Preferenční hlasování je jedním z fenoménů voleb. Takřka vymazalo zastoupení pirátských poslanců. Citelně zasáhlo rozložení sil v koalici Spolu. Úplně stranou však nezůstalo ani Babišovo ANO.
Předseda STAN Vít Rakušan | foto Tomáš Novák, týdeník HROT
V nové Poslanecké sněmovně zasedne 35 poslankyň a poslanců, kteří se tam dostali z „nevolitelných“ míst. Zdaleka nejvíce skoků zažily kandidátky koalice Pirátů a STAN, z celkových 37 zvolených poslanců tvořily více než polovinu, konkrétně 22. Ušetřen nezůstal ani jediný kraj. Všichni skokani a skokanky do jednoho pocházejí ze Starostů a nezávislých. Naopak všichni přeskákaní jsou Piráti.
Z původního poměru nezůstal kámen na kameni. Bez preferenčního hlasování by Piráti získali 26 poslanců a Starostové jen 11. Konečný poměr ale činí 4 : 33 (tedy asi 1 : 8). Propadli dva místopředsedové strany s černou vlajkou – Radek Holomčík a Vojtěch Pikal – a několik dalších výrazných politiků. Sněmovnu opouštějí především všichni výrazně levicoví piráti v čele s Ondřejem Profantem a Mikulášem Ferjenčíkem. Ve Sněmovně se o jen prsa zachránil Jakub Michálek. Na pražské kandidátce však propadl z druhého až na šesté místo. Nově byla zvolena jediná kandidátka Pirátů – Klára Kocmanová. Také ona se ovšem do dolní komory dostala až z šestého, posledního místa, kam ji poslali voliči z druhé příčky.
Vůbec nejvíce se skákalo ve čtyřech největších krajích. V hlavním městě, ve Středočeském, Jihomoravském a Moravskoslezském kraji přišli Piráti o čtyři krát tři neboli plných dvanáct mandátů. Zastoupení jim tak zůstalo jen ve třech krajích, vedle Prahy a středních Čech ještě v Ústeckém, kde bude jejich barvy hájit samotný předseda Ivan Bartoš.
Z uvedeného jasně vyplývá, že voliči STAN volili tuto koalici jen s největším sebezapřením a s docela promyšlenou kroužkovací strategií. Dali jasně najevo, že jim nevoní levičácké návrhy na zdanění majetku a sdílenou ekonomiku ani úlety typu nazývání odpůrců sňatků gayů a lesbiček páprdy a fašisty.
Zase ti lidovci
Podstatně pestřejší je působení preferenčních hlasů na rozdělení mandátů uvnitř druhé koalice. Ze 71 zákonodárců trojkoalice Spolu jich bylo kroužkováním zvoleno celkem deset. A to vždy po jednom za každý kraj s výjimkou kvarteta Středočeský, Karlovarský, Ústecký a Královéhradecký.
Do Sněmovny se díky preferenčním hlasům dostalo celkem šest lidovců. Z toho čtyři byli vykroužkováni na úkor kandidátů ODS a dva namísto nominantů TOP 09. Dopředu se po zásahu voličů dostali i dva kandidáti TOP 09. První z nich skočil v Plzeňském kraji do Sněmovny na úkor lidovce, druhá poslala mimo parlamentní lavice kandidáta ODS na Vysočině. ODS ale ztratila ještě dalšího poslance, který se musel sklonit před úspěchem starosty Svitav za hnutí Nestraníci Davida Šimka. I občanští demokraté mají ve svých řadách několik skokanů, ale ti se obvykle posouvali jen v rámci strany. Jedinou výjimku tvoří Vít Vomáčka, kterému se v Libereckém kraji podařilo skočit na druhé místo, a to na úkor kandidátní dvojky z TOP 09.
Když sečteme zisky a ztráty, dostaneme vcelku jasný obrázek. ODS mohla namísto současných 34 mít čtyřicet poslanců. Tratila i TOP 09, která mohla k získaným čtrnácti mandátům přidat ještě jeden. Kroužkováním proto získala jen KDU-ČSL, jež si polepšila o šest mandátů, a také zmíněné hnutí Nestraníci, které v minulých krajských volbách spolupracovalo právě s lidovci. Trochu to připomíná volby 2002, kde voliči KDU-ČSL vykroužkovali řadu svých kandidátů na úkor Unie svobody. Není to ale tak zřetelné a rozsáhlé. A navíc to zastínily skoky na konkurenční kandidátce.
Jestliže před volbami odpůrci koalice Spolu zevnitř ODS varovali, že strana spoluprací ztratí, měli do jisté míry pravdu. Pár mandátů musela oželet. Na druhou stranu je ovšem třeba připomenout, že ODS by sama sotva získala 34, nebo dokonce více křesel. A navíc by suverénním postupem ohrozila celkový výsledek. No a o postu premiéra by se jí mohlo leda tak zdát.
