Nehledě na setkání čínského prezidenta Si Ťin-pchinga s jeho americkým protějškem Joem Bidenem v San Franciscu se část analytiků obává, že jedním z hlavních cílů Pekingu bude i nadále snaha o připojení Tchaj-wanu. Ostrovní země, která se oficiálně nazývá Čínská republika a je nástupcem kontinentálního čínského státu z let 1912 až 1949.

Tchaj-wan je dnes demokratickým státem s liberální ekonomikou, ovšem pekingský režim jeho nezávislost neuznává a označuje ho za jednu z čínských provincií. Čínský prezident má v zásobě hned několik scénářů, jak tlak na ostrovní režim zvyšovat. 

Už v lednu 2024 se navíc na Tchaj-wanu (bývalé Formose) konají prezidentské volby a snaha čínských komunistů ukázat vítězi, kdo je tady pánem, může být dalším důvodem pro vystupňování napětí. Samozřejmě se tím zvyšuje možnost propuknutí geopolitické krize v Jihočínském moři. 

Napadení menšího „bratra“

Stále drzejší cvičení Čínské lidové armády v okolí ostrova, který obývá 24 milionů obyvatel, přitahují pozornost celého světa, včetně Spojených států, jež jsou nejdůležitějším tchajwanským spojencem. A sám šéf CIA William Burns loni prohlásil, že k čínské invazi nebo blokádě Tchaj-wanu může dojít už okolo roku 2027. 

Scénářů, kterými se může Čína pokoušet zlomit odpor ostrova, je hned několik. Odborník na geopolitiku a zahraniční vztahy Hal Brands ze soukromé Univerzity Johnse Hopkinse jich ve svém nedávném komentáři pro agenturu Bloomberg vyjmenoval hned pět. Zdůraznil přitom, že se nejedná pouze o binární řešení, tedy obsadit, či neobsadit celý ostrov. 

Komunistická Čína může podle autora knihy o americké zahraniční politice a geopolitice po skončení studené války pokračovat ve stupňování ekonomického, politického i vojenského nátlaku na Tchaj-wan. Kromě toho může zavést blokádu země, obsadit tchajwanské ostrůvky v blízkosti čínské pevniny (zejména se jedná o souostroví Ťin-men a Ma-cu), bombardovat vlastní Tchaj-wan, případně jej celý obsadit.

Americká taktika: zvyšovat síť rizik

Kroky Číny, která je v oblasti celého Pacifiku největším vojenským rivalem Spojených států, Bílý dům i Pentagon samozřejmě velmi pozorně sledují. Pro americké politiky je jedinou nadějí, jak expanzi úhlavního soupeře v regionu brzdit, prošpikovat všechny výše zmíněné alternativy rozsáhlou sítí rizik, dilemat a škod, které by vedení čínských komunistů nutily zvažovat, jestli se jim agresivní přístup vyplatí.

Dosud Si Ťin-pching preferoval stupňování nátlaku na ostrov, narušování jeho vzdušného prostoru, zvyšování vojenské přítomnosti v Tchajwanském průlivu, zveřejňování dezinformací, kybernetické útoky, případně diplomatickou izolaci tchajwanské vlády.

Cílem Pekingu je vzbudit u obyvatel technologicky vyspělého ostrova dojem, že nemají jinou možnost než se sjednotit s Pekingem a vzdát se svobody i tržní ekonomiky po vzoru Hongkongu.

Případ Ukrajiny varuje

Příklad Ruska, které zabředlo ve zdlouhavé a vyčerpávající válce na Ukrajině, může být pro Si Ťin-pchinga varováním, že by vojenské řešení mohlo čínskou ekonomiku, která se již nyní potýká s velkými strukturálními problémy (stárnutí populace a rostoucí zadlužení), dále výrazně poškodit. Hlavně v případě, pokud by Západ na Čínu uvalil sankce podobné těm, které nyní trápí Putinovo Rusko.

František Novák

Dosavadní výhrůžky Pekingu vůči Tchaj-peji nefungují, naopak posiluje Demokratická pokroková strana, jež prosazuje větší nezávislost na rudé Číně. Její kandidát William Lai je také favoritem prezidentských voleb, jež se konají 13. ledna 2024. Peking jej už v létě označil za „potížistu“, když jako viceprezident ostrova navštívil Spojené státy.

Spojené státy naopak v posledních měsících zvyšují diplomatickou i vojenskou pomoc ostrovu. Pokud by Lai vyhrál, může Si a jeho strana přistoupil k eskalaci řešení „tchajwanské otázky“.

Obsazení ostrovů, blokáda, bombardování

Reálným scénářem je podle Brandse obsazení některých z ostrovů, které patří Tchaj-wanu, ale jsou doslova na dohled od čínského pobřeží. O jejich okupaci se neúspěšně snažil už Mao Ce-tung v padesátých letech minulého století, a vyvolal tak krizi se Spojenými státy. Jejich obsazení by ale neumožnilo kontrolu nad Tchaj-wanem. Naopak by mohlo podnítit ještě silnější a odhodlanější vojenskou alianci proti Číně v celém indopacifickém regionu. 

Dalším scénářem je hospodářská blokáda, jež by mohla mít za cíl „vyhladovět“ celý ostrov a zničit jeho ekonomiku. Nejen v bezpečnostních kruzích USA vzbuzuje velké obavy. Tato varianta by mohla zlomit obyvatele, aby přijali plán na čínsko-čínské sjednocení. Tchaj-wan je navíc klíčovým producentem technologií, zejména pokročilých čipů, které společnost TSMC dodává do celého světa. Blokáda by tak mohla mít zásadní dopady na globální ekonomiku.

Další možností je bombardování infrastruktury a zničení tchajwanských silnic a přístavů. I když jsou počty čínského námořnictva i letectva impozantní, není jisté, zda by bombardování dokázalo tchajwanské obyvatelstvo zlomit. Pokud by tento scénář rychle neuspěl, znamenalo by to pro Peking riziko zvyšování mezinárodního tlaku na ukončení konfliktu. 

Přímá anexe Tchaj-wanu

I proto by mohla Čína uvažovat o přímé anexi celého ostrova. V tomto scénáři hrozí rovněž čínské útoky na americké vojenské základny a letadlové lodě. Přitažlivost tohoto scénáře pro Peking spočívá v jeho potenciální rychlosti, kdy by mohlo dojít k „vyřešení“ tchajwanského problému dříve, než se Spojené státy vzpamatují. 

Na druhou stranu by se tím ale svět ocitl na hraně jaderného konfliktu. Brands nicméně zopakoval, že ani jedna varianta není z hlediska čínského vedení ideální a Peking zatím jasné rozhodnutí nepřijal. Bylo by ovšem chybou, kdyby s takovou možností v Bílém domě nepočítali.