Premiér Petr Fiala prohlásil: „Návrat mistrovství světa silničních motocyklů je něčím, co je důležité pro Brno, Jihomoravský kraj i celé Česko nejen z ekonomického hlediska, ale nepochybně má i celospolečenský rozměr.“ Pořádání závodů tak stát finančně podpoří několika desítkami milionů korun. 

Něco trochu podobného se teď řeší ve Velké Británii – pravda, spíše na úrovni ekonomů než vlády – kde přemítají, co s tamní ekonomikou udělá série koncertů kapely Oasis, která ohlásila velký comeback. Jeden podstatný rozdíl by se tu našel, a pokud hádáte, že Oasis obejdou bez dotací, hádáte správně. Náš národní svéráz pak také spočívá v tom, že u nás se všichni kolem MotoGP ohánějí studiemi, které prý prokazují, jak se podpora z veřejných zdrojů vyplatí, ale poněkud se zdráhají je zveřejnit.

Studii k MotoGP jsem také neviděl, ale se zájmem jsem si přečetl dost jiných, v různé kvalitě a s různým stupněm bohulibosti – od obhajoby investičních dotací na výstavbu stadionů pro baseball, přes pořádání sportovních či kulturních akcí, až po zdůvodnění financování provozu zoologických zahrad u nás i ve světě (ano, každý máme nějakého koníčka, mě docela baví tohle). 

Pokud pominu skutečnost, že prožíváme období fiskální konsolidace, kdy se kvůli nedohodě s odbory nepřidá ani kuchařkám ve školních jídelnách, ale najdou se peníze na MotoGP a pro sadaře a vinohradníky, kteří se nepojistili kvůli tomu, že je to drahé, tak kalkulace návratnosti a přínosů veřejných výdajů na podobné účely není z odborného hlediska ani trochu triviální záležitost, když se má dělat dobře. A dobře by se dělat jistěže měla.

Velice ošidné kalkulace 

Platí to i pro ten koncert Oasis, kde sice nejde o dotace, nýbrž o to, zda (a případně jak) tato událost britskou ekonomiku „nakopne“. To je aplikovaná ekonomie par excellence. Hoteliéři, majitelé hospod a barů a samotní pořadatelé by řekli, že se to rozumí samo sebou, ale souhrnný ekonomický efekt je mnohem delikátnější záležitost. Zmiňuje se i „feel good factor“, tedy psychologie spotřebitelů a jejich ochota utrácet, kterou by vydařené akce mohly nabudit (nebo také nemusely). 

Ostatně i mamutí podnik jakým byla olympiáda v Paříži, měla podle Bloomerg Economics jen dočasný efekt, odhadovaný na 0,3 procenta HDP v jednom čtvrtletí. Něco se odložilo v předchozím čtvrtletí, nějaké útraty půjdou na vrub tomu následujícímu, každopádně výsledný efekt bude skrovnější než očekávání. Tak to chodí. 

Adele in Munich a přísné rozpočtové omezení 

Můžete být velký fanoušek, který je ochoten zaplatit horentní cenu za lístky a veškeré související výdaje a cestovat světa kraj, ale… Je to pár týdnů, co za mnou v letadle z jihoafrického Johannesburgu do Dubaje seděla velmi dobře naladěná děvčata s tričky s nápisem „Adele in Munich“. V případě jihoafrických fanynek zpěvačky Adele, vypadajících na příslušnice horního jednoho procenta, to možná nebylo tak horké, ale v ekonomii existuje taková věc jako tvrdé rozpočtové omezení, které pro většinu smrtelníků znamená, že aby si mohli dopřát právě tento zážitek, tak si musejí odepřít něco jiného. 

Počítat substituční efekty je notoricky obtížné, což neznamená, že neexistují. Pár příkladů.

Pokud se jedná o cizince, kteří by k nám bez závodu MotoGP nepřijeli, jsou tržby od nich příjmem plynoucím kromě „zalistovacího poplatku promotérovi“ českým subjektům. Pokud by do Česka na MotoGP přijeli, je otázkou kolik by tady utratili, ale přinejmenším z velké části se jedná pouze o geografické odklonění útrat v rámci Česka, takže to výsledné kladné saldo bude nižší. Zároveň některé turisty může taková akce od návštěvy Brna a okolí naopak odradit; kdo by chtěl ostatně platit přepísknuté ceny. 

Pokud zase návštěvníci budou Češi, kteří by jeli na závod pořádaný jinde v cizině, zůstanou jejich peníze z velké části doma, tedy na první pohled jasné plus. Pokud by ovšem do ciziny nejeli, a podívají se na závody, jen pokud budou v Brně, jde opět jenom o odklonění od útrat za něco jiného, někde jinde. A zase – za co? Utratí své peníze za domácí zboží a služby, nebo raději třeba za zahraniční dovolenou? Ví to někdo? Sotva, ale heroické předpoklady je třeba o tohle vše konzervativně očistit. Navíc, i v rámci domácí ekonomiky musíte jít do druhé iterace, tedy co s penězi udělají jejich příjemci a za co je oni utratí, a tak dále.

Počítat aspoň trochu seriózně multiplikační efekty není nic jednoduchého, a ještě těžší je to v případě návratnosti pro stát, zvlášť když akci podporuje nikoli záštitou a vlídným slovem, ale penězi daňových poplatníků, z nichž drtivá většina nějakým motocyklovým závodům nehoví, zato kolony na D1 jakož i podezření z neuváženého utrácení je spolehlivě rozčílí.  

V našich podmínkách je třeba při té kalkulaci návratnosti mimo jiné přihlédnout k rozmáhajícímu se nešvaru „cash-only“, neboť daňový výnos z požadovaných hotovostních plateb bude asi zřetelně nižší než z útrat doprovázených elektronickou stopou, zejména u větších formálních byznysů. To rozpočtové příjmy opět snižuje.

Už vůbec si netroufám hodnotit ten „celospolečenský přínos“, voliči na to mohou nahlížet při jejich současné „nenáladě“ zcela opačně.  

Jinak můj mladší syn, velký fanoušek Oasis, poté co vystál na online prodeji frontu sto třiceti tisíc čekatelů před ním, a byla mu nabídnuta vstupenka v přepočtu za deset tisíc korun, koncert nakonec raději oželí. Holt vlastní prostředky a vlastní tvrdé rozpočtové omezení po odletu z hnízda… Doporučil bych vládě přinejmenším stejnou obezřetnost při počítání hodnoty za peníze z rozpočtu.