Akademický žebříček světových univerzit (ARWU), pro který se vžil název „šanghajský“, patří mezi dvě nejvýznamnější mezinárodní srovnání vysokých škol. V aktuálním vydání žebříčku tisícovky nejlepších vysokých škol sice figuruje hned osm českých zástupců, přesto o žádný důvod k chlubení nejde.

Nejlépe si vede Univerzita Karlova. Umístila se na sdílené 301. až 400 příčce, což oproti loňsku znamená pád o celou stovku míst. Mávnout rukou nad tím nelze. Umístění školy v mezinárodních srovnáních hraje roli zejména v případech, kdy chce absolvent najít zaměstnání v zahraničí a nejde o úplně tuctové místo. A význam to má i pro lidi, kteří chtějí pracovat ve vědecké branži. Pokud se do nějakého výzkumného projektu hlásí více odborníků, zpravidla dostane šanci ten z lépe hodnocené instituce.

Když člověk prozkoumá žebříček podrobně, zjistí, že tuzemské školy se v dílčích kategoriích meziročně nijak významně nezhoršily. Problém je v tom, že jiným školám se prostě daří rok od roku lépe. Stále hraje prim anglosaský systém vzdělávání – v top 10 je osm amerických a dvě britské univerzity. Čím dál lepších výsledků ale dosahují asijské vzdělávací instituce, a to i z těch zemí, od kterých bychom to úplně nečekali, třeba ze Saúdské Arábie.

Letos se stala rektorkou Univerzity Karlovy poprvé žena, lékařka Milena Králíčková. Ta si do vedení dosadila až nezvykle vysoký počet prorektorů, devět. Lidí máme očividně dost. Přejme si tedy, aby se to v příštích letech projevilo i v mezinárodních žebříčcích. Ostatně je to v zájmu nás všech.