Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Austrálie může vytvořit obrovské úložiště pro uhlík z celého regionu. Má pro to vhodné geologické podmínky.
Australská ekonomika může značně profitovat z toho, že bude za poplatek ukládat uhlík pro jiné země v celé oblasti Asie a Pacifiku. V celkovém objemu by se mohlo jednat o velmi lukrativní byznys. Poradenská energetická společnost Wood Mackenzie to odhadla až na 600 miliard dolarů (13,7 bilionu korun).
Celý kontinent by se tak mohl stát jedním velkým úložištěm pro uhlík, který vzniká spalováním fosilních zdrojů. Ostatní ekonomiky by Austrálii platily za to, že od nich oxid uhličitý odebere a na svém území uskladní. Například klíčoví obchodní partneři země, jako je Jižní Korea nebo Japonsko, které se snaží dekarbonizovat svůj průmysl. Obě asijské ekonomiky už nyní zkoumají možnosti, jak svých zelených cílů v následujících dekádách dosáhnout.
„Příjmy ve výši 325 až 385 miliard amerických dolarů lze získat otevřením australské skladovací kapacity regionálním producentům emisí, za předpokladu přepravy a poplatku za skladování ve výši 33 až 39 dolarů za tunu oxidu uhličitého,“ vypočítala analytička Stephanie Chiangová z Wood Mackenzie, která se na technologii zachycování a skladování uhlíku specializuje.
Austrálie má výhodu v tom, že pro celý rozvoj sektoru CCS (Carbon capture and storage) má poměrně benevolentní předpisy. Už minulý rok byla přijata legislativa, jež povoluje mezinárodní přepravu a skladování oxidu uhličitého na moři. Vláda také vyčlenila 33 milionů dolarů (752 milionů korun) na rozvoj regionální spolupráce a vytvoření regulačních rámců potřebných k umožnění dovozu a vývozu CO2.
Chiangová nicméně dodala, že Austrálie ještě musí pokročit s plány na vytvoření globálního centra pro skladování uhlíku, pokud bude chtít přilákat dlouhodobé investory.
Šéfka asociace Australian Energy Producers Samantha McCullochová uvedla, že australský ropný a plynárenský průmysl má zájem na rozvoji sektoru CCS, protože mu to poskytuje příležitost, jak svůj byznys dekarbonizovat.
„Čistá nula není jen výzva, je to příležitost. A pro Austrálii je to obrovská ekonomická příležitost,“ zdůraznila s tím, že tento sektor může být budoucím tahounem australské ekonomiky. Už nyní je velmocí při exportu energetických surovin a podle McCullochové se může stát i globální velmocí v ukládání uhlíku.
