Jak na risk management

ESG posuzuje, jak firmy dělají to, co dělají, z hlediska dlouhodobé udržitelnosti

Jak na risk management
Petr Šimčák, ředitel investic (CIO) v Amundi Czech Republic Asset Management

Scoring firmy Amundi ESG je sektorově neutrální. „Ve finále nejde vůbec o to, jestli společnost třeba těží ropu, jde o to, jak se staví k budoucímu energetickému mixu, jak se transformuje, jak využije investiční příležitost,“ říká Petr Šimčák, ředitel investic (CIO) v Amundi Czech Republic Asset Management.

Amundi má svůj vlastní scoring ESG. V čem spočívá a jakým způsobem firmy hodnotíte?

Investování je, bylo a bude o hodnocení výnosů a rizik. ESG je nástroj risk managementu, který posuzuje, jak firmy dělají to, co dělají, z hlediska dlouhodobé udržitelnosti ve třech pilířích: 

E (environmentální) = hlavně odpad, energie, emise, znečištění; S (sociální) = převážně lidská práva, přístup pro vzdělání, zdraví, bezpečnost, komunity; a G (governance) = zejména kvalita účetnictví, audit, daně, etika apod.

Shrnu to tak, že aby firma byla zařazena do portfolia, musí mít zaprvé konkurenční výhodu a musí být tržním lídrem, zadruhé musí mít finanční sílu. Dále společnost musí být vysoce zisková, mít dostatečné free cash flow, organický růst a přiměřený dluh. A třetí podmínku tvoří ESG kritéria.

ESG rating je sektorově neutrální, to znamená, že v ESG portfoliu je jak těžař ropy či mědi, tak výrobce solárních panelů. Těžaře ropy posuzujete mezi těžaři ropy, a ne napříč sektory. A pak investujete do těch, kteří mají nejatraktivnější poměr výnos/riziko. V základní verzi ESG neinvestujeme do uhlí, tabáku a kontroverzních zbraní.  

Základní princip vychází z univerzálních dokumentů, jako je například Globální pakt OSN, principy správy a řízení společností OECD atd. Naše interní analýza zahrnuje 37 kritérií, z toho 16 obecných společných pro všechny společnosti bez ohledu na jejich sektor a 21 sektorových kritérií. 

Například emise či energie aplikujete na všechny sektory, to jsou globální kritéria. Ale pokud analyzujete autosektor, sledujete i sektorové kritérium „green cars“, ale to třeba nesledujete u bank, tam je nejdůležitější vše kolem pilíře „G“. Takže environmentální pilíř má třeba u autosektoru váhu 37 procent, u těžařů 41 procent, u bank 24 procent. A governance pilíř má váhu 26 procent pro auta, 23 procent pro těžaře a 47 procent pro banky.

A nakonec známkujete, vážíte, normujete ve třech vektorech u všech 37 kritérií (reputace, operační efektivita, regulace) a vždy měříte pravděpodobnost i dopad a z těchto čísel pak vyjde risk score (číslo), které se převede na rating (písmeno). 

Využíváme data všech poskytovatelů, jako jsou MSCI, Sustainalytics, ISS, Thomson Reuters, Vigeo Eiris, Bloomberg, FTSE a další, a také specializovaných poskytovatelů klimatických dat jako CDP či Trucost. 

Dokážu si představit, že třeba „tvrdá“ environmentální hlediska se hodnotí dle míry ušetřených emisí. Jak však stanovit „měkkou“ mírů sociální odpovědnosti?

Jinak posuzujete vlády (dluhopisy) a jinak firmy (akcie a dluhopisy). Ale obojí v pěti pilířích a 39 kritériích (22 pro země a dalších 17 pro firmy):

Příjem/trh práce. U vlády politiku minimálních mezd, u firem třeba poměr platu CEO proti průměru zaměstnanců. Na úrovni indexu MSCI AC World je tento poměr 333 : 1.

  • U fiskální politiky třeba progresivitu daní (vlády) či fiskální kontroverze u firem.
  • U zdraví a vzdělání úroveň a dostupnost vzdělání/školení u vlád i firem.
  • U diverzity genderové nerovnosti u vlád či genderovou diverzitu v představenstvech u firem.
  • U lidských práv jdete hodně do etiky a lidských práv. 

Toto vše můžete oznámkovat, vypočítat skóre a sestavit portfolio akcií či dluhopisů, které má lepší „S“ pilíř, než je průměr trhu, ať už si pod slovem lepší představíte cokoli. Ale kvantifikovat to samozřejmě lze. Důležité je, aby to mělo materiální dopad na výnosy a rizika a vedlo to k přidané hodnotě, a nikoli jen k vyšší komplexitě či líbivým letákům a příběhům. 

