Snad každý kluk si v dětství hraje na vojáka. Když ho ovšem začnou oblékat do zelené uniformy státní úřady, a ještě ho učí zacházet se zbraní, je to jasná známka militarizace celé společnosti. To, na co jsme byli v posledních desetiletích zvyklí spíše z některých zemí Afriky, se nyní odehrává v Putinově Rusku. Pokud zůstaneme na evropském kontinentu, až příliš to připomíná Hitlerjugend v nacistickém Německu.

Je to také jasný důkaz toho, jak moc mají diktatury, ať jsou postaveny na jakémkoli ideologickém základu, shodné některé rysy. A mezi ně patří právě také militarizace dětí. Protože nejlepší je ohýbat proutek, dokud je ještě mladý. Ostatně lidé dříve narození, kteří prožili dětství v socialistickém Československu, si nepochybně vzpomenou na brannou soutěž O partyzánský samopal, jejíž součástí byla i střelba ze vzduchovky nebo hod gumovým granátem.

Nová generace vojáků

To, co se nyní odehrává v ruských školách, se ovšem s „nevinnou“ soutěží O partyzánský samopal nedá srovnávat. Vladimir Putin posunul brannou výuku o stupeň výše, možná dokonce o několik stupňů. Jako by chtěl vychovat novou generaci vojáků. Obdobně jako ve třicátých a čtyřicátých letech minulého století v Hitlerově třetí říši.

Militarizaci nejmladší ruské generace před pár týdny trefně popsala ve své reportáži americká CNN. Připomíná, že militarizace ruských veřejných škol zesílila od ruské invaze na Ukrajinu. Nejde však o spontánní nával vlasteneckého cítění, ale o proces řízený z Kremlu.

„Z ruských hřišť se stávají cvičiště. Ve školách od Pacifiku po Černé moře si děti v mateřských školách oblékají uniformy a účastní se pochodového cvičení. Starší děti se učí, jak kopat zákopy, házet granáty a střílet skutečnou municí. Ve školách po celé zemi se oslavuje služba v ozbrojených silách, vznikají ,dobrovolné společnosti‘ tee­nagerů a mění se národní osnovy tak, aby kladly důraz na obranu vlasti. Stručně řečeno, ruské děti jsou připravovány na válku,“ uvedla televizní stanice.

Vraťme se teď o desítky let nazpátek. Do nacistického Německa. Také tam byly militaristické vlastenecké organizace dětí a mládeže řízeny z Berlína. V knize Hitlerova mládež: Ztracená generace německého autora Guida Knoppa na třicátá léta vzpomínal také Hans-Jochen Vogel. Při příchodu do školy ho jednoho dne očekával ředitel. A zeptal se ho, proč ještě není členem Hitlerjugend.

„Vysvětlil jsem mu, že jsme se přestěhovali a že nyní bydlím velmi daleko od školy. Řekl, že se to musí změnit, že je mi teď deset a musím tam vstoupit. Ostatně i škola měla problémy, když tam i jeden žák dosud nebyl. Tak jsem se stal členem. Nevzpomínám si, že by někdo v naší škole nebyl v Jungvolk nebo od čtrnácti let v Hitlerjugend. To bylo zcela samozřejmé, o tom se nediskutovalo. Mladí lidé prostě neměli jinou možnost,“ popsal své zážitky někdejší člen Hitlerovy mládeže.

Zpět do současného Ruska. V srpnu podepsal Vladimir Putin zákon, který na školách zavádí nový povinný kurz Základy bezpečnosti a obrany vlasti. Ministerstvo školství následně v rámci této iniciativy podpořilo kurzy, které zahrnovaly exkurze do vojenských útvarů, vojensko-sportovní hry, setkání s vojenským personálem a veterány a kurzy o dronech. Program, který se letos testuje a bude představen v roce 2024, je navržen tak, aby studentům vštípil „pochopení a přijetí estetiky vojenských uniforem, vojenských rituálů a bojových tradic“, uvádí se v dokumentu ministerstva školství, který se podařilo získat nezávislým žurnalistům.

