Afrika by se mohla stát novou oblíbenou destinací řady světových automobilek a nahradit – alespoň částečně – automobilový průmysl v zemích východní Evropy. Zejména Maroko se může stát „lacinou“ variantou současných východoevropských „montoven“, především těch v Rumunsku, Bulharsku a dalších zemích na Balkáně. 

Nové výrobní podniky začínají vznikat i v dalších státech, jako je Angola, Etiopie, Ghana, Keňa, Namibie, Nigérie nebo Rwanda. Automobily se už léta vyrábějí také v Jihoafrické republice a Egyptě. 

Svou roli v plánech manažerů může hrát i obrovský africký trh s jednou miliardou obyvatel. Zatím se tu prodává jen jedno procento světové produkce aut. Největší trh s automobily představuje Čína, kde se prodá třicet procent vyrobených aut, v Evropě to je dvaadvacet procent, v Severní Americe sedmnáct. 

V Africe je podle poradenské firmy McKinsey v průměru 44 vozidel na tisíc lidí, v USA 800, celosvětový průměr pak činí 180 vozů na tisíc obyvatel. I proto se Afrika může stát v budoucích letech velkým trhem zejména pro lacinější varianty automobilů a řada automobilek se na tuto éru připravuje. 

Produkce z Maroka míří do Evropy

Na jihu Afriky se etablovaly zejména německé automobilky. Volkswagen, Daimler a BMW tvoří devadesát procent vyrobených vozů v Jihoafrické republice. V Maroku se zase až osmdesát procent produkce vyváží do Evropy. Ročně se na severu Afriky vyrobí 400 tisíc aut a většina míří na trhy ve Francii, Španělsku, Německu a Itálii. Automobilový sektor tu zaměstnává 220 tisíc lidí. 

Velkou expanzi v Maroku oznámila firma Stellantis, jež sdružuje společnosti Fiat Chrysler a PSA. Bude se tu vyrábět minielektromobil Opel Rocks-e. Výdaje na výrobu autodílů by se měly zvýšit z 600 milionů eur na tři miliardy do roku 2025. Vyrábět v Maroku plánuje i čínský výrobce BYD. Svou výrobu tu chce spustit také Hyundai. 

Země v severní Africe uspěla tím, čím dříve východoevropské země. Levnou pracovní silou. „Byli jsme svědky, když se automobilový průmysl přesunul do východní Evropy. Dalším logickým krokem je severní Afrika,“ poznamenal hlavní ekonom pro Afriku v Citibank David Cowan. Svou roli hraje blízkost evropského trhu, ale také dohody o volném obchodu s Evropou, USA, Tureckem a Spojenými arabskými emiráty. 

Například automobilky Renault a Peugeot vyrábějí v okolí Tangeru, protože zde získaly výhodné nabídky pro stavbu továren. Mohou investovat v zemi, která je trajektem velmi dobře dostupná z Evropy, vysvětlil Joe Studwell z think-tanku Overseas Development Institute v Cambridgi. Připustil nicméně, že pro subsaharskou Afriku tento předpoklad platit nebude, zde se dá očekávat výroba pro místní trhy. 

Konkurence pro Česko i Polsko

Deník The Financial Times upozornil, že se Maroko stalo z bezvýznamného výrobce automobilů před několika desítkami let vážnou konkurencí pro Polsko, Českou republiku a také pro Itálii. Je to způsobeno velkorysou podporou od místní vlády. Náklady na práci tu jsou čtvrtinové oproti Španělsku a nižší než v zemích východní Evropy.

Georg Leutert, ředitel pro automobilový a letecký průmysl v odborové centrále IndustriALL Global Union v Ženevě, nicméně namítl, že levnější výroba automobilů na černém kontinentu bude znamenat problémy hlavně pro Rumunsko a Bulharsko a další balkánské země, kde je nižší přidaná hodnota ve výrobě a vývoji než u České republiky, Slovenska nebo Polska. Česko i Polsko mají výhodu také v tom, že s Německem přímo sousedí. 

Automobilová výroba se „probouzí“ v celé řadě afrických zemí, i když to je zatím jen kapka v moři. Volkswagen loni otevřel továrnu na montáž aut v Ghaně, ročně se tu smontuje pět tisíc vozů značek Tiguan, Passat a Polo. Ve Rwandě německý koncern vyrábí auta už od roku 2018, továrnu má i v Keni. Výroba aut zavedených automobilek se plánuje také v Etiopii a Nigérii.

Leutert varoval, že africké země nezůstanou jen montovnou, která se přestěhuje z východu Evropy o „dům dál“. Automobilky tu zkoušejí nové technologie, jako je tisk dílů ve speciálních 3D tiskárnách. Největší potenciál mají nicméně podle ekonoma Roberta Kappela z Lipské univerzity země, jako je Maroko a Egypt, jež mají dobré napojení na evropský trh. Ostatní státy budou mít problémy, aby se vůči evropské konkurenci prosadily. Čím větší objem produkce ale v Africe vznikne, tím větší je šance prorazit na globálním trhu. Změna poměrů může přijít do několika let.