Filmový byznys je velký gambling a ruleta, říká producent filmů s Langmajerem Petr Erben
„Jiří Langmajer je záruka diváckého úspěchu,“ tvrdí producent Petr Erben, který právě uvedl do kin svůj nejnovější film Poklad. Na jeho komerčním úspěchu nezáleží jen jemu, protože do natáčení vkládá vlastní peníze, ale i režisérovi Rudolfu Havlíkovu nebo již zmíněnému herci Jiřímu Langmajerovi. Oba totiž mají vedle standardního honoráře nasmlouvaná i procenta ze zisku.
V hlavních rolích filmu Poklad se představí Jiří Langmajer a Veronika Khek Kubařová | foto: CinemArt (publikováno se svolením)
„Soustředíme se na divácké filmy, předpokladem tak je, že by tam jistá návratnost měla být. Divácký film je podnikatelský produkt,“ popisuje svou byznysovou strategii Petr Erben, který spoluvlastní firmu Logline Production stojící třeba za hity jako Teorie tygra s Jiřím Bartoškou, Teroristka s Ivou Janžurovou nebo Ostrov s již zmiňovaným Jiřím Langmajerem.
„Filmový byznys je vlastně divný. Když se o tom bavím se standardními byznysmeny, jejichž projekty mají klasické předfinancování a třeba předprodeje, tak si uvědomím, že tohle u nás nefunguje. Film vyrobíme a jdeme s ním do kin. A když propadne, tak proděláme. Je to buď, anebo,“ říká producent. V rozhovoru mimo jiné také odhaluje, kolik aktuální Poklad stál a kolik z celkové sumy šlo právě na honoráře herců.
Jak obtížné je v Česku z producentského hlediska natočit film, jako je Poklad? Jak složité je na něj sehnat peníze?
Do každého filmu, který děláme, dáváme vlastní peníze. Jako pro producenta je to pro mě největší motivace udělat ten produkt co možná nejlepší. Soustředíme se na divácké filmy, předpokladem tak je, že by tam jistá návratnost měla být. Divácký film je podnikatelský produkt. Samozřejmě při zachování kvality a toho, že se člověk nechce stydět být v titulcích. Divák má odejít z kina spokojený, s tím, že si těch dvě stě korun za lístek užil a doporučil by ten film dál.
Základem pro financování Pokladu tedy byly vlastní zdroje. Dlouhodobě spolupracujeme s distributorem CinemArt, který nám pomáhá minimální garancí. Což je vlastně bezúročná půjčka, jíž distributor dává produkci za předpokladu budoucího příjmu z kin. Předprodávají se také televizní práva, která jsou ale z hlediska cash flow vázána na splátky a na odevzdané práce, což překlenujeme kontokorenty a řekněme „levnějšími“ penězi. A to je asi všechno. Na podporu od Státního fondu kinematografie neměl Poklad nárok, protože nesplňuje jeho kritéria. Nemohli jsme si ani sáhnout ani na filmové pobídky, protože jsme natáčeli v Indonésii.
Mezi partnery filmu je ale třeba i Česká podnikatelská pojišťovna. Ta investovala nějaké peníze, nebo jste přes ni řešili jen pojištění?
Pojistila nás s výraznou slevou. Což je u takovéhoto filmu zásadní. Pojišťovali jsme všechny na všechno, na všechna rizika. A ještě, že jsme pojišťovnu měli, došlo totiž k mnoha pojistným událostem. Včetně pobytu v nemocnici nebo k soudům.
Poklad minimálně vizuálem a marketingovou kampaní navazuje na váš předešlý film Ostrov. Jeho rozpočet byl asi 24 milionů korun, podle serveru Kinomaniak.cz utržil přes 54 milionů korun. Předpokládám, že u Pokladu byl rozpočet vyšší…
Poklad byl dražší, stál okolo 26 milionů. K tomu je ale potřeba říct, že koproducentem filmu byl také Peter Baran, který nám poskytl na lokaci v Indonésii velké zázemí. Vlastní tam různé resorty a my jsme si od něj kupovali ubytování, catering, dopravu a další věci s výraznou slevou. Dal nám to za nákladovou cenu. Pokud bychom tohle propočetli do standardních tržních cen, rozpočet Pokladu by byl výrazně vyšší. Dal nám tedy nižší cenu a my jsme mu za to nabídli koprodukční podíl na filmu.
