Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Proč řada lidí stále raději koupí balenou vodu, než aby si natočili kohoutkovou? Mezi důvody najdeme snadnou dostupnost balené vody, pocit lepší kvality a hlavně pohodlí. Produkce plastových lahví ale představuje obří problém v podobě množství odpadu, a i proto se často hovoří o zavedení zálohového systému, který by měl motivovat k recyklaci. Existuje přitom mnohem jednodušší způsob, jak produkci plastů snížit – balenou vodu jednoduše nekupovat.
Přechod na kohoutkovou vodu by přinesl především snížení produkce plastových lahví, které často končí jako odpad v přírodě. Nejlepší odpad je ten, který vůbec nevznikne – to tvrdím dlouhodobě a stojím si za tím. Balená voda je v Česku naprosto zbytečným artiklem. Už proto, že v našem vodohospodářském ekosystému je voda obecně na vynikající úrovni a potrubím do domácností teče skvělá, a hlavně vysoce kvalitní pitná voda. A případné problémy se zastaralými či materiálově nevhodnými domovními rozvody, které mohou ovlivnit kvalitu kohoutkové vody, pomáhá řešit filtrace. Proč tedy zatěžovat životní prostředí zbytečnými plasty a zvyšovat uhlíkovou stopu vznikající při jejich výrobě, balení, převážení a skladování?
Někteří vidí spásu v systému zálohování plastu. Osobně o tom nejsem přesvědčen a negativa, která by zavedení zálohového systému přineslo, daleko převažují nad pozitivy. Celý systém a připravovaný legislativní rámec je přinejmenším diskutabilní. Není jasné, jak dostatečně bude uchráněn například stávající systém třídění odpadu a v posledních letech velmi zainvestovaný systém dotřiďování, což může ohrozit především obce, které za svoz odpadu zodpovídají. Může to pro ně být v konečném důsledku dokonce prodělečné, protože není jasné, jak se přerozdělí recyklační poplatky výrobců, které jsou součástí svozové infrastruktury, a jak to přesně bude po nástupu nového elementu v podobě sběrných míst zálohovaného plastu. Zároveň jde o velmi nákladnou investici. Podle analýzy Svazu obchodu a cestovního ruchu se jedná o více než 5,2 miliardy korun. Náklady na provoz sítě sběrných míst by pak ročně měly dosáhnout zhruba 1,3 miliardy korun. Kdo to zaplatí? My. Z veřejných peněz nebo v ceně balené vody.
Jako v mnoha jiných oblastech nelze jen nahrubo překopírovat model z jiných koutů Evropy. Česká republika má svoje specifika a dlouhodobě zavedený, a především skvěle fungující systém odpadového hospodářství. V rámci balíčku oběhového hospodářství Evropské komise z roku 2018 jsou dané cíle, které jsou brány jako zásadní argument pro zavedení systému zálohovaných plastových lahví a plechovek. Je ale nutné zdůraznit, že ty jsou dané pro úplně všechny druhy komunálního odpadu, nejen pro vybrané druhy, jako např. PET.
Od roku 2025 musí obsahovat každá PET láhev 25 % materiálu rPET. Studie ale ukazují na nebezpečí v podobě možného uvolňování kontaminantů z recyklátu do obsahu lahve. A láhve s rPET tak pravděpodobně budou ještě nezdravější než stávající PET láhve.
Když jsem celý systém zálohování studoval, došel jsem k názoru, že je primárně výhodný pro výrobce balené vody a že má v podstatě dva cíle. Prvním je marketingově „zezelenat“ balenou vodu a vytvořit dojem, že zálohováním jsme problém neekologičnosti balené vody vyřešili. To je samozřejmě naprosto milná představa, jelikož každá nová PET láhve bude obsahovat 75 % nového PET materiálu, dále se bude skladovat ve skladu a dále bude jezdit po silnici kamionem. Druhým cílem je podle mého názoru zajistit nápojářským společnostem snadný přístup k materiálu rPET. Po tomto materiálu je totiž na trhu poptávka a jeho cena tak roste. Díky zálohování se ale tento materiál vůbec nedostane na volný trh a nápojářské společnosti ho tak pořídí výrazně levněji. Nemyslím si tedy, že tady jde o přírodu.
Pozitiva zálohovacího systému nenacházím ani na příkladech z praxe ostatních zemí. Ještě před samotným spuštěním zálohového systému na Slovensku se objevila řada problémů jako přenastavení cílů a standardů sběru v obcích a již zmíněného zmatku na straně spotřebitelů.
Na Slovensku tento systém využívají od roku 2022 a první výsledky ukazují, že jim to do určité míry pomohlo ve snižování množství pohozených lahví v přírodě. To je jistě dobré. Ale přivádí mě to zase k otázce, zda jediným odpadem, který v přírodě najdeme, jsou PET lahve nebo plechovky? Jak ukazují akce typu Ukliďme Česko, problematika litteringu není zdaleka o těchto dvou druzích odpadu – častým druhem odpadu jsou také různé druhy obalů od potravin nebo igelitových tašek atp. Proto mě to opět vrací k základní myšlence, že jediné skutečně udržitelné řešení v oblasti ochrany přírody před znečištěním plastovými lahvemi tkví ve snížení jejich produkce. Místo jednorázových plastových lahví preferovat vodu z kohoutku, ideálně filtrovanou a do vlastní lahve určené k opakovanému použití. Zároveň snižovat vliv již vzniklého odpadu na přírodu správným a důsledným tříděním a recyklací.
Martin Václavík je zakladatel startupu Lokni.