Středoškoláci by se zase podle ministerstva měli také učit používat ostrou munici „pod vedením zkušených důstojníků vojenských jednotek nebo instruktorů výhradně na palebné čáře“. Ale všechno začalo už o několik měsíců dříve. Branná výchova, která byla v Rusku coby školní předmět zrušena v roce 1993, byla po třiceti letech znovu obnovena. Ministr školství Sergej Kravcov už loni v listopadu rozhodl, že se děti na školách musejí seznámit se zbraněmi a s tím, jak je používat. Vedle základů střelby musejí ovládat i konstrukci, ale také použití a házení granátů. Studenti by se měli učit rovněž o moderním boji s ručními palnými zbraněmi a pochopit boj v zákopech.

Jasné kremelské instrukce mají konkrétní dopad na jednotlivé vzdělávací instituce. Například školy v Petrohradě dostaly nařízeno, že pro potřeby výuky musejí nakoupit útočné pušky a gumové granáty. Místní soud rozhodl, že školy musejí být vybaveny pomůckami, které budou učitelé i studenti používat v rámci prvního vojenského výcviku školáků ve věku čtrnácti až šestnácti let. Děti se učí, jak rozebrat a zase sestavit pušku, jak poskytnout první pomoc při střelném zranění nebo jak zareagovat na jaderný či chemický útok.

Děti v Bělgorodu si zase daly volací znaky a zúčastnily se cvičení, která zahrnovala použití automatických zbraní, sestavení kulometu a překonání překážkové dráhy. Metodička pro brannou výchovu na středních školách Ljudmila Sitnikovová vysvětlila, že děti potřebují názorné ukázky zbraní i praktická cvičení s nimi.

„Vždy to takto bylo v sovětských školách. Granáty jsme házeli pořád. Teď je to všechno zpátky,“ sdělila. Nezávislý deník Novaja Gazeta uvedl, že školy mají nařízeno mít také trezory na zbraně, protiatomové a protichemické obleky nebo modely granátů F-1 a RGD-5 a střelecké simulátory. Seznam vybavení je pro školy povinný.

Společné dobrodružství

Ale který kluk by si rád nevystřelil z pušky, že? Právě v tom je ohromné nebezpečí současné militarizace ruského školství. Putinův režim zneužívá nejmladší generaci k tomu, aby ji ohnul k jedinému „správnému“ názoru a chování. Pro spoustu dětí je tato „hra na vojáky“ především zábavou, zpestřením běžné vý­uky i volného času. Navíc jsou v kolektivu se svými vrstevníky, kamarády. Přesně jako v dobách Hitlerjugend, která také předkládala lákavou nabídku na využití volného času: táboráky, romantika pod stany, dobrodružství, nové zážitky.

Využijme opět jednu vzpomínku pamětníka z knihy Hitlerova mládež: Ztracená generace: „Museli jsme pořádně mrznout, potit se a pak zase mrznout ve stanu. Ale následoval zážitek skupiny, putování, námahy. Večer všichni seděli kolem ohně a společně zpívali. Byla tma. Nad námi zářily hvězdy. Byl to úchvatný pocit, na to se nezapomíná.“

Tam, kde se záměrně působí na city – ať už to dělal nebo dělá Hitler, Putin, nebo jiný diktátor –, aby se kontroloval rozum, stává se mládež snadnou kořistí. Když se v nacistickém Německu zavedl propracovaný systém Hitlerjugend, mnozí mladí lidé měli konečně pocit, že jsou důležití. Nikdo předtím se o německou mládež tolik nezajímal a neusiloval o ni jako právě pohlaváři třetí říše.

Profimedia.cz

Spousta německých dětí už se nemohla dočkat, až se zařadí mezi organizovanou Hitlerovu mládež. „Přímo jsem po tom dni toužil a byl jsem pyšný, když nastal. Můj starší bratr už v Hitlerjugend byl a také já chtěl konečně příslušet k tomu společenství, spojovanému s pojmy jako kamarádství, vlast a čest. V uniformě se člověk cítil vážněji, nyní jsem patřil k velkým,“ vzpomínal po letech Hans Jürgen Habenicht. Současně ovšem žádný jiný režim svou mládež tak nezneužil jako právě Hitlerův nacismus. „Byla to nejkrásnější doba v mém životě,“ říkal později nejeden z členů Hitlerjugend. „Pak hrozně bolelo poznání, že jsme věřili tak špatné věci,“ dodávají.

