Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Samotná výše sazby nevypovídá vůbec nic o skutečně zaplacené dani, podstatný je daňový základ. Ve skutečnosti totiž máme jedno z nejvyšších zdanění firem v Evropě.
Vládní ozdravný balíček je bezpochyby krvavý politický kompromis mezi vládními stranami s mnoha velmi odlišnými zájmy a je nutné ho tak brát a být vděčný, že se alespoň takto shodly na poměrně citelném zpomalování růstu státního dluhu.
Že dojde i na zvyšování daní, musel každý čekat, že to ale nejvíce postihne firmy, je překvapivé a rozhodně ne šťastné.
Zvýšení korporátní daně z 19 na 21 procent zdůvodnila vláda starým levicovým a snadno vyvratitelným argumentem, že máme jedny z nejnižších sazeb korporátní daně v Evropě. Sazby totiž nevypovídají vůbec nic o skutečně zaplacené dani, protože podstatný je daňový základ.
Férové srovnání pak nevypadá pro Česko ani trochu lichotivě. Podle statistiky OECD zaplatí v Česku podniky na přímých daních částku odpovídající zhruba 3,5 procenta hrubého domácího produktu. To je jedno z nejvyšších zdanění podniků v Evropě. Průměr členských zemí OECD byl 3,6 procenta a v čele žebříčku nejvíce zdaňujících zemí světa byly Trinidad a Tobago a Kuba.
Česko bylo z evropských zemí v čele daňových ždímaček a výrazně výše, na šesti procentech HDP, danili jen Norové a Lucemburčané, k jejichž struktuře ekonomiky máme opravdu hodně daleko. Francouzi, bojovníci za řádné zdanění nadnárodních korporací, vybírají zhruba 2,3 procenta HDP a Němci dvě.
Těžko se pak divit velkým investorům, že se domáhají daňových úlev a získávají je.
Argumentace vlády je tak v tomto případě mimořádně lichá a ve skutečnosti jde jen o to, že bylo potřeba někde najít těch dodatečných 22 miliard korun. To nejspíš klapne bez velkého křiku, který lze čekat u všech dalších opatření, ale dlouhodobé efekty pro tuzemskou ekonomiku těžko budou nějak zvlášť pozitivní.
Zejména v situaci, kdy kvůli evropským zeleným regulacím budeme muset nahrazovat zjevně velkou část naší velmi průmyslové ekonomiky něčím novým a budoucí vlády budou vymýšlet kdejaké pobídky a stimuly, v nichž se současná úspora zase rozplyne.
