V prosinci Česko drželo se 7,6 procenta nezáviděníhodné celoevropské prvenství, pokud jde o meziroční růst harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP), a v očích opozice byl viník jasný – Fialova vláda. Samotné mezinárodní srovnání dlouho stačilo k pocitu silné rozladěnosti, protože meziroční míra inflace v Česku se výrazně utrhla v lednu 2022 a k evropskému průměru se vrátila až po dlouhých dvou letech.

Zaplaťpánbůh, že spotřebitelská inflace je u nás konečně o desetinku procenta pod průměrem eurozóny (2,7 oproti 2,8 procenta) a nižší než v sousedních zemích. Německo vykázalo vzestup cen o 3,1 procenta, Rakousko i Slovensko shodně o 4,3 procenta a v poslední době tolik sledované Polsko o 3,9 procenta. Osvěžující.

Znamená to tedy, že premiéra Fialu můžeme od nynějška považovat za „krotitele cen“, a že se dynamika cen zklidnila zásluhou vlády?

Ale kdepak: tak jako bylo dříve zcela schizofrenní tlouct vládu po hlavě, že zavinila inflaci, a zároveň že svými škrty ožebračuje důchodce a zemi přivodí recesi (omezení výdajů působí protiinflačně), teď zase není úplně korektní si tetovat symboly vítězství na vládní hrudník. Neboť inflace je koneckonců „monetární fenomén“, a ty má u nás na starosti ČNB. K tomu se ještě dostaneme. 

V posledním čtvrtletí loňského roku bylo srovnání české spotřebitelské inflace s vývojem v zahraničí zkreslováno vlivem předloňského „úsporného tarifu“, který v roce 2022 o několik bodů inflaci snižoval, a loni to bylo opačné. Pro průměrně vzdělaného člověka s klidnou myslí je „bazický efekt“ pochopitelný, což ještě neznamená, že vysvětlování typu „kdyby statistici v roce 2022 dopad úsporného tarifu počítali jinak, stouply by meziročně ceny jen o 4,2 procenta“, akceptuje s porozuměním.

Vládě se příliš nedařilo „odkomunikovat“ ani očekávaný dopad cen regulované složky na celkový účet za elektřinu a plyn pro domácnosti a firmy. Tohle, ale i zvýšení mýtného, daně z příjmů korporací a další opatření z konsolidačního balíčku měly být důvody pro další zdražování potravin o 5 až 10 procent, které avizoval v půli prosince prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza, ačkoli DPH u potravin měla od nového roku poklesnout o tři procentní body na 12 procent.

Pokus o přípravu publika na další ránu tedy nevyšel, i když v předchozích letech se v informačním šumu způsobeném nejrůznějšími výpadky, válečným skokovým růstem cen potravin i energií dařilo mnoha firmám nejen pokrýt náklady, ale ještě něco přihodit, a udržet v celoevropském srovnání nadprůměrnou ziskovost.

Tentokrát ovšem trpělivost došla, a bylo na místě z taktických důvodů alespoň na čas trochu ubrat plyn. Například řetězce udělaly přesný opak toho, k čemu je Prouza vcelku nepokrytě vybízel: zkusily si zlepšit image selektivním zlevňováním potravinářského sortimentu, zejména v cenově citlivých základních položkách. Podle ČSÚ meziměsíčně podražily nealkoholické nápoje o 3,9 procenta, ovoce o pět a zelenina o 2,4, naopak chléb zlevnil o 3,5 procenta, uzeniny o 2,4 a cukr o 8,2 procenta. Uvidíme, zda to není jen dočasný marketingový tah, jak se domnívá viceguvernérka ČNB Eva Zamrazilová. 

Lednová meziměsíční inflace ve výši 1,5 procenta není nízká, ale počítalo se s podstatně horším číslem – například v poslední prognóze ČNB. Její představitelé si vůbec oznámení statistického úřadu o lednové inflaci užívali jako vůni napalmu po ránu. Jako vítězství přístupu, který „neposlechl model“ vybízející k dalšímu růstu úrokových sazeb nad sedm procent až někam ke 12 procentům, a místo toho vsadil na protiinflační působení korunových intervencí. Vyšlo to. Velkou část práce sice odvedlo opadnutí nákladových tlaků zvenčí, zejména energie a komodity jsou dneska na úrovních jako v létě 2021, ale co – výsledek se počítá.

Nic ale není zadarmo: překvapivě nízká lednová inflace vyvolala dojem, že ČNB už poletí jenom na křídlech holubic, a půjde se sazbami rychle dolů, ostatně komentáře radních ČNB doprovázející rozhodnutí bankovní rady o snížení základní měnově-politické sazby o půl procentního bodu z minulého týdne mohly tenhle dojem vyvolat. 

Trh si to vyhodnotil jako perspektivu rychlého snížení úrokového diferenciálu oproti euru a zejména dolaru, a koruna prudce oslabila. Guvernér Michl, jinak blažený, předvedl verbálního jestřába, jakože s tím snižováním sazeb se nebudou ukvapovat. Uvidíme, zda to bude koruně stačit.