Z dosavadních mediálních výstupů se zdá, že je k výše popsanému našlápnuto. V rozhovorech, které v uplynulém týdnu poskytli různým médiím nová viceguvernérka Eva Zamrazilová i člen bankovní rady Jan Frait, se hodně hovořilo o zdrženlivosti a bezpochyby racionálně. Nyní se nastavuje politika nikoli pro tento, ale pro příští podzim a odhadnout výhled je skutečně dost těžké.
Sazby začínají zabírat
Eva Zamrazilová takticky zdůrazňuje, že stará bankovní rada si svoje odpracovala a vysoké sazby začínají zabírat. Meziměsíční růst cen z května na červen byl o dvě desetinky procenta nižší než růst mezi dubnem a květnem. A i další data z ekonomiky a pokles měnové zásoby naznačují začátek zpomalování, což by mělo domácí zdroje inflace potlačovat. A květnový pokles maloobchodních prodejů reálně skoro o sedm procent meziročně také vypadá, že lidé začínají šetřit.
Umírněně s příklonem ke stabilitě sazeb či pro jejich mírné zvýšení argumentoval i Jan Frait, který ovšem neopomněl dodat, že obecně je příznivcem spíše vyšších úrokových sazeb, a ocenil úroveň kurzu koruny, který nepochybně působí protiinflačně, ale jeho stabilita je křehká a notně se opírá o devizové intervence, na něž sice ČNB má spoustu rezerv, ale ani ty nejsou nevyčerpatelné.
Holubičí důvody zdrženlivosti jsou jistě relevantní, ale je otázkou, zda nejsou předčasné. Ukáže to nejspíš už v dalším týdnu červencová inflace, u níž panuje očekávání, že se přinejmenším přiblíží dvacetiprocentní hranici, a to by pak s meziměsíčním zpomalováním růstu cen moc nehrálo.
Sílu domácí poptávky a jejího proinflačního tlaku lze stále velmi dobře najít v extrémně nízké nezaměstnanosti, kde stále neexistují signály jakékoli změny trendu.
A když se podíváte na to, co provádějí produkční ceny v případě zemědělských výrobců, je zřejmé, že za tím už nejsou dovezené nákladové tlaky, ale mnohem spíše masivní růst marží, který zatím dostatečně nenarazil na odpor maloobchodu.
Nejsou lidi
Je povzbudivé, že už příliš nezaznívají argumenty na téma poškozování tuzemských firem drahými úvěry, když opakované průzkumy ve firemní sféře jednoznačně vycházejí s výsledkem, že mnohem větším problémem než úroky je nedostatek pracovní síly.
Ani při současné úrovni se rozhodně nezdá, že by měnová politika zřetelně brzdila ekonomiku, s jedinou výjimkou, kterou je oblast nemovitostí, kde nová úroveň úročení hypoték už celkem jasně vede k obratu trendu a domy a byty začnou zlevňovat. A zatížení domácností splátkami roste až dost prohibitivně a spoustu rodin dostane do nemalých finančních potíží při nové fixaci.
To by však mělo být spíše varováním před příliš dlouho udržovanými nízkými sazbami než argumentem k opuštění důrazné protiinflační politiky. Na řešení sociálních dopadů zde ČNB opravdu není a být nemůže.
A v tuto chvíli se zdá, že nyní místo couvání a přešlapování je kvůli minulému váhání třeba udělat další zřetelný krok vpřed a sazby ještě utáhnout.
