Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Česko nemůže závratně růst, když Německo ekonomicky neprospívá, říká známý ekonom Lukáš Kovanda v novém Hrotcastu. A jak je to se závislostí či nezávislostí na ruském plynu?
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Švýcarský výrobce čokolády Lindt čelí v USA žalobě, která zpochybňuje jeho tvrzení o prémiové kvalitě a bezpečnosti výrobků. Spor vyvolaly výsledky studie, jež odhalila přítomnost těžkých kovů v některých hořkých čokoládách značky.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Český miliardář podniká hlavně v energetice a těžbě hnědého uhlí, ale také v realitách a financích. Ocelářství jeho skupina vnímá jako klíčový obor pro svůj další růst.
Česko vstoupí do nového roku se státním rozpočtem, který plánuje další dramatický růst dluhů. Skutečnost navíc může být ještě podstatně horší než plán
Málokdy se ministr financí při sestavování státního rozpočtu dostane do takové situace, v jaké byl na konci listopadu dnešní správce státní kasy Zbyněk Stanjura. Pravicová vláda obvykle schytává nejtvrdší kritiku od levice či populistů. Stanjura ale dostal za připravený rozpočet na rok 2023 „za uši“ nejen zleva, ale také zprava, od příznivců úsporné fiskální politiky.
Ministr financí z ODS totiž nejenže sestavil rozpočet, který má daleko k pravicové mantře o vyrovnaných státních financích. Ostatně za aktuálních okolností se hluboko zatnutá sekera dá pochopit: válka na Ukrajině a s ní spojená energetická krize hrozí přerůst v sociální problémy. Ty by Česko poškodily ještě více než státní dluh nabobtnalý o další téměř tři stovky miliard. Tímto argumentem se ostatně brání i ministr.
Zbyněk Stanjura se ale při přípravě klíčového dokumentu dopustil několika, kulantně řečeno, problematických kroků. Například výše příjmů, s nimiž pro rok 2023 počítá, je hned z několika důvodů minimálně diskutabilní. Totéž platí pro výdaje, které navíc bobtnají v některých kapitolách více, než by se na politika proslulého výroky o zodpovědném hospodaření slušelo.
Abychom byli fér, v některých oblastech by nebyl schopný lépe předpovědět realitu příštího roku ani sebeschopnější věštec. Rok 2023 je plný nejistot, které obě strany rozpočtu zásadně ovlivní.
Pokud bude například inflace vyšší než necelých devět procent odhadovaných ministerstvem financí, bude to znamenat více příjmů díky vyššímu výběru daní (především DPH). Ale také vyšší výdaje kvůli valorizaci penzí, jež je závislá právě i na tempu růstu spotřebitelských cen. Více by pak vláda nejspíš zaplatila i státním zaměstnancům, jejichž odboroví zástupci pochopitelně při rychlejším tempu zdražování tlačí také na výraznější přidávání na výplatách.
Faktem je, že na inflaci má vláda jen malý vliv a spolehlivě ji s dnešními informacemi není možné odhadnout. Přesně to neumí ani instituce z nejpovolanějších, Česká národní banka.
Jiný případ je ale ukazatel hospodářského růstu, který přímo souvisí s nárůstem příjmů. Jinak řečeno, čím rychleji ekonomika poroste, tím lépe si povedou firmy i domácnosti a tím více zaplatí na daních. Ani růst HDP samozřejmě nelze s jistotou vyčíst ze sebelepších analýz. Potíž je ale v tom, že ministerstvo financí při sestavování rozpo čtu bralo v úvahu jiné údaje, než které uvádí ve vlastních prognózách.
Schválený návrh rozpočtu vychází z předpokladu, že česká ekonomika v příštím roce sice oproti letošku výrazně zpomalí, stále ale bude růst – konkrétně o 1,1 procenta. To ale neodpovídá poslední prognóze samotného ministerstva financí. To totiž v listopadu zveřejnilo nové odhady, podle nichž český hrubý domácí produkt v příštím roce nejenže neporoste, ale naopak poklesne o dvě desetiny procenta.
Jinak řečeno, samo ministerstvo už v listopadu, kdy posílalo novelizovaný rozpočet do Sněmovny, vědělo, že skutečné příjmy eráru budou oproti dřívějším prognózám s velkou pravděpodobností o mnoho miliard nižší.