Štáb si jako výchozí bod vyprávění o ztracené lodi ze 16. století vybral skutečnou loď Flor de la Mar, která se ztratila během své plavby v Malackém průlivu a nikdo ji nikdy nenašel. Její vrak hledají lovci pokladů z celého světa.
foto: CinemArt (publikováno se svolením)
A tržby Pokladu? Sázíte na to, že budou vyšší než u Ostrova? Není to ale romantická komedie, ale dobrodružný film…
Právě. Není to romantická komedie s typickými vztahovými klišé, které divák zná z domova i od sousedů. Je to vlastně jiný produkt, pro jiného diváka, pro jinou cílovku. Vlastně nevím, bojím se toho. Tenhle rozhovor děláme v době, kdy jde Poklad do distribuce a mám hrozné nervy. Opravdu se bojím.
Jste v tomhle stresu pokaždé, když uvádíte do kin nový film?
Pokaždé. Je to dané tím, že v tom máme své peníze. Filmový byznys je vlastně divný. Když se o tom bavím se standardními byznysmeny, jejichž projekty mají klasické předfinancování a třeba předprodeje, tak si uvědomím, že tohle u nás nefunguje. Film vyrobíme a jdeme s ním do kin. A když propadne, tak proděláme. Je to buď, anebo. Je to velký gambling.
Je to vzrušující?
Já opravdu nevím. Prostě je to stres. Na dnešek jsem spal asi tři hodiny. Je to stres, který prožívají pokeroví hráči ve chvíli, kdy se začínají odkrývat karty. Nebo když se hraje ruleta a sledujete, kam kulička padne. Jestli se to podaří, nebo to bude plichta, nebo prohrajete.
Ve filmu je opravdu všechno sázka na nejistotu. Podle už citovaného serveru Kinomaniak.cz filmy s Jiřím Langmajerem dohromady utržily téměř 800 milionů korun, přesto ne každý jeho počin je komerčně úspěšný. Když ale Jiří Langmajer hraje jednu z hlavních rolí a je na plakátu, tak by to mělo divácky zafungovat, ne?
Ano, Jiří Langmajer je jistá záruka diváckého úspěchu. Krom toho, že třeba do Pokladu si neumím představit mnoho jiných herců, kteří by s námi takovéto natáčení (plné potápěčských ponorů a scén pod vodou i s nedostatkem vzduchu - pozn. aut.) podstoupili. Je to dané tím filmem. Vždyť kdo se potopí do 30 metrů? Většina záběrů se točila mezi 18 a 20 metry, ale Jiří musel být právě ve 30 metrech. Nevím o mnoha jiných hercích, kteří by to zvládli a kteří by byli ochotni udělat si dva měsíce času ve svém diáři. Protože dobří herci mají diáře plné a není moc možné je narychlo vyblokovat. S Jiřím se třeba musíme domlouvat dva roky dopředu. Dávám mu slovo na to, že za dva roky ty peníze seženu, takže když tu práci přijme, tak aby ji pak opravdu měl a já jsem ho mohl zaplatit.
Tedy je to forma byznysu, která je opravdu o velké důvěře?
Ano. A tu důvěru nemůžu porušit, protože ten český rybníček je tak malý, že bych si rychle zkazil jméno.
Scenáristou a režisérem Pokladu je Rudolf Havlík. Pracovali jste spolu i na Ostrovu nebo Bábovkách. Natočil třeba i Po čem muži touží, Prezidentku nebo Pohádky pro Emu. I jeho jméno už funguje takříkajíc samo o sobě?
Ano. Rudu mám hrozně rád, ale dost se i hádáme. Na plece i ve střižně. A u Pokladu jsme měli hodně verzí scénáře i střihu. Hádáme se o tu tvorbu, o ten výsledek. Ale vlastně nás to baví. Ruda ví, že v tom jsou moje peníze a jde mu o výsledek. A motivuji ho i success fee, aby ten film byl nejlepší. Pocítí tak jeho úspěch i neúspěch.
