Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Zemanův instinkt v dobývání moci je na to, aby se o něm jednou děti učily ve škole, příliš málo
Když se minulou středu o půlnoci Brána gigantů na Pražském hradě symbolicky zabouchla za deseti lety prezidentování Miloše Zemana, minimálně polovina populace v Česku si řekla: „Konečně.“
Takto smutně skončila politická kariéra muže, který toužil zapsat se do dějin této země minimálně stejně velkými písmeny jako dva jeho hradní předchůdci a prakticky vše, co pro to udělal, udělal špatně.
Když před dvaceti lety po konci svého premiérování odjel objímat stromy na Vysočinu, napsal tam knihu Jak jsem se mýlil v politice. Měla se spíše jmenovat Jak jsem se mýlil a budu mýlit v lidech. Bylo to o zkušenosti, jakou udělal s mladým a nesmírně ambiciózním koloťukem Stanislavem Grossem a jindřichohradeckým archivářem Vladimírem Špidlou, které vytáhl za sebou vzhůru do politiky a oni ho pak zařízli v prezidentské volbě v roce 2002. Tehdy ještě poslanci a senátoři zvolili na Hrad Václava Klause, který podle všech stranických propočtů neměl mít šanci. Grossovy pozdější eskapády a Špidlův diletantismus pak Zemanovo pozdní prozření potvrdily, ale nevedly k poučení.
Kupodivu tenkrát po konci premiérování nepochopil, že chybu udělal i s Miroslavem Šloufem, bývalým komunistickým a svazáckým funkcionářem, kterého učinil svým nejbližším spolupracovníkem.
Šlouf patřil k těm, kteří uměli v devadesátkách zařídit takřka cokoli právě díky svému vlivu na Miloše Zemana, a vědělo se to o něm po všech koutech vlasti. Byl za mnoha nedobrými rozhodnutími tehdejší Zemanovy vlády a byl celkem právem démonizován i se svým dobrodincem, a stál tak na počátku rozdělení společnosti na část, která Miloše zbožňuje, a tu, která ho nenávidí.
Jenže nadmíru sebestředný expremiér na penzi Šloufovu problematičnost zjistil až po letech, kdy mu Šlouf až lidsky dojemně pomáhal snášet osud exulanta na Vysočině. Možná proto, že ho právě k tomu dál potřeboval. Zařízl ho v okamžiku kandidatury v prvních přímých prezidentských volbách.
To by bylo celkem pochopitelné, kdyby ho nevyměnil za Vratislava Mynáře a Martina Nejedlého, což byla a je úplně stejná krevní skupina, jen o několik cenových tříd nižší. Jejich hokynaření na Hradě právě skončilo vypitým skladem alkoholu v Lánech, stromky z Lánské obory, trapným skartováním utajovaných dokumentů a trofejními jeleny zadara.
Ale Miloš Zeman se nemýlil jen v lidech. Kromě nejbližších spolupracovníků to byl třeba poslední výběr guvernéra ČNB. To by se mu ještě dalo odpustit. Horší bylo, že se mýlil ve své politice jak v době premiérování, tak v prezidentské funkci. V té se především domníval, že mu přímá volba dává pravomoci nad ústavním rámcem této země. Projevil se tak hned v roce 2013, kdy si jmenoval Rusnokovu vládu proti vůli Sněmovny, a pokračoval v tom i v dalších letech, když zasahoval do vládnutí nad rámec svých skutečných kompetencí.
Dal tak najevo to, v čem se naopak nikdy v kariéře nemýlil. Jeho instinkt v dobývání moci je však na to, aby se o něm jednou děti učily ve škole, příliš málo.
