Pozn. red. Experimentální rubrika Tardis využívá slavného stroje času britského (mimozemského) cestovatele Doctora Who. Jeho prostřednictvím necháváme promluvit muže a ženy z minulosti, kteří mají co říct k přítomnosti.

Na začátku května roku 1945 jste byl velice nespokojen s rozhodnutím generála Eisenhowera nechat Prahu Rusům. Co vás na tom hnětlo nejvíc?

Slíbili jsme Evropanům svobodu. Bylo horší než nečestné nepostarat se, aby ji také dostali. Mohlo to znamenat válku s Rusy, ale co má být?

Proč jste tak hrr do války proti Rusům?

Během prvního týdne poté, co dobyli Berlín, zastřelili Rusové každou ženu, která na ulici utíkala. Ty, co neutíkaly, znásilnili. Kdyby mi tehdy (Spojenci) dovolili Berlín dobýt, nestalo by se to.

Nenapadlo vás, že třeba Rusům málo rozumíte?

Nemám žádnou zvláštní touhu rozumět jim s výjimkou toho, kolik železa či olova je zapotřebí na jejich zničení. Rus nebere žádný ohled na lidský život. Všechno jsou to zkurvysyni, barbaři a chroničtí opilci.

Ještě než jste začal bojovat, zúčastnil jste se olympijských her ve Stockholmu. V závodě moderních pětibojařů jste skončil pátý – údajně jen proto, že vám rozhodčí neuznali platný střelecký pokus. Jak na to vzpomínáte dnes?

Každý z nás závodil, jak nejlépe dovedl, a přijal, co mu Štěstěna seslala. Na konci jsme se cítili spíš jako dobří přátelé a kolegové než soupeři v tvrdé soutěži. Ale přitom ten duch přátelství neubíral nic na zápalu, s nímž každý z nás o úspěch usiloval.

I později jste proslul soutěživostí a touhou po rychlosti. Vaši kritici tvrdili, že to s obojím přeháníte. Měli pravdu?

Pravdu? Za první války ve Francii jsem zjistil, že mi několik záložních tanků zůstalo za zákopy. Vrátil jsem se a nařídil svým lidem, aby pro ně prokopali průchod. Jeden z nich nechtěl pracovat, tak jsem ho praštil lopatou po hlavě. Myslím, že jsem ho zabil.

To je argument pro váš přístup, nebo proti němu?

Kdykoli něco zpozdíte, maříte lidské životy. Dobrý plán uskutečněný razantně dnes je lepší než dokonalý plán uskutečněný za týden.

Také jste proslul jako zastánce ofenzivy za každou cenu. Radil byste útok i třeba Ukrajincům v boji s ruskou okupací?

Nikdy nikdo nic neubránil. Existuje jen útok, útok a zase útok. A když všechno selže, ještě trochu útoku navíc. Ale je také pravda, že účelem války není zemřít za svoji zemi, ale nechat toho parchanta na druhé straně zemřít za jeho zemi.

Co pro vás znamená slovo odvaha?

Pokud přijmete obecně přijímanou definici odvahy jako absence strachu, pak jsem nikdy neviděl odvážného muže. Každý člověk se bojí, a čím je inteligentnější, tím víc se bojí. Ale vojenskou jednotku, stejně jako špagetu lze vést pouze zepředu.

V čem je vaše velitelská zkušenost přenosná na, řekněme, dnešní vrcholné manažery?

Je dobré sledovat, v čem jsou lidé cyničtí. Často vám to pomůže odhalit, čeho se jim nedostává.

Jak důležitá je delegace úkolů? Dáváte přednost mikromanagementu, nebo necháváte podřízeným volnost v rozhodování?

Když řeknete lidem, kam mají jít, ale neřeknete jim, kudy vede cesta, budete velmi příjemně překvapeni jejich vynalézavostí.

A co naopak velitel udělat nesmí?

Nesmí zapomenout, že musí vždycky sám dělat všechno, co požaduje od těch, jimž velí.