Na srazu mládeže na stadionu v Norimberku v září 1935 držel Adolf Hitler jeden ze svých dlouhých emotivních projevů. „To, co si my přejeme od naší mládeže, je něco jiného, než si přála minulost. V našich očích musí být budoucí německý chlapec štíhlý a pružný, rychlý jako chrt, pevný jako kůže a tvrdý jako Kruppova ocel,“ pronesl vůdce k davu pod sebou. „Nikdy nezapomínejme, že přátelství si zaslouží pouze silný a že jen ten obstojí. A proto se musíme stát silnými, to je naše heslo.“

O 88 let později, v září 2023, pronesl k ruským dětem při zahájení nového školního roku svůj proslov také Vladimir Putin: „Uvědomil jsem si, proč jsme vyhráli Velkou vlasteneckou válku. Bylo nemožné porazit národ s takovým duchem. Byli jsme neporazitelní. A takoví jsme i nyní.“

Škola vždycky představovala mocný mechanismus, jak vychovat člověka podřízeného státnímu ideologickému zřízení. Ale dokonce i v Rusku, kde je byť jen náznak nesouhlasu s válkou na Ukrajině tvrdě postihován, se mezi rodiči objevují hlasy, kterým se současná militarizace výuky příliš nezamlouvá. Obávají se, že u žáků a studentů vznikne dojem, že násilí je správné řešení různých problémů, které je v životě potkají – namísto jednání s ostatními lidmi.

Vymývání dětských mozků

Žádná správná militarizace dětí a mládeže se neobejde bez pořádné dávky ideologického vzdělávání, v tomto případě spíše vymývání mozků. Opět se vraťme do období třetí říše, kde bylo jedním ze základních hesel Hitlerovy mládeže „Sám nejsi nic, tvůj národ je všechno!“. Hitlerjugend se vedle rodiny a školy stala třetím státně uznávaným nositelem vzdělání. Žádné setkání mladých chlapců, žádný výlet nebo tábor se neobešly bez světonázorového školení, bez omílání ideologických hesel. Nejen ve škole, ale také u mládežnických organizací se veškerá výuka přesně držela názorů Adolfa Hitlera.

Před několika lety zase děti z volgogradského vojenského učiliště natočily na popud poslankyně vládní strany Jednotné Rusko Anny Kuvyčkovové videoklip, v němž slibují věrnost Vladimiru Putinovi. Vedle ostré kritiky Západu se v něm například zpívá o obraně anektovaného Krymu nebo o znovuzískání Aljašky.

„Snad na Zemi zavládne mír, pokud nás však vrchní velitel povolá do posledního boje – strejdo Vovo, jsme s tebou!“ zpívají kadeti. Vovo je oblíbená verze prezidentova křestního jména. „Sevastopol náš i Krym pro potomky ochráním. Do náruče vlasti i Aljašku navrátím,“ stojí v poslední sloce. Podobných oslavných písní na ruského diktátora však v posledních letech vzniklo více.

V Rusku se ale přepisují i moderní dějiny. Standardní učebnice Dějiny Ruska má nyní na obálce Krymský most a novou kapitolu věnovanou nedávné historii Ukrajiny. Jsou zde sekce nazvané Falšování historie, Oživení nacismu, Ukrajinský neonacismus a Rusko je země hrdinů. Nová kapitola nepravdivě tvrdí, že Ukrajina „otevřeně deklarovala svou touhu získat jaderné zbraně“ a „byly zavedeny bezprecedentní sankce proti Rusku, protože Západ se všemi způsoby snaží srazit ruskou ekonomiku“. Kniha se zdá být navržena tak, aby mezi ruskými dětmi vyvolala pocit historické křivdy a nastínila existenciální bitvu o přežití národa.

Za druhé světové války se Adolfu Hitlerovi podařilo pobláznit mladou generaci natolik, že neváhala za svého vůdce položit i svůj život. A to i v době, kdy už bylo jasné, že je válka prohraná. Také díky tomu se zbytečné zabíjení protáhlo o několik měsíců. Snad se teď v případě Ruska nebude v tomto ohledu historie opakovat.