Sen o větší nezávislosti krymských Tatarů se opět zhmotňuje s tím, jak ruská armáda dostává „výprask“ od ukrajinských jednotek. Když během srpna otřásly výbuchy raket vojenským letištěm Saki a později i dalšími vojenskými cíli, krymští Tataři začali opatrně slavit. Od roku 2014, kdy jejich domovinu obsadilo Rusko, jsou z velké části pronásledováni a často i vězněni.
Historička Gulnara Abdulajevová pro The Kyiv Independent prozradila, že když její příbuzní slyšeli výbuchy z nedalekého vojenského letiště, začali oslavovat. Také další z krymských Tatarů Achtem Sejtablajev, filmař, který nyní slouží v ukrajinské armádě, potvrdil, že měl radost. „Když jsem viděl reakce svých přátel na Krymu, dopravní zácpu (prchajících Rusů), nebylo nic jiného než štěstí... štěstí a víra,“ popsal své pocity.
Za posledních osm let Rusko cíleně potlačovalo jakýkoli odpor proti nezákonné okupaci poloostrova. Krymští Tataři, původní obyvatelé Krymu, od začátku projevovali proti ruské nadvládě odpor. Kreml reagoval jako vždy. Brutálními represemi. Pro místní Tatary se opakuje historie ruského kolonialismu.
Už v letech 1783, 1944 a 2014 toto strategicky klíčové území u Černého moře ruský medvěd obsadil proti vůli místních obyvatel. Na konci 18. století Krymský chanát anektovala ruská carevna Kateřina II. V roce 1944 Sovětský svaz deportoval téměř celou populaci krymských Tatarů do Střední Asie na základě smyšlené spolupráce s nacistickým Německem. V roce 2014 Putin obsadil Krym, a porušil tak závazek územní celistvosti Ukrajiny po rozpadu Sovětského svazu za to, že se vzdá jaderných zbraní.
Nezastavovat. Až na Krym!
Nyní řada krymských Tatarů žijících v exilu napjatě sleduje postup ukrajinské armády na východě i jihu země a doufá, že se Ukrajinci nezastaví na hranicích před únorovým útokem, ale vezmou si zpět i Krymský poloostrov, který jim podle mezinárodního práva náleží. Nicméně optimismus se mísí s obavami, že poloostrovem projde fronta a bude zničena civilní infrastruktura.
Krymskotatarský aktivista Rustem Skybin se narodil v Uzbekistánu, kam byla jeho rodina deportována diktátorem Stalinem v roce 1944. Po rozpadu SSSR se krymští Tataři mohli začít stěhovat zpět do své vlasti a budovat vše prakticky od nuly. Sám byl jedním z těch, kteří se k Černému moři vrátili.
„Máme bolestně negativní historickou zkušenost s Ruskem,“ zdůraznil Skybin. Kopíruje tak názory dalších národů, jež měly tu smůlu sousedit s Ruskem a staly se obětí jeho agrese. Pobaltské národy, Finové, Poláci, případně i Češi a Slováci po okupaci v roce 1968. Vše, co souvisí s Rusy, vnímá s hlubokou nedůvěrou.
Většina nejmladší generace Tatarů, kteří se narodili po rozpadu Sovětského svazu, podporuje západní směřování Ukrajiny. Jedním z nich je i jednatřicetiletý Reshat Isliamov, jenž se narodil už na Krymu. Nikdy nezapomene na zločiny stalinského režimu, který ničil a přesidloval celé národy. I proto se nesmířil s ruskou okupací v roce 2014, i když většina ruského obyvatelstva připojení k Moskvě vítala.
Pronásledování a mučení Tatarů
Nevládní organizace Centrum pro krymské Tatary uvedla, že je v současnosti na Krymu zadržováno 262 politických vězňů, z nichž je 188 původem krymských Tatarů. Organizace spojených národů v roce 2021 popsala případy svévolného zatýkání a mučení, včetně 43 případů zmizení.
Abdulajevová popsala i změnu učebních osnov po roce 2014, kdy z učebnic vypadly zmínky o historii krymských Tatarů. „Jejich metody se nezměnily. Jakmile v roce 2014 znovu začal školní rok, vydali nové učebnice, kde Rusko vyhrálo krymskou válku a kde se o krymských Tatarech, dokonce ani o chanátu skoro vůbec nemluvilo,“ s despektem popsala chování ruských okupantů. Stejně se choval Sovětský svaz. Postupem času navíc mezinárodní společenství přestalo mít o osud krymských Tatarů zájem.
Útok Putina na Ukrajinu na konci února vrátil řadě Tatarů naději, že by se poloostrov mohl ruských okupantů opět zbavit. I když první týdny okupace Ukrajiny tomu nenasvědčovaly. „První měsíc války byl samozřejmě pro zemi velmi těžký, tragický,“ řekl Skybin. Na Krymu nikdo nevěřil, že Ukrajina vojenské přepadení zvládne.
Když se ale Rusové museli stáhnout z okolí Kyjeva, naděje začaly růst. Krymští Tataři, kteří žili na území Ukrajiny, se přihlásili do armády. Chtěli bojovat za osvobození své vlasti. S ukrajinskou protiofenzivou nejen na severu, ale i v oblasti Chersonu roste naděje, že Krym bude opět patřit Ukrajině.
Místní Tataři se ale obávají pomsty a represí od ruských obyvatel, pokud se boje přiblíží. Roste také riziko ruských provokací vůči civilním cílům na poloostrově. Osvobození Krymu má prioritu také u ukrajinského vedení státu i armády. Prezident Volodymyr Zelenskyj 4. září vzpomněl na představitele krymských Tatarů Narimana Celala, jenž byl před rokem zatčen kvůli údajné sabotáži na plynovodu a je ruskými úřady ve vazbě mučen. Zelenskyj v projevu posluchače ujistil, že se na Krym vrátí svoboda.