Hned ze dvou důvodů je problematická také další důležitá příjmová položka rozpočtu na rok 2023, a sice příjmy z daně z mimořádných zisků velkých firem z některých sektorů ekonomiky. Takzvaná windfall tax má pokrýt většinu nákladů státu, s nimiž Zbyněk Stanjura počítá v souvislosti se zastropováním cen energií a s další pomocí firmám a domácnostem v energetické krizi.
Ministr financí tvrdí, že kvůli dotování cen energií státní kasa přijde v příštím roce asi o sto miliard korun. A – jakoby zázrakem – právě těchto sto miliard má napřesrok do eráru připlout ze zdanění energetických firem nebo bank a z odvodu sta procent příjmů z prodeje elektřiny nad cenovým limitem stanoveným Evropskou komisí.
Daň z mimořádných příjmů, o kterých někteří politici mluví jako o „nezasloužených“, je diskutabilní sama o sobě. Například z bankovního sektoru často zní kritika, že zvyšovat daně finančním institucím v době recese není zrovna rozumné. Také energetické firmy se brání, že nijak nezneužívají situace; vysoké ceny jsou prostě důsledkem fungování energetického trhu v Evropě.
O odhadu sto miliard, jež má do rozpočtu daň přinést, ale mnoho ekonomů hovoří rovnou jako o zbožném přání. Firmy o ní vědí dlouho dopředu a budou se snažit dopad tohoto odvodu na svůj byznys pomocí nejrůznějších daňových optimalizací minimalizovat.
Další varování zní, že skutečné výdaje na kompenzace vysokých cen energií především pro velké průmyslové firmy mohou být při nepříznivém vývoji energetické krize podstatně vyšší. Ostatně samo ministerstvo financí v tiskové zprávě ke schválení návrhu rozpočtu píše, že „všechny tyto mimořádné výdaje a příjmy jsou velmi hrubými odhady zatíženými významnou měrou nejistoty“.
Mimochodem, odhady příjmů a výdajů nejsou jedinou kontroverzí kolem nové daně. Ministerstvo navíc do návrhu rozpočtu příjmy z mimořádné daně započítalo v době, kdy ani nebyla schválená legislativa pro její zavedení. A to je opravdu mimořádně netradiční krok. Co na to Zbyněk Stanjura? „Takový postup samozřejmě není ideální, nicméně dnes bohužel nežijeme v normální době, spíše na hraně krizového stavu kvůli vysokým cenám energií v důsledku ekonomické války, kterou s námi Putinovo Rusko bez debat vede,“ brání se ministr.
Samotný rozpočet na příští rok, navzdory všem jeho chybám a problematickým částem, ovšem není největším problémem českých veřejných financí. Na ten si vláda zadělává tím, že nehledá cesty, jak překotné zadlužování státní kasy brzdit v dalších letech. Ani rozpočtový výhled do konce volebního období tohoto kabinetu nepočítá s nějak razantním šlápnutím na brzdu.
Více než 250miliardová salda totiž ministerstvo financí plánuje také na následující dva roky. I v tomto případě navíc platí, že bez zásadní změny fiskální, sociální nebo daňové politiky – jednoduše řečeno bez úspor nebo nových příjmů – mohou hrozit ještě vyšší schodky.
Žádný konkrétní plán, jak sesekat výdajovou stránku rozpočtu minimálně o desítky miliard, ovšem vláda na stole nemá. Pokud škrtá, jde o „drobné“, které katastrofálnímu směřování českých veřejných financí řeckou cestou nezabrání.
Je tak dost možné, že se v příštím roce dočkáme zvyšování daní. To vládě doporučuje i její poradní orgán NERV. Nejčastěji padají při debatách o daňové reformě zmínky o navrácení výpočtu daně z příjmů fyzických osob ze superhrubé mzdy (případně o zvýšení sazby při současném výpočtu). Dalším žhavým kandidátem na růst jsou pak sazby z nemovitostních a dalších majetkových daní.
Co je ale nejdůležitější – volání po hledání nových příjmů do eráru zní opatrně už i z vládní koalice. O možném zvyšování daní hovoří Piráti, lidovci, někteří starostové a už i TOP 09. Jediným odpůrcem většího výběru peněz z kapes daňových poplatníků tak zůstává ODS. Dokáže v příštím roce tomuto tlaku odolat?
