Program snižování emisí z budov je na světě. Povinné zateplování a změna vytápění se nevyhne nikomu. Ani babičce v roubence v Jizerských horách. Tedy teoreticky. Plán je to totiž nakonec ani ne tak ambiciózní, jako nerealizovatelný.

Možná i proto militantní část politického spektra tak trochu couvnula a hledání cesty k vytyčeným cílům nechala na členských zemích. Ale víc couvnout nemohla, protože při bydlení spotřebujeme čtyřicet procent primární energie a z ní pochází 36 procent emisí. Takže na cestě ke kýžené bezemisnosti se tomuto největšímu balvanu nelze vyhnout. Že je jeho odvalení na první i druhý pohled nereálnou sci-fi? Koho by to zajímalo. 

Cílem nové směrnice je snížení průměrné spotřeby energie všech stávajících obytných budov do roku 2030 o šestnáct procent a do roku 2033 až o 22 procent. Do roku 2050 budou muset být všechny budovy bezemisní. Tedy nejen řádně zateplené, ale také vytápěné bez čoudu. Fosilní paliva pro vytápění pak musí skončit už v roce 2040.

Všechny nové veřejné budovy stavěné od roku 2028 budou muset být vybaveny fotovoltaickými panely, pokud to bude ekonomicky možné. U soukromých budov to bude platit od roku 2030. Ty budou muset vytápět už jen tepelnými čerpadly, biomasou, nebo soustavami dálkového vytápění. To jistě při cenách tuzemských nemovitostí zásadně zvýší jejich dostupnost, zejména pro mladé rodiny, a podpoří rozvoj sociálního bydlení. 

Samozřejmě nepůjde jen o novostavby. Z celkového snížení má 55 procent pocházet ze 43 procent nejhůře tepelně izolovaných a vytápěných budov. Abychom si udělali představu, jak by se takové cíle naplňovaly v Česku, podívejme se, jak na tom jsme. Tři čtvrtiny rodinných domků podstavených před rokem 1980 nejsou dosud zrenovovány vůbec, nebo zcela nedostatečně. Je to více než 700 tisíc budov. U bytových domů by potřebovala plnou rekonstrukci polovina z 200 tisíc baráků.

Lidé sice nezahálejí a s cenami energií a masivní nabídkou dotací renovují jako o život, stejně to ale dělá jen jedno procento budov ročně. Ke splnění cíle by bylo údajně třeba toto tempo ztrojnásobit. 

Ministerstvo pro životní prostředí to má spočítané v poslední aktualizaci dokumentu Politika ochrany klimatu. Má to stát dohromady u rekonstrukcí bytových prostor do roku 2030 hezkých 684 miliard korun. Stát v tom samozřejmě ty rodiny s dětmi a babičky nenechá samotné. Počítá se s dotacemi ve výši 308 miliard korun. Odkud? Z Modernizačního fondu a dalších kasiček plněných výnosy z emisních povolenek, které si předtím dotováním musíme zaplatit. Na rekonstrukce veřejných a nebytových budov by mělo padnout dalších 460 miliard a z toho 131 miliard v rekonstrukcích. Takže od lidí se tak jako tak čeká, že si sáhnou dost hluboko do vlastních kapes. 

Ale ani tak to stejně nebude stačit. Experti z ministerstva průmyslu, kteří zpracovávali tzv. Vnitrostátní plán v oblasti energetiky a klimatu, spočítali, že úsporami bychom podle evropských záměrů měli v budovách snížit spotřebu z 1064 petajoulů z roku 2021 na 846 PJ v roce 2030. I při realizaci nejambicióznějších zateplovacích plánů jim to snížení ale vychází maximálně 945 PJ. Takže s miliardami bude třeba zřejmě výrazně přitlačit. 

To vše ale předpokládá, že vlastníci nemovitostí ukázněně sáhnou do peněženek a začnou s patřičným nadšením plnit tohle opatření strany a vlády. Zatím není jasné, jak by k tomuto plánu mělo být obyvatelstvo donuceno. Zřejmě jen dalším zdražováním energií, protože emisní povolenky pro bydlení jsou již schváleny. Pak to ale odskáčou ti, kteří na rekonstrukci nemají ani s dotací, nebo jsou už ve věku, kdy se do podobných záležitostí jen těžko pustí.

Politici se určitě nemohou dočkat, až tohle všechno budou prodávat voličům. Tudy cesta prostě nevede.