Čtyři patra, dole vinárna a obchod s oblečením. A kanceláře, ve kterých podle obchodního rejstříku sídlí a v minulosti sídlily desítky až stovky firem. Vzhledná budova na pražském Ovocném trhu číslo 572/11 v sousedství areálu Univerzity Karlovy a na dohled od Stavovského divadla je proslulou továrnou na ready-made společnosti a off shorové struktury.

A dnes je také předmětem ostrých sporů, které mezi sebou vedou dravé štiky českého a slovenského byznysu.

Budova totiž patří investičně-poradenské společnosti Square Invest & Development (SID), která je částečným pohrobkem obří stavební skupiny PSJ zkušeného stavaře a svého času i vlivného miliardáře Františka Vaculíka. Skupina je ale od loňska v konkurzu, kam ji dohnaly značné dluhy spojené s problematickými projekty v Rusku, ale i jinde. Výsledkem je kolaps skupiny čítající desítky firem s projekty v mnoha evropských zemích, na kterou se během okamžiku sesypalo přes 600 věřitelů s celkovými pohledávkami 8,6 miliardy korun.

A také řada obchodních bitev, které dnes mezi sebou vedou Vaculíkovi věřitelé a jeho bývalí obchodní partneři. Mezi nejagilnější patří investiční skupina Natland Tomáše Rašky, která se podílela na financování restrukturalizace skupiny a dnes má v případu možná nejsilnější pozici. Má zásadní vliv na samotného Vaculíka, drží v rukou velké pohledávky a teď hledá slabá právní místa obrovského krachu, ze kterých se snaží vytěžit maximum.

Firma se dvěma domy

Což je také případ společnosti SID, které kromě lukrativní budovy na Ovocném trhu patří ještě velký činžovní dům v Libni. Jinak se na svých stránkách prezentuje jako společnost zabývající se obchodem, správou nemovitostí a vyhledáváním investičních příležitostí v energetickém sektoru. V roce 2017 měla obrat jen asi čtyři miliony korun.

Firma vznikla fúzí několika společností v roce 2017 a dnes má tři akcionáře. Nizozemská PSJ Investors, kterou podle všeho stále kontroluje František Vaculík, ale reálně ji ovládají právníci Natlandu, drží pětinu akcií, 40 procent pak drží Slovák Ľubomír Baník a zbylých 40 procent Čech Jan Fischer.

Přestože PSJ ve firmě drží menšinový podíl, podle dokumentů, které má týdeník Hrot k dispozici, v uplynulých letech do firmy poslala zhruba 3,5 milionu eur, bezmála sto milionů korun, které skončily v kapitálových fondech společnosti.

Proč Vaculík do vesměs neznámé společnosti, kde navíc držel jen minoritní podíl, pumpoval miliony eur a jaký měla firma SID v rámci skupiny PSJ vlastně účel, není jasné. Podle některých spekulací to souviselo s vybranými operacemi PSJ na Slovensku, kde skupina realizovala řadu významných veřejných zakázek. Sám Vaculík se ale k tomuto tématu rozpovídat nechce. Stejně tak zbylí akcionáři SID.

Vaculík měl každopádně za peníze získat v realitní společnosti z Ovocného trhu prioritní akcii, která by mu otevírala cestu k větší kontrole a také k přednostnímu právu na výplatu podílu ze zisku. Na tom se sice akcionáři dohodli už před lety, ve stanovách ale tento prvek chyběl. To měla upravit srpnová valná hromada společnosti. Avšak nestalo se tak. Proti vůli společnosti PSJ Investors se postavili oba společníci. Bitva o pohrobka PSJ, a zejména o lukrativní pražské nemovitosti začala.

Válka akcionářů

Vaculík sice mluví o podrazu, ale s dalšími detaily šetří. Také Fischer s Baníkem se k celé věci nechtějí vyjadřovat s tím, že žádné spory uvnitř firmy vlastně neevidují.

„Jistě chápete, že interní záležitosti společnosti, či dokonce akcionářů nebudu veřejně komentovat a poskytovat zástupcům médií,“ uvedl na dotazy týdeníku Hrot Jan Fischer.