O tom, zda má pro ODS i do budoucna smysl opakovat volební koalici, rozhodne až vládní spolupráce a vztahy mezi zúčastněnými stranami. Leccos napoví i případná kooperace v komunálních volbách, které nás čekají už za rok.
Nože se zatím nebrousí
Vyhodnocení dosavadní spolupráce určitě proběhne a na mnoha místech v obou koalicích, zvláště tam, kde sčítají ztráty, už dávno začalo.
Třást se může především vedení Pirátů. A to i kvůli velkému propadu ve stranické kase. Na noc dlouhých nožů to ale zatím nevypadá ani tam.
Skokani z agrofertí divize
Docela zajímavý je i pohled na skokany ve stáji Andreje Babiše. ANO bývá považováno za jeho stranu typu firmy. A tak to taky opravdu je. Přesto se občas stane, že i voliči této formace vezmou „spravedlnost“ do svých rukou. Tentokrát se to stalo celkem třikrát – v Karlovarském, Olomouckém a ve Zlínském kraji. Do Sněmovny tak putuje například kandidát z posledního místa. Tím ale není nikdo jiný než hejtman Zlínského kraje Radim Holiš, který skočil až na stříbrný stupínek. Starostka Sokolova Renáta Oulehlová a lékař Milan Brázdil se stali známými díky kontroverzním výrokům a činům.
I v ANO tedy zjevně pomalu, ale jistě dochází k určité míře personifikace. Může to být předzvěst dění během odcházení Andreje Babiše a po něm.
Král kroužků Rakušan
Ještě se však zamysleme nad tím, kdo je vlastně pomyslným králem kroužků. Ve vysílání České televize tato „soutěž“, světe, div se, patřila k nejčastěji připomínaným. Redaktoři ale jaksi pozapomněli na to, že absolutní počet preferenčních hlasů je skvělá veličina, ale důležitější je si tyto absolutní počty dát do relace k počtu hlasů odevzdaných pro stranu v konkrétním kraji. A možná ještě větší vypovídací hodnotu mají poměry k počtu zúčastněných voličů v kraji nebo k počtu hlasů pro stranu v celostátním měřítku. S použitím těchto čísel se nám vyjevují poněkud odlišné obrazy, než nám servírovala veřejnoprávní televize.
Pěti nejúspěšnějšími lapači preferenčních hlasů jsou tedy Vít Rakušan, Markéta Pekarová Adamová, Petr Fiala, Andrej Babiš a Jana Černochová. Pokud se podíváme na podíl, který kdo získal z hlasů odevzdaných v kraji pro jeho kandidátku, pořadí je v něčem podobné, v lecčems ale jiné. Vítězí opět šéf STAN Rakušan, následuje ho však jeho stranický kolega Jan Farský. Další v pořadí je Andrej Babiš, Ivan Bartoš a Jan Berki, tedy v pořadí nejvýše postavený skokan z Libereckého kraje. V první pětce tak najdeme hned tři zástupce STAN, a to rozhodně není náhoda. Je to logický důsledek popularity stávajících i bývalých starostů.
V poměru získaných preferencí k počtu hlasů odevzdaných všem stranám v kraji logicky vítězí Andrej Babiš, následovaný Vítem Rakušanem, Markétou Pekarovou Adamovou, Janem Farským a Petrem Fialou. Jde o veličinu, která dobře ilustruje, jakou roli hrála kandidatura jednotlivých politiků pro podporu jejich mateřské strany či koalice.
Význam preferenčního hlasování pro čelného kandidáta ve vztahu k celostátnímu výsledku strany pak dokumentuje další žebříček. S velkým náskokem mu opět vévodí Vít Rakušan. Další pořadí je ale jiné. Druhá je kandidátka Pirátů Olga Richterová, třetí nový středočeský poslanec ze STAN Ondřej Lochman, čtvrtá Markéta Pekarová Adamová a pátý další kandidát STAN, pražský poslanec Jan Lacina.
Závěrem
Důležitost preferenčního hlasování opět vzrostla. Na jedné straně je to skvělá zpráva o tom, že voliči o své volbě opravdu přemýšlejí a umějí volit takticky. To se vždycky může hodit a zrovna tentokrát to hodně pomohlo přelomovému výsledku.
Na druhou stranu je třeba připomenout, že preferenční hlasování může mít i destruktivní tvář. Voliči často volí ty, které znají, přestože jejich oblíbenci již zastávají funkce v komunální i krajské politice. Kumulace funkcí přitom rozhodně není ničím žádoucím. Do stran, hnutí a volebních koalic to pak může vnést i značnou míru nedůvěry. Nikdo si totiž nemůže být ničím jist. Konkurence je samozřejmě zdravá, ale všechno musí mít svou míru.
