Pro nemalou část populace, která poštu nenavštívila už několik let a je za to ráda, byla hysterie kolem uzavírání poštovních poboček v minulých dnech poněkud překvapující.

Alternativ ke službám poskytovaným dávno umírajícím státním podnikem je mnoho. Ať už jde o elektronickou komunikaci, či fyzické doručovací služby, je vše ostatní rychlejší, pohodlnější a uživatelsky příjemnější. Jenže zvyk je železná košile, a když si babička chodí 25 let na poštu pro penzi, nepochybně ji uzavření její pobočky skutečně vyvede z míry.

Osm miliard?

Je samozřejmě otázka, zda tato sociální služba má skutečně hodnotu osmi mi­liard korun, které budeme muset z našich daní zaplatit, aby tato babička mohla alespoň popojet tramvají na zachovaný vzdálenější poštovní úřad a nenutili jsme ji používat platební kartu a bankomat.

Když se porozhlédneme po okolí, vidíme, že jsou to skutečně hodně zbytečně utracené peníze. Taková Deutsche Post po spojení s privátní DHL poskytuje své služby v síti partnerských provozoven na podobném principu jako naše Zásilkovna nebo ony těžko prosazované provozovny Pošta Partner. Ta síť je hustší než našich slavných a neufinancovatelných 3200 poboček, z nichž se nyní má 300 zavřít. A vydělává přitom slušné peníze.

Bez toho, že si vyjasníme, kde je důvod, proč je Česká pošta, státní podnik, na odpis, nemůžeme najít racionální řešení. Už nyní můžeme říci, že zavření poboček a propuštění devíti stovek lidí, ačkoli původně byl prezentován takřka dvojnásobný počet, situaci nezmění.

A prodej uvolněných nemovitostí ve velkých městech možná zaplatí malý kousíček dluhů. Navíc když se prodávají státní baráky, bývá kolem rušno, padají trestní oznámení a konají se policejní manévry, což tato vláda v tuto chvíli opravdu nepotřebuje.

Jako firma, ne jako úřad

Pošta potřebuje změnit corporate governance tak, aby fungovala jako firma, a ne jako úřad. Ekonom Petr Bartoň nedávno spočítal výmluvný fakt, že pošta na svých Czech Pointech ověřuje podpisy za cenu, která nestačí ani na zaplacení minimální mzdy pro obsluhujícího zaměstnance. Ověřování podpisu bezesporu není sociální služba, kterou by měl stát dotovat.

Přitom služby doručování balíků, jež jsou dnes tvrdě konkurenční, nabízí pošta za ceny na horní hranici trhu, aniž by byla schopna nabídnout nějakou výjimečnou přidanou hodnotu. Tato politika přitom vůbec nesouvisí s tím, že pošta provozuje služby, které jsou ze své podstaty ztrátové, a handrkuje se s vládou o jejich úhradu.

Takový způsob řízení pro státní podnikání zcela typický je naprosto ne­únosný a jednoznačně vyplývá z toho, že management není hodnocen podle výkonu, ale podle loajality k příslušnému ministrovi a plnění politických zadání.

Roky se marně čeká na transformaci na akciovou společnost, kde by dozorčí rada a představenstvo v rozumném složení mohly alespoň trochu blokovat nežádoucí politické vstupy do podnikání a dát managementu základní finanční mantinely a nějakou jistotu, že dostane šanci svou práci dotáhnout do konce a z nějakého iracionálního důvodu nevyletí po pár měsících.

O ideální alespoň částečné privatizaci si pak nemůžeme nechat ani zdát. Bohužel stejně jako o nějaké skutečné změně v České poště.