Průmyslový výrobce může vyvinout obrovskou snahu, a přesto nikdy nebude tak „zelený“ jako ryze kancelářská firma, která toho zase tolik dělat nemusí. Nejsou firmy a priori znevýhodněny odvětvím, ve kterém působí?

ESG je sektorově neutrální. Ve finále nejde tedy vůbec o to, jestli společnost třeba těží ropu, jde o to, jak se staví k budoucímu energetickému mixu, jak se transformuje, jak využije investiční příležitost. Jedno z nejvyšších skóre ESG může mít (a skutečně má) třeba i ropná firma, přestože absolutně zatěžuje prostředí více než kancelářské společnosti.

Firmy se zaštiťují, že ESG je o odpovědnosti. Manažeři i investoři jsou však pragmatičtí lidé a v prvé řadě jim jde o ekonomiku. V čem je vysoký EGS rating výhodný z finančního hlediska pro investory i firmy?

Nízký ESG rating znamená vyšší rizika, která vedou k tomu, že firmě roste náklad kapitálu a má složitější přístup k financování. Takže je pragmatické mít vysoký ESG rating pro firmy. 

Pro investory je to složitější. Pokud držíte akcie firem, které rostou díky zlepšujícímu se ESG skóre, je to pro vás dobré. Pokud ale koupíte akcie, jejichž cena už vzrostla díky vysokému ESG skóre, můžete mít podprůměrný výnos do budoucna. Důležité je pracovat s čísly, fakty, názory i filozofií. K nesmyslným výsledkům můžete dojít stejně dobře jako zastánce ESG i jako jeho odpůrce. Ono to totiž o tom vůbec není. 

A naopak: Jaké finanční riziko představuje nízké ESG skóre?

Obecně nižší výkonnost kvůli dražšímu nákladu na kapitál a teoreticky nižším tržbám. U těch tržeb to ale není tak jednoznačné, rozhodně to není věrohodně prokázané. I když je ESG komplexnější, přece jen klima a emise jsou centrálním tématem a lidé si začali uvědomovat, že klimatické riziko rovná se investiční riziko. Takže u některých firem z některých sektorů je vyšší riziko trvalých ztrát kapitálu, pokud nezvládnou transformaci v požadavcích na pokles emisí.

Může být pro investora nějakým způsobem výhodné vsadit i na firmu s nízkým ESG? 

Samozřejmě. Když koupíte firmu s nízkým ESG skóre, které se bude zlepšovat, pravděpodobně na tom vyděláte, pokud se ostatní parametry nezmění. To je koncept „ESG improvers“, protože trhy reagují hlavně na změnu, nikoli na stav. 

Mezi lety 2010 a 2017 jsme v Amundi provedli analýzu více než 1700 veřejně obchodovaných společností. Zahrnutí ESG kritérií se na výkonnosti pozitivně projevuje od roku 2014, do té doby to výkonnost spíše snižovalo. Už dnes je ESG standard a zajímavější bude debata o silnějších verzích, tzv. impact investing. Pro investory bude srozumitelnější, zda pro ně je, či není atraktivní nějaké tematické portfolio směrem k etice, alternativním energiím, ekologii apod. Protože ESG jako takové je pro normální lidi příliš komplikované. 

Jak vnímáte riziko „greenwashingu“? Dochází k tomu a v jaké míře? Má potenciální investor šanci greenwashing odhalit?

To souvisí s předchozí odpovědí. Ano, dochází. Ano, odhalit ho může. Často si vzpomenu na filmovou hlášku „my jsme všichni Gogo“. Teď jsou všichni ESG. Ale co to znamená, ví už málokdo. A často je to jen marketingová nálepka k získání více aktiv do produktů, které s ESG nemají nic společného. Přesnou míru vám ale neřeknu. A šance na odhalení? Studiem portfolií fondů či ETF, do kterých člověk investuje. Regulace je v tomto velmi přísná a transparentní, takže informace jsou k dispozici. Kdo ale dnes čte statuty, KIID, výroční zprávy, impact reporty, engagement reporty? Informací je nadbytek. Ochoty je hledat je nedostatek. Zkuste tyto zdroje:

https://www.unpri.org

https://www.msci.com/who-will-regulate-esg

http://www.gsi-alliance.org

https://www.ussif.org

http://www.eurosif.org

https://www.ngfs.net

https://data.ene.iiasa.ac.at/ngfs