Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Do hledáčku bojovníků za vyšší daně se dostali živnostníci neboli osoby samostatně výdělečně činné. Těžko se tomu divit.
Živnostníci mají skutečně dost výhodný daňový režim, ale především je pro ně těžké se bránit, když určitě nejsou chudáci matky samoživitelky, postižení invalidé a vůbec si většinou žijí docela dobře.
Aktuálně je na paškálu jejich platba důchodového pojištění. Rozdíl v odvedených daních z příjmu se po zrušení superhrubé mzdy podstatně snížil a podnikatelé, pro něž je podnikání hlavním zdrojem obživy, odvádějí kolem devíti miliard, když jich je zhruba 640 tisíc, a čtyři a půl milionu zaměstnanců kolem devadesáti miliard. To už tolik k požadavkům na vyšší daně pro podnikatele nevede.
U pojistného je to horší, tam jsou rozdíly násobné a je jistě relevantní argument, že platí mnohem méně, než odpovídá jejich následným důchodům, na něž pak mohutně přispívají zaměstnanci. Nebo spíše jejich zaměstnavatelé. Je to prý krajně nespravedlivé.
Jenže to má háček. V podobném postavení je i většina zaměstnanců, jejichž důchody jsou ve skutečnosti mnohem vyšší, než odpovídá zaplacenému pojistnému, protože funguje ona slavná sociální solidarita. A o té to je, protože v našem penzijním systému už dávno nejde o solidaritu, ale o loupežné přepadení. Přiznávané penze se svou výší odlišují o pár procent, zatímco platby na pojištění v násobcích i mezi zaměstnanci.
Tato hluboká nespravedlnost v penzích byla už kdysi terčem úspěšné žaloby u Ústavního soudu, vláda tehdy slíbila, že se polepší a zavede fondy, kde budou výplaty plně odpovídat platbám, ale od té doby uplynula spousta času, fondy byly zrušeny a trend v důchodové politice je naprosto opačný.
Hitem je nyní hledání cest k vyšší valorizaci nižších důchodů. A především výchovné, které je vrcholem nespravedlnosti, kdy se ženám ke kompenzaci mateřské v důchodovém systému ještě navyšuje platba penze za údajně vychované, ve skutečnosti jen porozené dítě o pětistovku.
Zdůvodnění, že jde o odměnu za výchovu nových daňových poplatníků, je absurdní, protože se dávka vyplácí bez ohledu na to, zda dotyčný rodič vychoval vysoce honorovaného ajťáka či právníka, nebo partičku recidivistů, kteří když nejsou v kriminále, žijí na dávkách.
Lze se divit člověku, který se snaží účastnit nejdrsněji nespravedlivého penzijního systému na světě co nejméně? Jistě lze z těchto lidí vyždímat více a také lze čekat, že k tomu vláda přistoupí. Ale k dlouhodobé funkčnosti penzijního systému to přispěje méně než opatření, která by u penzí skutečně zvýšila zásluhovost a opravdovou spravedlnost jistě nezbytného přerozdělování.
