Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Napříč celým Ruskem začaly vznikat skupiny lokálních vlastenců, jejichž požadavky obvykle obsahují buď vojenskou porážku Putina, nebo nezávislost na Ruské federaci.
Když se minulé úterý ráno z protržené přehrady Kachovka na jihu Ukrajiny (na Dněpru severně od Chersonu) spustil vražedný proud vody, provedl několik věcí najednou. Zaprvé způsobil největší antropogenní katastrofu na evropském území od havárie černobylské jaderné elektrárny.
Zadruhé odstartoval mediální přestřelku vzájemných obvinění Kremlu a Kyjeva z odpálení přehradní hráze. Mnoho médií na hru podle moskevských not přistoupilo: není jasné, jestli přehrada nepraskla sama nebo jestli ji neodpálili Ukrajinci, jak tvrdí Kreml, psali novináři od BBC po New York Times.
Pro Kreml to byl dost možná strategicky nejdůležitější důsledek kachovské tragédie. V předcházejících dvou týdnech totiž svět upíral veškerou válečnou pozornost na výpady ruských odbojářů bojujících za Ukrajinu do ruského území a na spekulace, nakolik odbojáři s Ukrajinci spolupracují.
Bělgorodská odbojářská mise znovu rozfoukala starou jiskřičku protiputinovského odporu: separatismus. A na rozdíl od většiny výše zmiňovaných jsou to právě separatisté, kdo je ochoten (a schopen) vzít do ruky zbraň.
Násilný (a nejspíš formálně nepřiznaný) rozpad ruského státu, na jehož území by de facto vládli různí šéfmafiáni, je nejkrvavější variantou Putinova odchodu z funkce. Tuto variantu bělgorodská mise obohatila o řadu potenciálních protagonistů.
Od Karelie po Jakutsk začaly vznikat – či o sobě dávat vědět – skupiny lokálních vlastenců, jejichž požadavky obvykle obsahují buď vojenskou porážku Putina, nebo nezávislost na Ruské federaci, což jsou v praxi věci velmi podobné.
Některé jsou organizované na úrovni vojenských jednotek, další působí jako partyzáni, jiné byly ještě minulý týden ve stadiu facebookové skupiny o desítkách členů. Některé se formují přímo v Rusku, jiné v rámci Zahraniční legie ukrajinské armády. Někteří z šéfů, jsou-li známi, mluví jako evropští liberálové; jiní více připomínají čečenského mafiána Ramzana Kadyrova.
Kromě toho na ruském území působí několik nestátních ozbrojených sil. Některé jsou loajální Kremlu, jiné jsou nevypočitatelné (Wagner Group Jevgenije Prigožina) a ještě další jsou zapřisáhle protiputinovské (Ruský dobrovolnický sbor, legie Svoboda Ruska.
Interakce těchto mocenských hráčů rozhodne o tom, jak dlouho bude Vladimir Putin u moci. Budou to oni, kdo bude mít hlavní slovo v uspořádání země po prezidentově odchodu. Loajality se budou přeskupovat a skrupule budou na obtíž.
Podrobněji se tématu věnujeme v aktuálním vydání týdeníku Hrot