Jinak ale hovoří dokumenty, které má redakce k dispozici. PSJ Investors, zřejmě za významné asistence právníků Natlandu, přišla s žalobou, ve které se snaží rozhodnutí valné hromady zpochybnit a oba akcionáře odstavit z čela společnosti s tím, že jsou ve střetu zájmů, a tak nejednají ve prospěch firmy.

Srpnová valná hromada se také usnesla zvýšit základní kapitál firmy o 46 milionů korun. Shodli se na tom jak PSJ Investors, tak další dva společníci. Peníze měly následně sloužit k úhradě úvěru jisté společnosti Pealington International. Ale k navýšení kapitálu, a tedy ani k uhrazení závazku vůči karibské neprůhledné společnosti do dnešních dnů nedošlo. Podle mínění právníků PSJ opět kvůli nečinnosti zbylých společníků.

Jak tento úvěr vznikl, není zřejmé. Je ale pravděpodobné, že za Pealington International stáli dost možná faktičtí vlastníci SID. Jen kontrolu nad firmou nerealizovali prostřednictvím držení akcií, ale prostřednictvím významné finanční dluhové pozice. A zde se na scénu dostává další známá figura. Majitelem pohledávky se totiž před několika týdny stal Igor Rattaj, horský podnikatel a slovenský finančník z okruhu J&T. Ten se dožaduje buď okamžitého splacení sumy, nebo zřízení zástavního práva na obě pražské budovy v držení společnosti SID. „Pohledávku jsem reálně koupil a má reálnou hodnotu, ke které se chci dostat. To je vše,“ říká k tomu Igor Rattaj. Od koho přesně ji koupil, ale neuvedl, stejně tak se nechce pouštět do hodnocení bitvy s Tomášem Raškou.

Staří známí ze Špindlu

Oba se nicméně dobře znají. Svého času podnikali ve Špindlerově Mlýně, oba mají blízko k lyžování a oba se svého času pohybovali v okolí pražského lobbisty Romana Janouška. Paradoxní je, že Rattaj drží pohledávku za SID na svou společnost Carepar, prostřednictvím které ovládal podíl ve špindlerovském areálu a ve které měl podíl i zmiňovaný Janoušek.

Tomáš Raška ze Špindlu neodcházel v dobrém. Angažoval se v areálu Stoh ve Svatém Petru, který se nakonec stal součástí velkého areálu ve Špindlerově Mlýně, kde kraluje Rattaj společně s Martinem Romanem či s pražskými politickými podnikateli Romanem Janouškem a Tomášem Hrdličkou. Dnes je na Raškovi vidět, že si od této „komunity“ raději drží odstup.

Teď se ale jeho zájmy protnuly s těmi Rattajovými znovu díky úklidu za PSJ.

Skupina Natland do procesu krachující PSJ nejdříve vstoupila jako finanční partner Františka Vaculíka, který měl PSJ pomoci s náročnou a bolestivou reorganizací. Raška dýchavičné PSJ v první fázi v polovině roku 2018 pomohl s financováním, jenže ze spojenectví se nakonec stala rivalita a Raška se po neshodách se samotným Vaculíkem stáhl do pozice vlivného věřitele, který majitelům a šéfům PSJ poměrně zatápěl.

Nakonec nicméně stavební magnát z Vysočiny s Raškou společnou řeč našel. Respektive přestal klást odpor, neboť samotnou insolvenci kromě správce režírovali zejména věřitelé, mezi kterými Raška patřil k nejsilnějším.

Z toho vyplynulo také převzetí některých aktiv PSJ. Natland například získal kanceláře a sklady v areálu Vlčie hrdlo v Bratislavě nebo většinový podíl v SCF Servisu. Významného hráče na poli facility managementu nejdříve Raška převzal, restrukturalizoval a nedávno prodal manažerům. Kromě toho drží také podíl ve společnosti Ekoklima a další soudní bitvu vede vůči Richardu Langovi, někdejšímu majiteli brněnské stavební firmy D. I. S. I ta patřila do říše PSJ a také zde podle Rašky PSJ přišla o velké peníze. Celkově ale půjde o hodně dlouhé a složité příběhy s nejistým koncem.