V Hollywoodu je success fee běžné i u herců. Je to tak rovněž v českých filmech?
Nevím, jestli je v českých filmech běžné, ale pro mě to není neobvyklá forma spolupráce.
Režisér a hlavní herci tedy mají za film paušál, který dostanou, ať film propadne, nebo uspěje, a procenta z případného zisku?
Přesně tak. Tohle mám rád, přijde mi to férové. U projektu, který má být divácký, to dělám takhle.
Chápu, že mi neřeknete konkrétní částky, ale jak jsou vysoké honoráře herců v komerčních českých filmech?
V případě Pokladu činily honoráře herců zhruba 20 procent rozpočtu. Jsou tedy velkou položkou, kterou vlastně utratíte ještě před tím, než ten rozpočet máte, protože třeba kvůli závazkům herců v divadlech se s nimi musíte domluvit opravdu hodně dopředu. Nevíte ještě, kde budete točit, nebyl jste na obhlídkách, ale už máte pryč takovouhle částku.
Režisér Rudolf Havlík natočil dobrodružnou komedii Poklad na exotickém indonéském ostrově Bali.
foto: CinemArt (publikováno se svolením)
V Indonésii jste používali i místní štáb a místní lidi. Nebyla jejich práce naopak levnější, než by byla v Česku?
Ve chvíli, kdy chcete točit v zahraničí, musíte mít ve většině zemí filmové povolení. A abyste ho dostal, musíte mít lokální produkci. V Indonésii si například musíte vybrat z místních producentů, kteří vám zabezpečí právní, daňovou stabilitu a jistotu a dohlédnou na to, že tam neuděláte žádný průšvih a budete respektovat místní legislativní rámce. Místní produkce nám také zabezpečila techniku a zhruba 70 lidí.
A byli levnější, než by byli v Česku?
Nebyli. Záleží profese od profese. Některé profese byly i dražší než u nás, některé výrazně levnější. Nejde to říct paušálně. Ale překvapilo mě, že jejich profesionalita byla téměř stejná jako v Česku. To bylo příjemné překvapení. Není se ale co divit, měli reference z hollywoodských i bollywoodských filmů.
Už jsme mluvili o tom, že Poklad minimálně vizuálem reaguje na úspěch Ostrovu. Předpokládám ale, že Poklad jste začali připravovat ještě před tím, než jste věděli, že Ostrov bude komerčně úspěšný. Nebo ne?
Ne. Udělali jsme Ostrov, ten se povedl a řekli jsme si, že zkusíme ještě něco. Šli jsme s Jirkou Langmajerem a Rudou Havlíkem na pivo a oni se do mě pustili, že mají námět filmu o hledání pokladu a kámoše, který má na Bali resort. Co kdybychom to zkusili? ptali se mně. Jirka to ale potřeboval vědět do 14 dnů, aby si vyblokoval říjen a listopad. Takže to byl takový punk. No a vizuál měl být původně jiný, výrazně na něm pracoval i Rudolf Havlík. Ale distributor chtěl odkázat právě na Ostrov, takže se předělal do aktuální podoby.
Vaše producentská firma Logline production stojí také za filmy jako Teorie tygra nebo Teroristka. Jak si vás náměty hledají a jak hledáte vy je? I když u Pokladu jste popsal, jak to může být jednoduché…
Vlastně je to vždycky podobné. Teď doděláváme s Petrem Kolečkem a Vladimírem Skórkou Kouzlo derby, což je velký film o fotbalu. A oslovil mě s tím právě Petr Kolečko. Na scénáři k Ostrovu jsme dělali s Rudou Havlíkem, s Radkem Bajgarem jsme si zase řekli, pojďme zkusit Teorii tygra 2 a Radek dělal na scénáři. Každý ten projekt je ale zároveň individuální. Hlavně mě to téma ale musí bavit, musí mi alespoň něco říkat. Nechci to dělat jen na kšeft. To bych to raději nedělal vůbec.
