Kam s levnými diamanty? Nejlepší přátelé děvčat nezáří
Přesycenost, špatná pověst, koronavirus i umělá výroba dusí trh s nejobdivovanějšími drahokamy
ilustrační foto | Profimedia.cz
V jednom z největších světových skladišť diamantů, skrytém ve sklepě nenápadné kancelářské budovy na předměstí botswanského hlavního města Gaborone, není k hnutí. Drahokamy se kupí a vlastník největších dolů (a v minulosti držitel světového monopolu), firma De Beers, si zoufá: od února neprodal skoro nic. Jeho největší rival, ruská Alrosa, je na tom stejně.
Trh měl seriózní potíže už před nástupem koronaviru. Generace mileniálů si na diamanty nepotrpí zdaleka tolik jako jejich rodiče a prarodiče. Průmyslovou poptávku uspokojuje levnější syntetický materiál a laboratorně „vypěstované“ diamanty se zakously i do šperkařského trhu. Teď je tu další potíž v podobě neprodaných diamantů za miliardy dolarů, které (skoro) nikdo nechce.
Marilyn zabírá...
Firmy tak mají před sebou problém: jak se mají zásob zbavit, aniž by musely přistoupit na radikální zlevnění? De Beers (již dnes vlastní původně konkurenční koncern Anglo American) již snížila odhad objemu letošní těžby o dvacet procent - ale ani to nemusí stačit. Znamená to, že pandemie jen popostrčila vývoj, jehož cestu už trh s diamanty nastoupil tak či tak: má-li trh přežít, musejí jeho protagonisté načerpat novou inspiraci.
Jak víme (a díky Marilyn Monroe stěží zapomeneme), diamanty mají důležitou funkci být nejlepším přítelem děvčat. Už méně dobře si pamatujeme, že onen slavný film jen dobře zahrál do velkorysé PR kampaně Harryho Oppenheimera. Šéf Anglo American za účelem vylepšení prodeje po velké krizi z 30. let dokázal vnuknout lidem představu, že jediný přijatelný způsob, jak požádat ženu o ruku, je předložení diamantu usazeného v zásnubním prstenu (a posléze kdekoli jinde v závislosti na ceně, kterou si určuje sama vyvolená).
...ale kouzlo uvadá
Tak to fungovalo po mnoho desetiletí. Postupně však tenhle démantový trik začal narážet na problém. Ke koupi drahého zásnubního prstenu je třeba člověka relativně mladého, aby v sobě našel tolik chabě podloženého optimismu; relativně bohatého, aby si to mohl dovolit; a relativně tradičně uvažujícího, aby mu stálo za to směs optimismu a hotovosti přetavit v rozhodnutí právě o manželství a ne třeba o těžbě bitcoinu.
To je smůla. Mladých mužů, kteří se chtějí ženit, nepřibývá, o ženách ochotných ke vdavkám ani nemluvě. Těch, kteří si nákladný prsten mohou dovolit, dokonce procentuálně ubývá. A kromě toho nikdy nevíte, jestli vaše vysněná polovička neohrne v klíčovém okamžiku nosík a nezačne říkat něco o krvavých diamantech s odkazem (zhusta pravdivým) na nepěkné poměry v afrických dolech.
Co tedy? Dnes by mohl podobnou roli jako před 70 lety zásnubní prsten sehrát fakt, že diamanty mohou fungovat jako aktivum, jež neztrácí hodnotu (a navíc ve srovnání například s výtvarným uměním je dostatečně likvidní). A právě pro tuto strategii je současná přesycenost trhu (a s ní tlak na pokles cen) velikým nebezpečím.
Pět největších producentů současnosti dnes drží nejcennější drahokamy za 3,5 miliardy dolarů, tvrdí Gemdax, poradenská firma z branže. Na konci roku by mohl převis nabídky nad poptávkou dosáhnout 4,5 miliardy dolarů, což se rovná zhruba třetině globální roční produkce.
Bude hůř?
„De Beers a Alrosa se snaží držet cenu nahoře omezením nabídky,“ řekl listu Financial Times Anish Aggarwal z vedení Gemdaxu. „Otázka je, jak dlouho mohou vydržet, a jak se budou zásob poté zbavovat, aniž by se trh zhroutil.“
Čísla nejsou nijak povzbudivá. De Beers obvykle prodává diamanty jednou do měsíce, a pouze v Gaborone. V březnu se akce uskutečnit nemohla kvůli pandemii; během květnového prodeje utržila firma 35 milionů dolarů. Pro srovnání: loni v květnu čítaly tržby z téže akce 416 milionů.
Kdy bude lépe? Nikdo neví. „V tuto chvíli je těžké spekulovat o tom, jak bude zotavení postupovat,“ řekl Aggarwal vzletněji totéž. „Ale rozhodně neočekáváme, že by spotřebitelská poptávka v nejbližší době nějak významně narostla.“
