rybolov, vyplynulo, že třetina respondentů nevěří tomu, že za 20 let bude jejich oblíbený druh ryby dostupný na trhu.
