Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Až si nebudeme mít čím zatopit, měli bychom zkusit něco z fíglů našich předků: vařit v „bedně“, vyrobit houni ze starých novin, namočit si nohy do klihu nebo se přitulit ke koze
Prostředků, jak přežít zimu a nezmrznout, měli naši předkové v předindustriálním období dost a dost. Domy se předně stavěly s malými okny a tlustými zdmi a v zimě bylo nutné utěsnit každou škvíru. Stejně se bylo třeba uvnitř dobře obléct a na spaní si vzít víc pokrývek a do postele ohřívací lahev. Lidé na venkově se také až do 19. století – kdy převážily hygienické ohledy – nerozpakovali využívat živočišné teplo zvířat. Ostatně ještě ruský prezident Boris Jelcin (*1931) vzpomínal, jak prožil dětství v provizorní ubytovně sbité z prken: „Zachraňovala nás jenom koza. Přitiskneš se k ní a hřeje jako pec.“ Na tmu se na rozdíl od zimy neumíralo, a tak bylo noční svícení velmi dlouho statusovou záležitostí bohatých, chudí lidé se většinou přizpůsobili: chodili brzy spát a brzy vstávali.
Změnu přineslo až 19. století. V jeho průběhu začalo uhlí ve městech vytlačovat dřevo a od sedmdesátých let se místo loučí, svící a olejových lamp prosazoval petrolej. V samém závěru století se v bohatých domácnostech občas už svítilo plynem, a sem tam dokonce elektřinou. Jenže pak vypukla první světová válka, uhlí s petrolejem došlo a lidé ze zoufalství vymýšleli důmyslné zlepšováky, aby se dočkali jara.
Skutečně zle začalo být v roce 1917. V polovině ledna místodržitelství podle knihy Mileny Lenderové „Vše pro dítě!“ oznámilo, že už nebude uhlím zásobovat školy, a těm, které ještě nějaké měly, nařídilo, aby ho kvůli zásobování obyvatelstva chlebem předaly pekárnám. Řada škol přerušila vyučování a čeština se obohatila o další termín – uhelné prázdniny. „Zima je, zima. Mrzne strašlivě, není čím topit. V Praze je zle. Ve třídě máme na sobě kožichy, šály, rukavice. Vyučování se musí rozpustit. A v domech je ještě hůř. V kuchyni nám mrzne každá kapka v led, pára jde od úst,“ zapsala si onu zimu do deníku budoucí spisovatelka Jarmila Glazarová. V sobotu 17. února si „lidový deník“ Večer stěžoval, že pro Prahu je „naprosto nezbytno“ 125 vagonů uhlí denně, aby „mohly jezditi elektriky, pracovati nerušeně vodovod, hráti divadla a nebyl krajně přistřihnut život hostinských a kavárenských podniků“, o den dříve jich však prý dorazilo jen 36.
Celý článek je dostupný předplatitelům týdeníku Hrot
