Už druhá evropská země pohrozila žalobou, pokud Evropa uzná jadernou energetiku ve své taxonomii za čistou technologii. Ne, není to Německo se svým plánem ukončit s posledním dnem letošního roku provoz posledních tří nukleárních zdrojů.
Německo je až příliš velké a mocné, se spoustou protichůdných zájmů a nutných ohledů na ostatní, třeba méně mocné hráče typu Česka, než aby mohlo rychle a jednostranně začít diktovat podmínky ostatním. (I když samozřejmě nelze vyloučit, že se k podobné žalobě v budoucnu také přidá. Stane se tak ovšem až po zdlouhavé a komplikované vnitropolitické debatě).
Vedle Rakouska, u kterého odpor k jádru patří k národní identitě, se ozvala maličká země, kterou s Českem spojuje společná historie. Největším odpůrcem jaderných reaktorů v Evropě je Lucembursko. Pokud však Rakušanům můžeme vytýkat, že nukleární elektřinu kritizují, přitom ji sami dovážejí, nad postojem Lucemburčanů lze jen kroutit hlavou.
Jižní soused Česka disponuje alespoň četnými vodními elektrárnami a v rozvoji obnovitelné energetiky je mimořádně akční. Velkovévodství se zhruba 600 tisíci obyvateli je ovšem v elektřině z 86 procent závislé na dovozech. Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) v nich dominuje Německo, v posledních letech však nemalý podíl elektřiny dodala i jaderná supervelmoc Francie a menší podíl i jaderná Belgie.
Závislost na importech může dávat smysl, malé zemi se budování velkého jaderného či fosilního zdroje opravdu nevyplatí. Zato takový solární panel lze nainstalovat na každou střechu. I v tom však Lucembursko dalece zaostává. Podle dat Eurostatu je podíl obnovitelné energie sedmiprocentní, což je úplně nejnižší číslo z celé EU. Aby země splnila evropské cíle, dováží účetně zelenou energii z Litvy a Estonska.
O co laxnější je Lucembursko v energetice, o to aktivnější je v daních. Své sousedy dlouhodobě vytáčí mimořádně nízkým zdaněním tabáku a pohonných hmot, čímž láká přeshraniční kuřáky a šoféry. Těch denně dorazí do Lucemburska až 200 tisíc a výsledkem je, že emise z dopravy jsou s 9,275 kilogramu na hlavu a rok vůbec nejvyšší v celé Evropě. Druhé Slovinsko vykazuje přitom jen 2,775 kilogramu, to jen pro představu, o jak šílenou hodnotu se jedná.
Fosilní paliva do lucemburských čerpacích stanic se do země samozřejmě stoprocentně dovážejí, stejně jako biopaliva, která v zásadě stojí i za většinou nevalného obnovitelného podílu v energetickém mixu. My můžeme jen tipovat, zda jejich zemí původu není jiný malý evropský stát, kde se biopaliva ve velkém vyrábějí a kde pak zůstávají všechny negativní dopady na krajinu způsobené masivním pěstováním řepky.
Pokud nějaký energetický slovník obsahuje definici hesla „černý pasažér“, pak je u něj zcela jistě uvedeno jméno země původu českých králů.
