Loňský rok přinesl investorům po letech relativního klidu pořádné nervy. Na povrch probublala inflace, na kterou v předchozích letech zadělaly centrální banky „tiskem“ peněz a mohutně ji masivními výdaji v době pandemie covidu podpořili také politici. A ukázalo se, že zdaleka není přechodná, jak Fed či Evropská centrální banka ujišťovaly ještě v lednu 2022.
Když přišel ruský vpád na Ukrajinu, který vyvolal ještě ke všemu také energetickou krizi, vymkl se růst cen kontrole centrálních bankéřů. V mnoha evropských zemích včetně Česka dosáhla inflace dvouciferných hodnot a na dlouho nevídané úrovně vystoupala i ve Spojených státech.
Byť reakce cedulových bank nebyla zdaleka tak razantní, jak by velely poučky z učebnic měnové politiky, růst úroků zásadně překreslil investorské hřiště. Investoři znovu „objevili“ kouzlo konzervativnějších investic, které ještě o rok dříve nic nevynášely. A naopak akcie v obavách z recese vyvolané přísnou monetární politikou a geopolitickými riziky zažily jeden z nejhorších roků za poslední dekádu.
Právě dramatické propady akciových trhů, které přešly do medvědí fáze, ovšem mohou letos znamenat jedinečnou příležitost. Analytici se shodují, že řada technologických titulů je a ještě bude k mání za více než příznivé ceny, a radí toho využít. Zároveň ale doporučují obezřetnost: zejména první polovina roku bude stále extrémně volatilní a mohou přijít ještě další propady.
Investoři by se tak měli orientovat zejména na ty ekonomické sektory, jimž bude letošní vývoj světové ekonomiky hrát do karet. Které sektory to jsou?
Relativní jistotou bude například zbrojní průmysl, který kvůli válce na Ukrajině zažívá v posledních měsících doslova renesanci. Komu přijde taková investice morálně pochybná, může se poohlédnout v sektoru energetických firem vydělávajících na vysokých cenách elektřiny a plynu, případně u aerolinek, jimž nahrává obnovený zájem o cestování. Dobrou volbou mohou být také banky, jejichž byznys nakoply vyšší úrokové sazby.
Pozornost budou letos přitahovat také dluhopisy. Už loni byl absolutním vítězem ten investor, který v roce 2020 nakoupil české protiinflační státní dluhopisy. Při jejich vydání tehdejší ministryně financí Alena Schillerová hrubě neodhadla, jak vysoko vystřelí růst spotřebitelských cen, a slibovala tak v průměru tříprocentní roční výnosy. Ty se ale loni právě vlivem vysoké inflace dostaly na dvouciferné úrovně.
Problém je, že toto „supervýhodné“ zhodnocení peněz už pro nové investory není k mání. I tak ale státní dluhopisy bonitních zemí včetně Česka vypadají mnohem lákavěji než ještě před třemi lety, kdy vynášely přinejlepším kladnou nulu. Například český desetiletý vládní bond dnes nabízí více než 4,5procentní výnos. Loni na podzim to bylo dokonce přes šest procent.
Menší jistotu, ale vyšší výnos pak nabízejí emise podnikových dluhopisů. Ty mohou nabídnout i deset procent ročně a v případě spolehlivých firem, případně dobrého zajištění bondů mají pro rok 2023 také zajímavý potenciál. A to tím spíš, že v roce 2024 se dá očekávat snižování úrokových sazeb, což dluhopisy ještě více zatraktivní.
