Komentář: Zeman odchází z Pražského hradu jako čučkař

Desetiletým působením v prezidentském křesle uzavřel Miloš Zeman svou dlouhou politickou kariéru. Z určitého pohledu může být spokojený. Podařilo se mu z ČSSD ve své době vytvořit nejsilnější politickou sílu v zemi. Byl premiérem i předsedou Poslanecké sněmovny a stal se i prvním přímo zvoleným prezidentem republiky.

Přesto nakonec spadl do kategorie „méně úspěšný člověk“, čučkař. Proč? Jak se ve svém rozlučkovém rozhovoru na TV Prima přiznal, pokusil se během svého hradního kralování nasměrovat republiku více k prezidentskému systému – navzdory tomu, že Česko je parlamentní demokracií a že by se nejprve musela změnit ústava.

Inaugurace prezidenta Petra Pavla

+2

Stalo se to v roce 2013, kdy Zeman navzdory námitkám poslanců jmenoval úřednickou vládu Jiřího Rusnoka, i když v dolní komoře parlamentu tehdy i po pádu kabinetu Petra Nečase (ODS) existovala většina pro sestavení nové vlády. Rusnokův kabinet ostatně nedostal od poslanců důvěru, ale i tak nakonec vládl rekordně dlouho – až do předčasných voleb. 

Zemanův kancléř Mynář opět dokázal, že není nic jiného než obyčejný papaláš

Mynářova lovecká vášeň je dalším důkazem toho, jak si hradní partička na deset let prezidentský úřad zprivatizovala.

Mynářova lovecká vášeň je dalším důkazem toho, jak si hradní partička na deset let prezidentský úřad zprivatizovala.

Zemanovi se posunout tuzemské politické uspořádání od parlamentní demokracie k prezidentskému systému zcela nepodařilo za celou dobu jeho hradního angažmá. Dosáhl jen dílčích úspěchů, když například mluvil do toho, který z vybraných kandidátů může být ministrem a který ne.

Totální porážku ovšem Zeman musel skousnout ve své zahraniční politice, o níž hovořil jako o ekonomické diplomacii. Z jasně stanoveného západního kurzu se snažil otočit Česko na východ – k Rusku a Číně. Investoval do toho ohromné úsilí. 

Skončilo to ale fiaskem. Slibované čínské miliardy nikdy nedorazily a Česko se ani nezačalo po vzoru říše středu učit, jak „stabilizovat společnost“, o čemž Zeman při návštěvě komunistického Pekingu hovořil. Po ruské agresi na Ukrajině se Zeman zase musel odvrátit od svého dosavadního přítele Vladimira Putina a invazi odsoudit. 

Jeho kremelský názorový obrat mu ovšem sebral nemalou část i jeho dlouhodobých příznivců, takže Miloš Zeman nakonec v prezidentském úřadu skončil jako hlava státu, které lidé v třicetileté historii Česka věřili vůbec nejméně. Inu, čučkař.

Trocha střídmosti by neškodila, pane generále. Času bude dost

Trochu aktivistické telefonáty Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou až tak moc nevadí, ale jsou zde horší přešlapy.

Trochu aktivistické telefonáty Petra Pavla s tchajwanskou prezidentkou až tak moc nevadí, ale jsou zde horší přešlapy.